Můj brácha je bůh II. (CZ)

6. Je zpět mezi námi

Po hodně dlouhé době mi zvonil budík. Už jsem zapomněla, jak je to otravná věc. Promnula jsem si oči a podívala se směrem k oknu. Slunce zrovna vycházelo a byl slyšet ptačí zpěv. David ještě spal. Vstala jsem a vydala se do koupelny, kde jsem si udělala něco s vlasy a šla jsem si udělat kafe a snídani.

„Dobré ráno" uslyšela jsem vcházet Davida. Šel ke mně a políbil mě na čelo.

„No ahoj, co tak brzy?" Podívala jsem se na něj

„Tak přeci ti musím popřát hodně štěstí na první den v práci ne?" Zasmál se a taky si nalil kávu.

Co si jen mám vzít na sebe...

Nakonec jsem z šatníku vytáhla bílý svetr, světle modré skinny jeans , černé boty s menším podpatkem, sluneční brýle, své zlaté hodinky a svůj bílý kabátek.

„Sluší ti to, miláčku" řekl David, když jsem vyšla nalíčená i oblečená z koupelny.

S úsměvem jsem poděkovala a připravila jsem si kabelku.

Snad mám všechno potřebné. Rozloučila jsem se s Davidem a vyšla jsem z baráku.

Do domu by to mělo trvat cca 15min chůze. Tak jsem si dala do uší sluchátka a pozorovala okolí.

***

Stojím před domkem střední velikosti s hezky opravnou zahradou a sympatickým dojmem. Vejdu brankou na zahradu a vyjdu tři schody ke vchodovým dveřím. Když se však chystám zaklepat, zjistím, že dveře jsou polootevřené. Asi mě už očekávají.

„Halo?" Ozvu se, když vejdu do domu.

Nikdo však neodpověděl. Domem vládne hrobové ticho, jediné co slyším, je tikot hodin. Kabát si odložím na věšák a jdu do první místnosti – kuchyň.

Prošla jsem celý dům a nikde nikdo. To je zvláštní, pomyslela jsem si. Třeba jsem tady jen brzy. Vzpomněla jsem si, že v mailu bylo vloženo telefonní číslo, tak ho najdu a vytočím. Byla jsem však přepojena do hlasové schránky. Pokrčím nad tím rameny a začnu s úklidem. Umyla jsem nádobí, vyluxovala jsem, vytřela jsem prach. Pak už mi to začalo být opravdu divné. Tak jsem zavolala Davidovi. David mi to však nebral. Naštvaně jsem položila telefon na stůl a v ten moment jsem uslyšela zavření dveří. Šla jsem se tedy podívat, kdo to je. Přišla jsem k vchodovým dveřím, u kterých však nikdo nebyl. Rozhlédla jsem se.

„Je tady někdo?" Zeptala jsem se

Domem však vládlo stále hrobové ticho. Začínala jsem být opravdu silně nervózní. Zaslechla jsem zvuky z druhého patra. Pomalu jsem se vydala za zvukem, který šel z ložnice.

„Angeliko" trhla jsem sebou a otočila jsem se

„Bože můj" nemohla jsem uvěřit vlastním očím, předemnou stála Fanny

„Fanny? Co ty tady děláš? Tak moc jsi mi chyběla!" objala jsem ji

„Taky jsi mi chyběla..." Pousmála se

„Co se ti stalo?" Zeptala jsem se ji, když jsem si všimla modřin na jejím těle

„Angee...Musíš jít semnou..." Chytla mě za ruku

„Cože? Kam?" nechápavě jsem se na ni podívala a vytrhla se jí

„Mrzí mě to" smutně pohledem sjela na zem

„J-jak to myslíš?" zeptala jsem se

Bohužel jsem tušila, o co tu jde.

„Bob tě shání" řekla a mně se v tu chvíli udělalo zle. Podlomily se mi kolena a já se musela posadit na postel.

Bob... To jméno jsem hodně dlouho neslyšela a raději bych o něm neslyšela už nikdy. Zlý, úchylný idiot Nic ho lépe nepopíše.

„Nikam nejdu. Začala jsem žít nový život a měnit to nehodlám" Vstala jsem z postele a vydala se k východu

„Nedělej si to ještě horší. Víš, že on tě najde. A když tě najde nedobrovolně, zabije Davida" Zastavila jsem se.

„David s tím nemá nic společného!" Zakřičela jsem

„Ty víš, čeho on je schopnej" chytla mě za rameno „bohužel Angee.. Není jiná možnost, než jít teď semnou"

„To se mám jako jen tak sebrat a zase dělat, že jsem mrtvá?" vyhrnuly se mi slzy do očí

„Nevím, to se domluví s Bobem, ale teď musíš jít semnou" otevřela dveře

Před domem stálo zaparkované černé BMW se zatmavenými okny.

Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo. Co David? Co rodiče? Nemůžu to všechno jen tak opustit. Zároveň jsem ale věděla, že Fanny má pravdu. Tím, že bych neposlechla, bych to udělala vše akorát horší. Bob by byl schopný Davida zabít, to vím jistě.

Fanny si sedla na místo řidiče a já na místo spolujezdce.

Nastartovala a vyjela. Celou cestu jsem probrečela. Mohly jsme jet několik hodin. Když jsme dorazily, byla už skoro tma. Přijely jsme k nějaké bráně, u které Fanny zastavila a otevřela okýnko. To jsem já Fanny. Vezu Angeliku. Brána se otevřela a my mohly vjet do velkého dvora. Jely jsme cestou oplocenou stromy. Zaparkovaly jsme před velkou cihlovanou vilou. Byla tam zaparkovaná spousta černých aut. Jedno jsem poznala. Bylo Boba.

Vyšly jsme schody a Fanny zazvonila před velkými kamennými dveřmi. Otevřela nám starší žena ve vínových šatech a zástěře.

„Paní Sophie" usmála se na ni Fanny „tohle je Angelika" představila mě

Podala jsem ženě ruku a zmateně se rozhlížela.

Všude byly obrazy nějakých podivných chlápků s vážnými výrazy. Jinak byla vila poměrně moderně a hodně draze vybavená. Co bych taky čekala, je to Bob.

Fanny mě zavedla do místnosti s gauči, krbem a velkou plazmovou televizí.

V křesle seděl Bob.

„Angee, rád tě zase vidím" usmál se tím svým škodolibým a úchylným úsměvem.

Chtěl mě asi obejmout, ale já mu to nedovolila.

„Co po mně chceš?" zeptala jsem se ho narovinu.

Bob dal Fanny pokyn k odchodu a ona beze slova odešla.

„Malá, hloupoučká Angee... Asi jsi zapomněla, kdo je tady šéf. Svým útěkem ses nezachránila. Já bych si tě našel kdekoliv. Bylo hloupé utíkat, akorát jsi mě rozčílila, holčičko" pohladil mě po tváři

Ten chlap se mi tak neuvěřitelně hnusí. Co mi má co říkat holčičko?!
„Nejsem už tvoje" odeskla jsem

Bob se zasmál „Ale ano, jsi. A budeš" řekl

„Tohle ti neprojde" řekla jsem zvýšeným hlasem

„Už mi to prošlo" řekl a nalil si do skleničky rum

Kéž by se tím udusil.

Zaslechla jsem zavření vchodových dveří a následně mužský smích. Do místnosti vešli š kluci. Jednoho jsem poznala. Byl to Nik. Jakmile mě viděl, smích ho přešel. Podíval se na mě, pak na Boba a zase na mě.

„Angee? Co tady proboha děláš?" Přišel ke mně a objal mě

„Je zpět mezi námi" odpověděl za mě Bob

Nestihla jsem nic říct a Nik už se vražedně podíval na Boba.

„Proč ona? Zažila si už dost" Vyjel na Boba Nik

Bob protočil očima a odešel.

___

Nazdárek! Tak další kapitola je na světě. Co na ni říkáte? Začíná se to pomalu ale jistě rozjíždět. Chci se vás zeptat, jestli vám nevadí, že druhá série navazuje na první. Pokud byste chtěli něco jiného, určitě pište, jsem ráda za každý názor. Těším se na psaní další kapitoly, love ya, Teri♥