Čtyři výstřely ✔

Mistrovské dílo

Khada Jhin byl opatrný. Od neblahé události v hostinci U Bílého útesu uplynul sotva den a věděl, že mu jsou oba muži v patách. Nenechají ho klidně spát. Budou po něm pátrat, dokud jej znovu nepolapí a Jhin věděl, že tentokrát s ním nikdo nebude mít žádné slitování. Hrůzný výtvor, který po sobě v hostinci zanechal byl pouze začátek jeho skvostné práce, ke které oba pronásledovatele potřeboval. Schovával se za nádherně tvarovanou maskou z nejlepšího ionského dřeva přiléhající na hladké kůži z úhoře. Ve svém dokonalém oděvu byl chráněn před zraky vesničanů, ale moc dobře věděl, že vytříbenost jeho stylu k sobě strhává pozornost. Musel jednat nenápadně, nechtěl-li k sobě přilákat pozornost obou mužů. Nedokázal to. Nedokázal přemoci ten pocit volnosti a touhy po dalších výtvorech. U pasu se mu houpala jeho zbraň z rukou nejlepšího kováře v zemi. Měl přesně čtyři náboje pro čtyři díla. Chtěl oba pronásledovatele vidět ve svém vrcholném dílu, které by po sobě zanechal v Ionii jako odkaz. Představení v Zaunu se blíží a on už nemůže déle čekat, ne, musí to udělat rychle.

Shen se prodíral davem vesničanů, kteří byli nadšeni z příprav velké slavnosti. Tihle lidi neměli ani ponětí o tom, co "Zlatý démon" před několika hodinami provedl v blízkém hostinci. Přál jim to. Nikdo na světě by neměl vidět takové hrůzy, kterých se dopouštěla ta zrůda. Byl odhodlán najít záhadného muže jako první, ještě před Zedem, o kterého se postará později. Nemohl upřednostnit osobní pomstu před veřejným blahem lidu. Proklouzl mezi dvojicí žen, které se na něj zvědavě otočily. Byl zahalen ve svém tradičním modrém úboru a na zádech měl jako břitvy ostré meče. Své poslání bral nesmírně vážně, i když se nechal rozptylovat Zedovou přítomností. Nemohl pracovat na sto procent, když věděl, že se jen kousek od něj nachází muž, který ukončil život jeho otce.  Chytil se okenního okapu a vyhoupl se na střechu jednoho z domů. Měl plnou hlavu Zeda a usoudil, že nejlepší bude, když pročistí svou mysl na ostrém vzduchu. Ukazováčkem a prostředníčkem chtěl stáhnout svou masku, když v tom se nedaleko od něj ozval ženský křik.

Musel to udělat. Chtěl je oba na jednom místě a věděl, že na ně musí být dostatečně připravený. Kolem místa rozložil pasti ve tvaru květin, které byly stejně smrtící, jako jeho střelba. Každý květ byl zástěrou pro ohavně stavěnou past, ze které nebylo úniku, pokud se do ní někdo chytil. Vše měl připravené. Stačilo už pouze nalákat oba soky do jeho blízkosti, daleko od pozornosti druhých, dostatečně blízko na jejich odhalení. Svou holí, o kterou se opíral při chůzi, ve které mu trochu překážel umělý hrb na pravém rameni, rytmicky bouchal o starší dlažbu. Vetřel se do domu, který si vyhlédnul pro jeho jednotvárnost. Nebyl ničím zajímavý, a to jej iritovalo. Neměl cit pro tuctovost a nerad ji viděl ve vlastní zemi. Během chvíle, kterou strávil na docela rušné ulici, odhadl počet obyvatelů. S klidem na duši se poté dostal dovnitř, kde dočista zaskočil mladý pár. 

„Co tu pohledáváte?!"  Rozkřikl se muž středního věku, do jehož náruče se okamžitě stočila jeho partnerka v zelených šatech. Khada Jhin se napřímil a odhodil svou zdobenou hůl do kouta. Sáhl k pasu, přičemž si muž všiml pohupující se zbraně.

„A teď,"  řekl polohlasně směrem k zmatené dvojici „opona stoupá." Pozvedl svou zbraň a jediným výstřelem zasáhl ženino rameno, načež muže zabil téměř okamžitě.  Výsledkem byl zklamaný. Obě oběti padly k zemi a on si myslel, že se mu je podařilo usmrtit napoprvé. Jhin se rozhodl pro aranžmá těl, aby zanechal svůj jedinečný podpis, ale ve chvíli, kdy se k mrtvolám sehnul, žena jej povalila a vyběhla ven z domu. Sýpal vzteky. Nebylo pochyb, že její křik přiláká pozornost těch dvou, a on bude zabit dřív, než by stačil jen započíst se mistrovské dílo. Rozhodl se prchnout do předem opatřeného zázemí.