Splněný sen [dokončeno]

#12 - Just The Way You Are

Seděly jsme s Charlie na nemocniční posteli, pečlivě sledovaly obrazovku notebooku, který mi David půjčil, a odpočítávaly sekundy do začátku koncertu. Připadalo nám to jako věčnost, ale nakonec jsme se dočkaly. Hudba začala pomalu hrát a opona začala ustupovat. Takhle začínal každý náš koncert, George si to vydupal.

,,Ahoj všichni, jak se dneska máte?" zakřičel Seb do mikrofonu a ozval se hlasitý potlesk.

Pohled kamery se změnil a my se dívaly přímo na mluvícího Seba. To byla Davidova práce. Když už něco dělá, musí to udělat se vší parádou. Vyhrál si s tím o to víc s vědomím, že se na to budu dívat já a ještě k tomu v nemocnici. Zajímalo by mě, jak dlouho mu tahle pozornost vydrží.

,,To je Seb," špitla jsem a ukázala na obrazovku.

,,Pšt!" okřikla mě Charlie.

,,Nejspíš jste si všimli, že nám tu jeden člen chybí. Naše princezna Zoe se necítí nejlíp a proto tu dnes s námi nemůže být. I přes to nás sleduje skrz livestream a tímto jí moc zdravíme a doufáme, že se brzy uzdraví."

Ozval se další hlasitý potlesk.

,,Dělá jak kdybych měla rakovinu," zasmála jsem se.

,,Pššt!!"

,,Rádi bychom jí tenhle koncert věnovali. Dnes je to jen pro tebe Zoe!"

Začaly mě v očích pálit slzy a můj pohled se rozmazal.

,,Dost bylo kecání, od toho tu dneska nejsme. Jste všichni připraveni?"

Seb si uměl rozehřát publikum, to byla jeho parketa.

,,Tak jdeme na to!"

S Charlie jsme začaly křičet. Bylo super, že tu byla se mnou.

Zazněly všechny moje oblíbené písně, dokonce hráli i pár mých! Znovu se mi vlily slzy do očí, když jsem slyšela publikum zpívat můj text společně se Sebem.

,,Co je to za písničku? Tu neznám!" otočila se na mě Charlie.

,,Ta je moje," přiznala jsem. ,,Zrovna tohle je první písnička, kterou jsem kdy napsala."

,,Počkej, to je ta z tvého prvního koncertu?"

Zakývala jsem hlavou na souhlas.

,,Jak to, že jsem si nevzpomněla? Vždyť jsem si jí pak asi týden broukala!"

,,Vážně?" rozzářila jsem se.

,,Nemohla jsem jí dostat z hlavy," zasmála se.

Nic jsem neříkala, jen jsem jí objala.

,,Tohle jsem nikdy předtím neudělal," ozvalo se z notebooku.

Moment, vždyť to je Denis! Stál uprostřed pódia. S mikrofonem! Svýma modrýma očima sledoval čočku kamery.

,,Víš Zoe. Pamatuji si tě jako malou holčičku v růžovém, která si zpívala v pokoji písničky z nového dílu Hannah Montana. Měla jsi bláznivé nápady a tak trhlou holku jsem doteď nepoznal. Ale od té doby se toho hodně změnilo. Ty ses hodně změnila. Stala se z tebe nádherná mladá dáma. Nezávislá, s vlastními názory a postoji. Když jsem tě před rokem a půl slyšel zpívat, zasáhl mě tvůj talent a tvá vášeň pro hudbu, kterou jsem si zamiloval a každý den mě inspiruje. Miluji se vedle tebe každé ráno probouzet a vidět tvůj úsměv. Miluji poslouchat, jak si zpíváš ve sprše výběr největších hitovek devadesátých let. Miluji tvůj smích, při kterém se ti objeví jiskra ve tvých nádherných hnědých očích. Miluji to, jak jsi tvrdohlavá a ačkoliv bych tě nejraději praštil, když o sobě hloupě pochybuješ, tak tě miluji a tahle písnička je pro tebe."

Jen jsem seděla se slzami v očích a rukou před pusou. Ani Charlie nevydala jedinou hlásku. Denis začal zpívat.

,,Oh, her eyes, her eyes (Oh, její oči, její oči)

Make the stars look like they're not shinin'. (Přimějí hvězdy vypadat jako kdyby nezářily)

Her hair, her hair (Její vlasy, její vlasy)

Falls perfectly without her trying." (Padají perfektně bez jejího přičinění)

Jemně jsem popotáhla a Charlie mi v tichosti podala kapesník.

,,When I see your face (Když vidím tvou tvář)

There's not a thing that I would change. (Není nic co bych změnil)

'Cause you're amazing (Protože jsi úžasná)

Just the way you are." (Taková jaká jsi)

Objala jsem Charlie tím nejpevnější objetím jakého jsem byla schopná a tiše jí vzlykala na rameni.

Denis dozpíval, ani jsem nevěděla, že umí tak krásně zpívat, a ozval se téměř ohlušující potlesk. Jak v publiku, tak i u nás v pokoji. Seb si od Denise vzal mikrofon a začal zpívat další písničku.

Rychle jsem do ruky vzala mobil a chtěla Denisovi napsat zprávu, ale došel mi kredit.

,,Sakra! Charlie, máš kredit?"

,,Já? Nikdy!" zasmála se.

,,Do prdele!" zaklela jsem a praštila sebou o postel.

Koncert skončil, Charlie zaklapla notebook a uklidila ho do obalu. Seděla jsem na posteli, před očima jsem měla Denise a v uších jeho slova. Charlie tiše seděla vedle mě.

,,Vypařím se, než přijde ta tvoje rocková hvězda. Nejspíš budete chtít soukromí a on tu bude každou chvíli."

Objala jsem jí.

,,Děkuju, že jsi tu se mnou byla."

,,Nemáš za co. Kdybys něco potřebovala, zavolej. Dobře?"

Zakývala jsem hlavou. ,,Mám tě ráda."

,,Já tebe taky."

Rozloučily jsme se a já jen přemýšlela, jak dlouho to může trvat z klubu do nemocnice. Než jsem se stihla zorientovat, dveře od pokoje se otevřely a stál v nich Denis s výrazem malého štěněte. Seskočila jsem z postele a rozeběhla se k němu do náruče.

,,Taky tě miluju," zašeptala jsem a po tvářích mi tekly nové slzy.

Jeho stisk zesílil a věnoval mi malý polibek do vlasů.

Nevím, jak dlouho jsme v těch futrech stáli, ale nejspíš to bylo dlouho.

,,Zlato, pojď si sednout. Už mě bolí nohy," zasmál se.

,,Promiň," špitla jsem, ale nehodlala jsem se vzdálit.

,,Ty se mě nepustíš, viď?"

Zakroutila jsem hlavou. Denis si jen povzdychl, zvedl mě do náruče a odnesl na postel, na kterou si sedl.

,,Kdybych věděl, jaký na to tebe bude mít účinek, udělal bych to už dávno," rozesmál se a já s ním.

Setřel mi poslední zbytky slz, obmotal ruce okolo mě a já usnula v jeho objetí. Po dlouhé době jsem se cítila opravdu v bezpečí.