Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
Následující den, když se Mon vzbudila ještě před Mirandou, se zvedla z postele a zalezla do koupelny. V noci jí v hlavě proudily výčitky vůči Mirandě. Usmířily se a pak málem Toma políbila, ačkoliv dala své přítelkyni přednost a slíbila si, že Tom za jejich vztah nestojí. Už to ale nebylo jako dřív... Z hádky jí došlo, že Miranda by kvůli němu šla i přes mrtvoly a kdyby byla na Monině místě, zachovala by se stejně? Mohla jen doufat, že ano.
„Mon?" ozvalo se pokojem.
„Jsem ve sprše!" zavolala ke dveřím koupelny.
„Jo! Dobře!" Osprchovala se a vyšla do pokoje s turbanem na hlavě a osuškou kolem sebe. „Co máš dnes v plánu?" zeptala se Miranda.
„Rob chce něco vymyslet, asi svůj program," řekla Mon a nakrémovala si nohy. Zkrátka byla stále nesvá.
„Dobře, já si vymyslím svůj," pousmála se Miranda.
„Výborně," špitla Monserrat a oblékla se do svetru a džín. Rovnou si přibrala i kabát a kabelku a odešla na snídani.
U jídelny potkala Toma, s nímž se minula ve dveřích, kde jí dal přednost a nechal jí projít před sebou. Mlčky šla vedle něj a téměř ho ignorovala, ačkoliv neviděl důvod. U stolu s jídlem, se na ni podíval, když si brala na talířek plátky sýrů a zeleninu.
„Ahoj," řekl jí.
„Dobré ráno," špitla, aniž by se na něj podívala. Neměla ani sílu to udělat, styděla se za sebe.
„Jsi v pořádku?" zeptal se jí se starostí v hlase.
„Nic mi není," řekla s obtížemi.
„Ženy," konstatoval a málem protočil oči. V jídelně pohrávalo rádio, tudíž si ani jeho šeptu nepovšimla. „Udělal jsem něco špatně?" zeptal se.
„Nic jsi neudělal, to já... zapomeň na to, Tome... Rozumíme si, ale to je vše, nechci... nic víc. Jsme přátelé a kolegové, nechme to takto," řekla a pokusila se o přímý pohled do jeho ledových očí. Sama se snažila udržet si pevný kamenný pohled.
„Jak si přeješ," řekl skoro bez emoce, neboť kdyby nějakou projevil, radost by to nebyla a souhlas už vůbec ne.
Nepřeju si to, ale co mi zbývá? „Přátelé?" optala se a pokusila se o úsměv.
„Přátelé," potvrdil a pousmál se, i když mu do úsměvů příliš nebylo.
„Co máš dnes v plánu?" zeptal se jí při snídani, kde se posadili u jejího oblíbeného stolu u okna.
„Jsi druhý, co se ptá," pousmála se. „Rob chystá program."
„Jo, jasně," uvědomil si, myšlenkami někde jinde. „Tak ho pozdrav."
„Vyřídím," špitla a dala se do jídla. Tom uchopil svůj toast, ale pohled stále neodtrhával od ní.
Tys mě přesunula do friendzone? Nevěřil jí, tušil, že je mezi nimi něco víc a zřejmě si to nechtěla přiznat. Proč by ale?
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Tome?" optala se ho, když jen na ni nepřítomně zíral. Zamrkal. „Je ti dobře?"
„Jo, nic mi není," řekl a zakousl se. Hraješ svou hru, budu hrát s tebou.
„Dobře, já půjdu," prohlásila Mon a s prázdným talířem odešla.
„HEJ! Tome!" zavolal kdosi, načež se otočil na Jessicu, jež přicházela k němu.
„Ahoj," pousmál se na ni.
„Ahoj," opětovala mu s úsměvem. Posadila se naproti něj se snídaní. „Jakpak jsme se vyspali?"
„Spánek by mohl být lepší, ostatně jako vše, ale ušlo to. Co ty?" zeptal se a upil svého čaje. Jessica se usmála.
„Vyspala jsem se do růžova. Tome..." řekla a nahnula se nad stůl s kulišáckým úsměvem.
„Ano?" optal se a zvedl jedno obočí.
„Včera jsem byla na nákupech, a když jsem se večer vrátila, slyšela jsem v sále nějaký rámus. Čekala jsem cokoliv, ale tebe s Monserrat v rohu s úsměvy na tvářích ruku v ruce," a nechala větu nedokončenou. Tom uhnul pohledem a podíval se z okna, u nějž seděli. „Mon je fajn holka."
„Jo, ale je to jen kamarádka," řekl a otočil se na ni.
„Kamarádka?" optala se nevěřícně. „Nechci nějak dotírat, ale jako JEN PŘÁTELÉ jste nevypadali."
„Monserrat je matoucí," podotkl podle pravdy.
„Matoucí nebo ne, je sympatická," usmála se Jessica a dala se do své snídaně. „No, myslím si, že by se k tobě hodila. Rozumíte si."
„Dohazuješ?" usmál se na ni. Pokrčila rameny.
„To ty do všech interview roztrubuješ, že čekáš na tu pravou. Podle mě jste si podobní. Oba jste posedlí svou prací, možná až moc, na všechny jste milí, máte své přednosti... A co Mon nedotáhne na komunikaci, zastoupíš ty," pousmála se.
„Jenže Mon chce být jen kamarádka," zopakoval.
„Opravdu? Tome, každá tady z tebe šílí. Myslím, že i ona je z tebe alespoň trošičku mimo. Nevšímáš si, jak tě při natáčení pozoruje? Jak se před tebou červená? Jak se pokouší se usmívat? Je takové káčátko, ale před tebou chce být labutí. Možná má jen příliš nízké sebevědomí, na rozdíl od té její kamarádky z maskérny, ta ho má na rozdávání."
„Jo, Miradna je... má ji ráda," zapřemýšlel a svraštil obočí. „Ale přijde mi... nevím... falešná?"
