Křik

Prolog

 
  Kevin nervózně stepoval na chodbě a prohlížel si obrazy celé své rodové linie. Jeho rodina zde žila po staletí, proto obrazy zaplňovaly celou zeď chodby. Pouze jedno místo bylo prázdné. Zůstával na něm jen otisk,který znázorňoval ,že i tam byl dříve obraz.
,,Ne tohle se nesmí stát" řekl si sotva slyšitelně.
    Vzal za kliku těžkých dubových dveří a vstoupil do místnosti , za kterou by se nemusel stydět ani anglický šlechtic.
   Přistoupil k masivní dubové posteli , ve které právě ležel jeho umírající otec.
    Služka mu narovnala peřinu a na Kevinovo pokývnutí odešla z místnosti.
    Kevin si přitáhl dřevěnou židli z rohu místnosti a sednul si vedle postele. Stařík zaregistroval jeho příchod a z vypětí všech sil otevřel oči.
    Kevin ho chytil za ruku.
Cítil to. Cítil jak se jeho otce dotýká smrt,ale pořád byla ještě naděje.Nechtěl,aby to postihlo jeho dceru. Ne to se prostě nesmělo stát! Musí mít lepší život.
      Kevin nikdy nevěřil na žádné irské pověsti ani proroctví. Žádná babská povídačka přeci nemůže říct, jaká bude jeho holčička.
       V tuhle chvíli byl,ale opravdu nervózní.
Modlil se ke všem bohům,aby otci dopřáli ještě den života...,ale stačilo by i pár hodin.
Potom by všechno bylo v pořádku.
Hodiny za minutu odbíjeli půlnoc.
Otec vzhlédl ke Kevinovi.
V jeho očích se odrážel smutek. Všiml si Kevinovi nervozity a moc dobře věděl,co ho trápí.Chtěl přece také pro svou vnučku a svého syna to nejlepší. Nedokázal,ale už smrti dále vzdorovat. Byl už příliš unavený. Cítil jak z něj prchá život.
  Naposledy se nadechl a s výdechem zašeptal:,,Omlouvám se....". Zavřel oči a jeho duše se přenesla mimo tento svět. V tu chvíli hodiny odbily půlnoc a z vedlejší místnosti se ozval pronikavý dětský křik...