STALKER (DOKONČENO)

1.

Celá tahle věc začala na roadtripu asi před 4 roky. Cestovali jsme z Jížní Kalifornie přes Mildwest do East Costu. Jel jsem já, moje žena Jessica a naše dvě děti; 7 letá dcera Kate a 5 letý syn Alex. Prvních pár dní bylo všechno naprosto v pohodě. Moc jsme nespěchali a dávali si na čas, nešlo nám totiž o cíl a užívali jsme si cestu. A zastavovali jsme snad všude. Ale byla zde jedna noc ve státě Mildwest, nebudu zmiňovat jméno města, která vedla k sériím událostí, které ještě pořád neskončili.

Bylo kolem 9 večer ve středu a my jsme se kolektivně domluvili, že zastavíme a najime se na prvním místě, které uvidíme. Viděli jsme odbočku z dálnice a hned další ceduli na které bylo napsáno U Daisy. Vešli jsme tam a vůbec to nevypadalo špatně. Už se hodně setmnělo a my jsme se rozhodli že hned jak se najíme tak najdeme hotel ve kterém bychom mohli zůstat.

U Daisy byla klasická maloměstská jídelna, s cedulemi všude po cestě tam a servírkou, která každému říkala "zlato". Prostě to byla klasická americká jídelna. Jídlo bylo domácí a bylo opravdu dobré. Uměl jsem si dost představit jak tohle místo musí být plné na Den Díkůvzdání a dalších oslav. Tak či onak v době kdy jsme zde byli my zde byli s námi jen další 4 lidé. Žena a muž, kteří jedli spolu a pak další dva muži, kteří jedli sami.
Všichni 4 odešli dříve než my a byli nahrazeni dvěma muži, kteří přišli po sobě. Byl to ten co vešel jako druhý kdo za námi přišel a zeptal se mě, jestli mi patří ten Hyundai venku, protože ho někdo vykradl.

Vyběhnul jsem ven a už z dálky bylo vidět, že dveře spolujezdce jsou otevřené a všechno bylo rozházené.
CD byly pod sedadly, papíry z jedné krabice byly rozházené po autě a batohy nejen moje a ženy, ale i naších dětí byly otevřeny a většina věcí byla rozházená. Byl jsem naštvaný a trval jsem na tom že musím vidět záznamy z bezpečnostních kamer, ale jen jsem se dozvěděl, že kamery tam byly jen pro okrasu. Zeptal jsem se kdo byli ti lidé co odešli před námi. Servírka nám řekla že osobně zná jen jednoho z těch dvou mužů a taky za něj dost silně ručila. Navzdory tomu co jsem chtěl udělat jsem se rozhodl že nebudu hledat toho muže a ani toho neznámého a nechám to na policii.

Řekl jsem policii, že to vypadalo že nic nezmizelo a že nebyla způsobená žádná škoda na autě. Servírka jím zase sdělila jméno toho jednoho muže, kterého znala, ale policie ho znala taky. Ne, protože by byl na útěku nebo tak, ale protože to byl aktivní člen místního kostelu. Narozdíl od druhého muže, kterého nikdo neznal a já viděl jen jeho záda. Ve výsledku se vlastně nic nestalo a policie mi řekla jen to klasické "zavolejte nám kdyby něco, mějte oči otevřené" a další bla bla bla. Podle nich to prostě bylo tak že ten muž když viděl z jídelny naše auto, které stálo na místě odkud jsme na něj neviděli, tak si myslel kdovíjak nebude plný pokladů a on si tak snadno přivydělá.
Carpe Diem ty zasranej parchante.

Byly jsme nasměrování do motelu v malém městě, kde jsme i jedli. Jelikož už bylo kolem půlnoci a moje žena už si chtěla lehnout a trochu se prospat, tak jsme se rozhodli že zajedeme do motelu, protože budeme ve větším bezpečí, když tam budou i další lidi. Co to bylo za logiku... ale byl jsem už taky dost unavený a nechtěl jsem už řídit. Ale když jsme se dostali do motelu bylo to... no bylo to nejblíže nějakému hororu jak jen to mohlo být. Ceduli s názvem motelu chyběli písmena a u motelu byly zaparkovány jen dvě další auta. Ale aspoň to místo bylo dobře osvětlené.

Z muže na recepci, u kterého jsme se zapisovali jsem vůbec neměl dobrý pocit, ale celé ubytování proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Vlastně jen do rána jsem si myslel že celá noc proběhla už bez problémů.
Když jsme byli na pokoji a chystali jsme se jít spát, tak jsem 2x, 3x zkontroloval zámky na obou dveří, které vedli ven a na jedněch, které vedli do vedlejšího pokoje. Nebylo to zrovna ideální, ale pokoj s manželskou postelí to tak prostě měl. Muž na recepci nás ujistil, že jediný další člověk, co zde je ubytovaný je žena, která má pokoj na druhé straně motelu a dokonce nám i ukázal že pokoj vedle je naprosto prázdný. Spali jsme úplně v pohodě a vlastně i dýl než jsme měli v plánu. Když jsem se ráno probudil tak jsem jako první roztáhl žaluzie a zkontroloval jestli je auto přesně před motelem, tak jak jsem ho předešlou noc zaparkoval. Všechno vypadalo v pořádku, teda aspoň na pohled. Na zemi ležel malý papírek, který byl podstrčený pode dveřmi. Usoudil jsem že je to účet a nechal to tam ležet a připravoval se na další celodenní řízení.