1. Kapitola

1.3K 74 42
                                    


Dnešek je pravděpodobně ten nejdůležitější den v Louisově životě. Žení se. Je moc šťastný, protože je velmi zamilovaný do svého snoubence. Jsou spolu už nějakou tu dobu, pokud mám být přesná, tak dva roky.

Je pyšný, že si pro sebe našel muže, jako je on. Je milý, šarmantní, velmi hezký a má v podstatě všechno, co se od muže očekává.

Když se poznali, Louis byl zničený kvůli špatnému konci jeho předchozího vztahu. Ale on ho neopustil. Když se s ním podělil o své trápení, byl mu nablízku, zbořil jeho zdi a pomohl mu cítit se lépe. Cítit se milovaný.

Louis si vezme nejnádhernějšího muže na téhle planetě.

Louis si vezme Zayna Malika.

Lou je už oblečený v černém obleku s bílými knoflíčky a vlasy má upravené na patku. Jeho obličej zdobí obrovský úsměv, ale je netrpělivý. Už si chce konečně vzít svého přítele.

Přesně ve dvanáct hodin Louis s jeho otcem kráčí uličkou k oltáři, kde už na něho čeká Zayn. Obřad může začít.

Zayn vypadá nádherně, pomyslí si Louis

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Zayn vypadá nádherně, pomyslí si Louis. Na sobě má černý oblek a černou kravatu, jeho vlasy vypadají perfektně jako vždy. Usmívá se na Louiho a v očích má spoustu lásky.

Oddávající začne svou řeč a všichni se ztiší.

„Všechny zde vítám a děkuji vám, že jste zde v tento důležitý den. Sešli jsme se zde, abychom oslavili speciální pouto mezi Zaynem Malikem a Louisem Tomlinsonem a spojili je svazkem manželským."

Když řeč oddávajícího skončila a on je pobídl, aby si vyměnili manželské sliby a prstýnky, Zayn začal mluvit, přičemž ani jednou nepřerušil očí kontakt se svým přítelem.

„Lou, když jsem tě poprvé potkal, dva a půl roku zpátky, v malé kavárně a zeptla se tě, jestli si můžu přisednou, mohl jsem jen snít o tom, že budeš můj přítel a nikdy jsem se necíti tak šťastně, když jsi řekl ano. Jsi ta nejkrásnější osoba, kterou jsem kdy pot-„

Zaynův proslov byl přerušen hlasitým hlukem, někdo zavíral dveře. Byl to zjevně muž, což mohl Louis odvodit podle jeho širokých ramen a hezkých svalů, ale Louiho dech se zadrhl, když se otočil a zadíval se na něho, přímo na něho.

NE-tohle není skutečné.

To nemůže být on.

Jenom sním, myslel si Louis.

Všichni v kostele se na nově příchozího dívali, všichni ho znali.

„Omlouvám se, že jdu pozdě," řekl jeho hlubokým, chraplavým hlasem. Ten hlas Louis nikdy nezapomene, poznal by ho kdekoliv, stejně jako jeho zářivé zelené oči.

Byl to on, bez pochyby.

Louis tam v šoku stál.

Co tady sakra dělá??

Taken (CZ překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat