Zamilované básničky

Divné úvahy

Co mám dělat proč láska tolik bolí,
koho vlastně miluji kdo mi to poví?

Kolik kluků můžu milovat,

kolika z nich srdce dát.

Bojím se smutku, zklamání,
jaké je moje poslání?

Koho chci z rozmaru, koho miluji,

proč je srdce mé zběsilé,  matně uvažuji.

Miluji ho i když tolikrát mě zklamal,

miluji i  tebe i když náš příběh teprve začal.

Prý platí sejde z očí sejde z mysli,

ovšem pravda toto nevyčíslí.

Nechci ublížit nikomu,
oni tomu ani druhému.

I když jeden ublížil,

a mé city poskvrnil.

Proč je láska tolik divná,
proč je tolik neomylná?

Bolí mě z toho jen srdce mé,

všechno je divně ztracené.

Nechci tě mít tolik ráda,
chci tě jako kamaráda.

Jenže miluju skoro každého,

je to srdce pro něho?

Mám vůbec někomu srdce dávat,
není to jen hrozný nápad?

Je mi špatně co jen dělat mám,

lepší zůstat navždy sám.

Ale pokud k sobě opravdu patříme, 
tak si to jednou všechno splníme.