Untouchable - 1.díl (CZ)

7. Zahnaná do kouta

~~~ Pierce the veil - Circles ~~~

„Mishura!" zavrčel jí někdo za zády. Po zádech jí přejel mráz, hned jak poznala majitele toho hlubokého hlasu. Vytřeštila oči a pomalu se otočila. Přesně jak předpokládala, přímo za ní se tyčil Alek s hrozivým výrazem ve tváři, ještě dokonalejší, než si ho pamatovala od té doby, co ho naposledy viděla minulý týden, na balkónku hotelu. Jeho plné rty byly stažené do tenké linky a čokoládové oči teď metaly blesky na nikoho jiného, než jejího zachránce. Vrhla pohled na Chena, který se teď do široka usmíval.

„Co tady do pekla děláš, Pandoro!" pomluvil na ni Alek, ale ani se na ni neobtěžoval podívat a nadále vesele propaloval Chena svým pohledem. Kdyby pohled mohl zabíjet, byla by teď z Chena mrtvola. Dřív než mu mohla ale odpovědět, znovu se dal do řeči.

„Proč je tu s tebou Pandora?" zavrčel Alek na Chena tentokrát. Pandořiny oči se teď vrátily zpět k zíraní na Aleka. Už ho pár dní neviděla. Je možné, aby z něj byl ještě větší krasavec? Jeho tmavě hnědé vlasy byly trochu pocuchané a postoj jaké jeho tělo zaujímalo, dávalo hezký výhled na svaly, hrající pod šedivým svetrem, který měl pod rozepnutým kabátem. Přešel až k ní, takže musela skoro zvrátit hlavu dozadu, aby na něj mohla vidět.

„Laskavě se ke mně přidala, když jsem ji našel venku se potulovat, jen ve svetru," vysvětlil Chen trpělivě. Alek se na chvíli zarazil a shlédnul na Pandoru, zírající na něj ze svého místa, ještě stále zabalená do Chenova kabátu. Nic k tomu neřeknul a znovu se zaměřil na, jak to vypadalo, svého úhlavního nepřítele.

„Pevně doufám, že jsi na mě nikoho nenasadil..." zavrčel Alek tiše, takže ho Pandora skoro nemohla slyšet. „Dnes si mě požádal, abych se s tebou sešel, plánoval si sem zatáhnout i ji?"

„Věř mi nebo ne, tohle byla jen shoda náhod, kdybys nic neřekl, ani bych nevěděl, že tady s Pandorou máš nějakou spojitost. Shledávám tohle velmi zajímavé. Jak jsi poznala našeho Aleka, Pandoro?" zajímal se Chen, čímž si zase získal její pozornost. Obrátila se k němu, v úmyslu mu odpovědět, ale najednou ji Alek popadnul za loket, přičemž jí projel elektrický záchvěv. Chtěla se mu vytrhnout, když ji hned na to pustil a strhnul z ní teplý kabát, patřící Chenovi.

„Schůzku ruším. Jak vidíš, něco mi do toho přišlo," Alek ji znovu nevybíravě chytil za paži a táhnul za sebou, jako kdyby se najednou ocitli v době kamenné. Ještě stihla vrhnout jeden pohled na usmívajícího se Chena a zagestikulovat omluvu, na to byla vystrčena ven na ledovou ulici. Neměla ani čas se otřást chladem, když se kolem jejích ramen omotala svalnatá paže. Zaškubala sebou, ale nenechal ji uniknout.

„Co si sakra myslíš, že děláš?" zasyčela rozčarovaně. Alek na to neutrousil ani slovo a dostrkal ji k černému mercedesu, stojící opodál. Otevřel jí dveře, a když tam zůstala jen tak stát, se založenýma rukama, protočil jen oči a znovu se ji nedovoleně dotknul, aby ji nasoukal dovnitř. Kdyby měla dost kuráže na to ztropit scénu, teď zrovna by se to dělo. Místo toho se odtáhla na druhou stranu, zanechávající místo po něj.

„Zrovna v téhle situaci mi konečně zatykáš?" ozval se, když se auto rozjelo. Mlčela, ale vzpomněla si na to, jak jí to ujelo.

„Proč vždy když na tebe narazím, najdu tě ve společnosti, nějakého mishura?" zavrčel hrdelním hlasem, což otřáslo její osobou, i když se to na sobě snažila nedat znát.

„Tvůj strýc i Chen byli dokonalí gentlemani, to vy se vždy chováte, jako nějaký neandrtálec," vyštěkla svoji myšlenku.

„Chen? Tak vy už jste si tak blízcí, že se oslovujete prvním jménem?" vydal ze sebe, otáčejíc se na ni čelem. Neodolala a udělala to samé.