Winchester's Guardian

Tvůj ochránce

Pozn. Některé věci se neschodují se skutečností.

Ticho lesa narušily jeho kroky. Moc dobře si to tu pamatoval.

Není to ani tak dlouho, co tudy šel, když se probudil zmatený a pohřbený v zemi. Musel uznat, že v tom je jakási ironie, že jsem mířil znovu, aby se setkal s Demonem.

V kapse mu zavibroval telefon.

Sammy.

Věděl, že udělal dobře, že s sebou svého bratra nevzal, ale pocitu viny se nezbavil.

Kráčel dál.

Měl by si připravit nějaký plán nebo alespoň zadní vrátka, kdyby se něco pokazilo.

Za opaskem svých džínů nahmatal Démonský nůž. Tohle jsou jeho zadní vrátka.

Ona paseka, kde se dostal na povrch, se nezměnila. Pořád zde cítil tu energii, andělskou energii, která ho přivedla zpět z pekla.

Ta už nikdy nezmizí. Navždy to tu zůstane připomínkou, že i dobré věci se stávají. Aspoň podle Castiela.

Už z dálky ho viděl. Stál sám u ručně vyrobeného dřevěného kříže, který měl označovat místo jeho posledního odpočinku. Ještě se rozhlédl kolem, jestli je demon opravdu sám. Instinkty lovce.

Až potom vyšel ze stínů lesa na světlo.

„Čekal jsem na tebe. Slavný Dean Winchester. Konečně se setkáváme osobně." Muž se otočil a upřel na lovce ledově modrý pohled.

Černé vlasy měl rozcuchané, povýšený výraz jakoby na jeho tvář patřil už od počátku věků. Stál rovně, vzpřímeně, jasně poukazujíc na svou velikost a moc. Černé sako dokonale podtrhovalo jeho štíhlou postavu.

Kdo mohl tušit, že se za pohledným obličejem mladého podnikatele skrývá zlo, jež osobně slouží samotnému Ďáblovi.

„Tamto tělo ti nevyhovovalo?" Pronesl úsečně se sarkastickým úšklebkem Dean Winchester.

Na tváři démona se rozlil děsivý úsměv. Rozpřáhl ruce, jako by chtěl svoje nové tělo předvést.

„Sám musíš uznat, že tohle má daleko větší šmrnc." Ušklíbl se.

„Udivuje mě, že si přišel sám. Kdepak máš toho svého malého bratříčka? Můj pán se už nemůže dočkat, až mu konečně řekne ANO." Promluvil ležérně a strčil si ruce do kapes.

Dean zatnul zuby. „ O tom se tvému pánovi může jen zdát. To on nikdy neudělá." Pronesl sebejistě. Nedovedl si představit jediný důvod, proč by to Sam udělal.

„Nikdy neříkej nikdy, Deane." Pronesl Temný pán sladce a rozesmál se.

„Řekl si, že pro mě máš zprávu. Jakou?" Lovce to přestávalo bavit. Celá tahle situace se mu nelíbila.

„Ach ano." Na demonově tváři se opět usadil úšklebek. „Vlastně, já jsem ta zpráva. Zpráva tvé smrti." Úšklebek se změnil na krvežíznivý ve zlomku sekundy.

Deanovi instinkty zareagovaly okamžitě. V ruce se mu zaleskla Demonská čepel, když jí zamířil na svého protivníka.

Temný pán se ale při pohledu na čepel rozesmál. „Ubohý blázne. Tímhle mě chceš zabít? Já nejsem žádný obyčejný demon. Jsem Lian, pokrevní bratr samotné Lilith. Tenhle ubohý nůž proti mně nic nezmůže."

„Možná. Ale za zkoušku to stojí." Deanova tvář ztvrdla, připraven do boje.

„Nikdy jsem nechápal, proč jsi podle mého pána tak důležitý. Jsem totiž zastánce názoru, že nejlepší by bylo tě prostě znovu zabít. On tak nebude muset bojovat se svým bratrem a rovnou naplno povstat."