Amerika (Avengers FF) ✅

Já to slyšel

Steve strčil ohromnou silou do Sanderse, až jeho tělo dutě narazilo o zeď a nezhroutil se k zemi.
Steven se sklouzl k Mellaninu tělu a vzal si ji do náručí. Zkontroloval tep na krku.
„Žije, díky bohu." Zatřepotali se jí víčka.
„Jo, ale sakra dost to bolí." Zamumlala.
Rozepnul její kombinézu a vyhrnul černé triko nasáklé její krvi.
„Páni, ty ses nějak rozjel." Podíval se jí do očí a trošičku mu zrudlý uši.
„Jsem ráda, že se některé věci nemění."
„Musí se to zavázat než mi tady vykrvácíš."
,,Práva kapsa u kalhot, je tam fáč a analgetikum." Těžce vydechla.

Potom co jí ošetřil vyrazili na můstek. Nesl ji, nejdříve protestovala a šla sama, ale došli ji síly a na konci chodby ztratila vědomí.

Doktor Banner se k nim rozeběhl hned jak Steve vkročil na můstek.
„Co se stalo?"
„Postřelili ji. Zavázal jsem ji to a dál analgetika." Položil ji na zem a Banner si k ní ihned klekl.
„Dobrá i tak to pro jistotu zkontrolují, bez urážky."
„To je v pořádku. Nejsem si jistý, jestli kulka nezasáhla důležité orgány."
„To si na ni nemohl dát větší pozor?" Ozvalo se za Stevenem. Ten vstal a otočil se. Před ním stál jeho nejlepší přítel.
„Bucky?" Bucky udělal ke Stevenovi krok, chytl ho za ramena a hodil s ním o zeď o několik metrů dál. Znovu k němu vykročil, ale to před něho vstoupil Romeo.
„Ale no ták, Buckmástře, co to do tebe vjelo?"
„Měl na ni dat pozor, je mi úplně jedno jak se to stalo, měl tomu zabránit!" Bucky udělal krok v před. Jako na povel na něho zamířili Tiger a Cory. Bucky se zamračil.
„To jako vážně?" Romeo se nervózně zasmál.
„Kámo, mám rád své kou-varlata kde jsou. Ona mi je ustřelí, chápeš to? Nerad bych o ne přišel. Něco jsme přísahali a je jedno z čeho ho obviňuješ. Vsadím se, že kdyby mohl tak to schytá za ni. Tak neblbni a stáhni se.."
„Fajn." Zabručel nahněvaně a odešel na stranu, kde si sedl. Jeho pohled se zaměřil na Mellanii, na místo, kde ji Banner ošetřoval.

Fury si utřel koutek úst do rukávů a protáhl si krk.
„Když už jsme tu všichni, můžete mi laskavě říct, co byl ten výbuch, Starku"
„No, bouchlo mi to pod rukama, nebýt ji, nejsme tu nikdo. Nevím jak to udělala, ale...zastavila tlakovou vlnu, sice nás to trošku rozhodilo po místnosti, ale přežili jsme to."
„Zastavila to svou myslí."
„Jak to myslíte, Rogersi?"
„Zastavila střelu co mi mířila na hlavu, nebýt ji, nejsem si jistý, že bych to přežil."
„Agente Fury?"
„Agentko Hillova?"
„Nechci vás vyrušovat, ale začíná nám selhavat pravý motor."
„Starku."
„Jdu na to. Co by jste si beze mě počali."

....

S trhnutím se probudila a vystřelila do sedu a s hluboká dýchala. Do břicha ji vystřelila bolest.
Břicho měla zafačované a k jejímu překvapení měla jen sportovní černou podprsenku a k tomu odpovídající černé šortky. Shodila nohy na podlahu a ta ji hned zastudila. V celém pokoji byla tma, ale věděla jistě, že to není domov.
„Hodilo by se trocha světla." Zamumlala potichu a z ničeho nic se rozsvítila lampička na stole.
Na posteli poskočila.
„Jsem rád, že už jste vzhůru, slečno. Všichni si už dělali starosti."
„Jarvisi?"
„Ano, slečno?"
„Jak dlouho jsem byla mimo?"
„Pět dní, slečno."
„Jsem ve Stark Toweru?"
„Ano, slečno. Pan Stark, vás sem nechal převést, hned jak se na vás podívali doktoři."
„Kolik je hodin?"
„Dvě ráno, slečno. Navrhuji aby jste si ještě odpočinula."
„Já si myslím, že jsem odpočívala dost. Je tu nějaké oblečení, co bych si mohla vzít na sebe?" Na proti ní se rozsvítila světlo.
„Slečna Pottsova vám nějaké oblečení obstarala."
„Super. Díky za informace, Jarvisi."
„Není zač, slečno."
„Je kromě mě ještě někdo vzhůru?"