School in Nature✔

That feeling of powerlessness

(Hledala jsem dlouho nějakou fotku, která by seděla s nadpisem. Přecijen Adam všude není úplně bezmocný a sklíčený. Ale našla jsem. Sice je to trochu moc, na to, že jde jen na blbej výlet, natož když je ještě na pokoji s kamaradem, ale tak co no.) jdeme psát, Glitter-bye 💋

Tommy

"Pojdeš." Rozhodne matka za mě.

"Já nechci!" Řeknu razantně. Mezi ty blbce mě nikdy nedostanou! Myslí si jak jsou úžasní....ale opak je pravdou.

"Nebude to tak hrozné..." chlácholí mě mamka.

"Máš pravdu. Bude to strašný." Nakrčím obočí.

"Říkal jsi přece, že budeš s Patrikem."

"To jsem sice říkal, ale tím se nic nemění. A vůbec, proč zrovna Anderson a Brown?" Prsknu o tón hlasitěji.

"Nono....někdo vás hlídat musí, zvlášť, pokud jde o takové třídy." přivře na mě oči. Skloním hlavu studem.
"Aby ses na konci školy nedivil Tommy...." Usměje se na mě máma.

"Myslíš, že Přijedem s béčkem ruku v ruce?" Zasměju se pochybovačně. Moje mamka je občas naivní. A já věřím v realitu. A to co si tady mamka vymýšlí jen jen blud její bujné fantazie. S těma nafoukanýma puberťákama nechci mít nic společnýho.

"Radši půjdu do pokoje." Zamumlám.

Když dorazím do pokoje, vytáhnu kufr a začnu balit. Modlím se, aby se mi tam všechno vešlo, když je to těch čtrnáct dní.

Po chvili přijde do mého pokoje i mamka. "Ty už balíš?" Pozvedne fascinovaně obočí.

"Chci to mít z krku....jako tu školu v přírodě..." zamrmlám nevrle.

"Moc to dramatizuješ Tommy. Tady máš vyplňenou přihlášku. Pojedeš." Usměje se na mě mamka povzbudivě. Bože, už i ta cesta autobusem bude hotový peklo.

Po dvou úmorných hodinách už mám sbaleno. Unaveně padnu do postele, aspoň už se tím nemusím pak zdržovat. Ani žádné úkoly jsem nedostali. Aspoň něco pozitivního.

Jsem celkem zvědavý, jak se máme jako poznat, ale učitele mají asi vlastní systém. Až tam dorazíme, nastane hotový chaos. Naštvaně zavrčím.

Představa, že budu na jednom pokoji s béčkem se mi víc než protiví....ale......

možná bych jim mohl dát šnaci. Každý si ji zaslouží.

Ale stejně myslím, že to nakonec dopadne jako velké fiasko.

Najednou mě něco šťouchne do paže. "Etto..." pohladím ji za ušima. Nepřivítal jsem se s ní. "Kéž bys mohla jet se mnou..." povzdychnu si. Pes nakloní hlavu do strany, nastráží uši a vyplázne jazyk. Pousměju se. "Slibuju, že se vrátím v pořádku." Podrbu ji za uchem.

Nelíbí se mi představa, že tu bude mamka sama, jenom s Ettou... . Ještě nenastalo ani pondělí a já už chci být ze školy v přírodě zpátky.

Adam

*jsem v pokoji.