Bratr Renesme

Vítej doma Rosalie

Carlisle

Edwarda jsem poslal, aby Rose něco ulovil. Rychle mě poslechl. Ani se nenamáhal sejít dolů po schodech. Prostě a jednodušše vyskočil oknem. A já se začal věnovat Rose. Byla ve velmi špatném stavu. Její staré oblečení bylo v pokročilém stavu rozkladu, celé tělo měla špinavé a pod očima měla ohromné černé kruhy symbolizující její žízeň. Nechtěl jsem, aby ji v takovém stavu viděla Esme a tak jsem křikl dolů. ,,Al, Bello, mohly by jste přijít sem nahoru prosím." Než dolehla má poslední slova dolů, stály mi ty dvě po boku.

,,Co potřebuješ Carlisle?" Zeptala se mě Alice. ,,Potřeboval bych, aby jste Rose umyly a našly jí nějaké lepší oblečení." ,,Jistě, chápu nedělej si starosti. My se o ni postaráme. Uděláme z ní zase Rose." Zasmála se nakonec a pak s Bellou i Rose zmizely někde v domě. Já jsem se prozatím vrátil k Esme a ostatním.

Alice

Bella nesla Rose v náručí. Nejdřív jsme jí musely pořádně umýt. Takže jsem rychle napustila teplou vanu. Dala jsem do ní vůni růží a vanilky. Bella mezitím Rose svĺékla a pak ji položila do horké vany. Rychle jsme ji omyly tělo a pak jsme jí vydrhly její krásné blonďaté vlasy kokosovým šamponem.  To vše nám zabralo asi půl hodiny. Pak jsem Rose nechala v Bellině péči a vydala jsem se do Belliného šatníku najít něco pro Rose. Nakonec jsem jí vybrala jedny bílé šaty, které Bella moc nenosila. K tomu bílé spodní prádlo. Všechno jsem to zanesla do mého a Jazzova pokoje. Rose jsme opatrně oblékly a nakonec zavolali Carlisle. Ten přiběhl během vteřinky. ,,Díky holky." ,,Není za co." Usmály jsme se a Carlisle si Rose zase odnesl do ordinace.

Carlisle

Rose strašně prokoukla. Už vypadala podobně jako ta stará Rose, až na ty černé obrovké kruhy pod očima. Naštěstí už jsem měl dva jeleny v ordinaci. Edward je přinesl před deseti minutami. Bylo mi jasné, že Rose bude tak slabá, že se ani nezakousne do kůže. Tak jsem vzal injekční stříkačku a nabral jsem trochu jelení krve. Pak jsem odebral jehlu a trochu jsem nalil Rose do úst. Lačně polkla. Takhle jsem to zopakoval ještě asi sedmkrát. Pak už otevřela oči. ,,Vítám tě doma Rose." Usmál jsem se na ní. Lehce se rozhlížela okolo. Ještě byla moc slabá, aby pohla hlavou. Musela vypít ještě čtyři injekční stránky, než byla schopná zabořit své zuby do těla jelena.

Když dopila i toho druhého, byla schopná s mou pomocí sejít dolů do přízemí. Všichni tam byli a čekali na ní. ,,Rose vydechli všichni, když ji zahlédli." ,,Ahoj." Pozdravila je. Esme ji šla hned opatrně obejmout. ,,Jsme rádi, že jsi doma." Zašeptala jí do ucha. ,,Já taky." Lehce se usmála a já jsem jí pomohl dojít ke gauči. Rose se ještě jednou rozhlédla po pokoji. ,,A kde je Emmett?" V tu chvíli nastalo hrobové ticho. ,,No víš Rose, Emmett je." Začal vyprávět Edward.