Ozval se dupot po schodech a následný křik.
“Mami, mami, mami! William mi říká Krásko!“ křičela šestiletá Bella, která běžela do kuchyně. V patách jí byl již zmiňovaný William, který se řítil jako vítr.
“A co je na tom špatného, miláčku?“ opáčila matka dětí stojící u plotny. Všichni tři zaslechli klapnutí domovních dveří.
“Rodino! Jsem doma!“
“Tati! Proč mi William pořád říká Krásko!“ fňukla Bella. Dospělí si vyměnili pohled.
“Ty neznáš tu pohádku?“ ušklíbl se William. “Kráska a zvíře.“
“Původně jsi se měl jmenovat jako ten zakletý princ, Wille-“
“To bys mu neměla říkat,“ namítl pobaveně jejich otec.
“Proč já se teda jmenuju Bella a on jenom William?“
“Vlastně to je dlouhý příběh a měla by ses posadit, protože tvoje maminka byla v té době tak trochu divná, hloupá a-“
“Já tě varuju!“
“Ale pak se objevil princ na bílém koni, tedy já-“
“Říkám to naposledy-“
“Promiň, promiň! Tak mluv radši ty.“
“Příběh začíná seznámením s vaším drzým tatínkem.“
“Hej!“
•••
Vítám vás u nové povídky, bude to shortstory a já doufám, že se vám zalíbí😊
Věnováno: Sharka_Potter 💕💕
YOU ARE READING
Lost shoe ✔
Short Story...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale ne...
