Beginning [#1; CZ HPFF]

XXIII.

Sirius dojel hned druhý den ráno, jak byl s Jamesem domluvený. Kvůli němu jsem byla nucena otevřít oči, protože mě vzbudil smích z Jamesova pokoje. Každopádně jsem ještě zůstala ležet v peřinách a zírala na dálku z okna, ačkoliv jsem z něj viděla akorát tak bílou barvu sněhu.

Skoro jsem znovu usnula, když se ozvalo zaklepání na dveře. Nespokojeně jsem zamručela a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Neříkej mi, že ještě spíš," zasmál se James, který se následně posadil na mou postel. Odkryla jsem si obličej a zamračila se na něj.

„Už ne, protože se neumíte smát potichu," postěžovala jsem si a střelila pohledem po Siriusovi, který se opíral o rám dveří, mezi kterými stál. „Ahoj."

„Ahoj," pozdravil mě nazpět a nejistě se pousmál. „Jak se ti tady líbí?"

„Je to tu skvělé," přitakala jsem a posadila se. „A teď, když mě omluvíte, bych se ráda převlékla a šla do koupelny."

James obrátil oči v sloup a vyskočil zase na nohy. Jen pár vteřin poté zmizel i s Blackem ve svém pokoji. Abych měla jistotu, že mi do koupelny nevlezou, zamkla jsem oboje dveře.

--------------------

Vánoční prázdniny nakonec utekly rychleji, než bych si bývala přála. I přes to, že jsem se Siriusem od jeho příjezdu promluvila úplně minimálně, vlastně jenom to ráno, užila jsem si je. Napjaté atmosféry zmizely stejně rychle, jako přišly, Jamesovi rodiče si jich sotva všimli.

A za tu krátkou dobu jsem si navykla natolik, že se mi jen těžko balilo. A ještě horší bylo ten dům opouštět a loučit se s Euphemií a Fleamontem na nástupišti, kam nás všechny tři vyprovodili.

Po nástupu jsem začala prohledávat vlak, abych našla holky. Byla jsem s nimi dopředu domluvená, protože cestou domů jsem jela s kluky. Naštěstí moje rozdělování času mezi ně respektovali všichni, za což jsem byla opravdu ráda.

Holky seděly nedaleko od kluků, což tentokrát byla opravdu náhoda. Jindy bych vinila Jamese, ale protože zapadl do kupé dřív, než prošel kolem toho, kde seděla Lily, nejspíš ho akorát vedl instinkt. Jak jinak.

„Tak co?" zajímala se okamžitě Wendy zvědavě, jakmile jsem se objevila ve dveřích.

Posadila jsem se a usmála se. „Bylo to skvělé. Potterovi jsou opravdu úžasní lidé, nemohla jsem dopadnout lépe."

„Až na Pottera," ušklíbla se Lily. „Musí v koupelně trávit neskutečné množství času."

„Lily, James není tak strašný, jak si myslíš," namítla jsem trochu dotčeně. „Nebýt jeho, jsem v sirotčinci. Byl to on, kdo rodičům řekl o tom, co se stalo mezi mnou a mými sourozenci.

Navíc ho znáš jenom takového, jaký je ve škole. Neříkám, že není někdy na zabití, to je, ale on se jenom rád předvádí. Kdybys viděla, jak se choval doma, nepoznala bys ho."

Lily se na mě skepticky zamračila, než si rezignovaně povzdechla.

„A co vy? Jaké byly prázdniny?" pozměnila jsem téma.

„Byly by dobré, kdyby mi jeden nejmenovaný kluk neposlal otravné dopisy," poznamenala Lily s výrazem, který jasně napovídal, o kom mluví. No, budu si muset asi s Jamesem promluvit.

„My jsme s rodiči byli v Itálii," prozradila nám Annie s úsměvem.

„Tak daleko?"

„Jo," přitakala. „Jeli jsme lyžovat."