Byla tu dívka, kdysi.
Nemohli jste ji znát.
Byla tu dívka s nevýraznými rysy,
plachá, tichá, s obavou, že ji nikdo nemá rád.
Byla tu dívka, která věřila,
že v každém člověku je něco dobrého,
byla tu dívka, která se ztratila,
už v sobě nenacházela nic hezkého.
Znávala jsem dívku, kdysi dávno.
Každý pohled do zrcadla jí zvedal žaludek.
Znávala jsem dívku, pro kterou všechno bylo málo,
a která marně čekala na rozsudek.
Potkala jsem dívku, zamlklou,
nevěděla, odkud se ta sebenenávist vzala,
potkala jsem dívku, od lidí stranou,
ta dívka se šíleně bála.
Viděla jsem dívku v zrcadle,
ptala se, kdy to přestane.
Byla na tom pořád stejně zle,
a pohybovala se úplně na hraně.
Vzpomínám na dívku, která nikdy neřekla,
že je na místě, odkud nezná cestu,
vzpomínám na dívku, která utekla,
srdce uzamkla v ochranném gestu.
![](https://img.wattpad.com/cover/92378055-288-k292232.jpg)
YOU ARE READING
A jsem rozbitá ✔
PoetryCo dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.