Pouto času

Bar Šufriop

Rok 4037 Americký sen (Bílí svět) 7:43

Byla brzo ráno a já se před pár minutama probudila. Eliot seděl celou noc u počítače a snažil se zjistit jak uskutečnit můj šílený plán. 

 ,,A co mimozemšťané?" zeptala jsem se.

,,Co?" řekl trochu zmateně, ale neotrhl oči od obrazovky. Měl na sobě stejné oblečení jako včera a na stole kelímek od kávy z nemocnice. Předpokládám že nespal.

,,Nedělej ze mě blbou. Viděla jsem hromadu dokumentů kde říkali že tu byli, jsou a nebo budou. Tak kde jsou?"

,,No.. jo. Všude. Třeba ta nemocnice kde si byla je mimozemská. Rasa... sakra tady to taky není... rasa co jí provozuje se jmenuje Grenheaalt. Nenene. Cestují vesmírem a pomáhají léčit nemocné. Sakra tady taky nic není!" Jeho odpovědě jsou horší a horší. Polovina toho co říkal bylo nadávání na počítač, protože nemůže najít to co chce.

,,Hele.. Eliote. Jestli mi nechceš pomáhat nemusíš. "

,,Ne. To nemusím, ale já chci." řekl a konečně se na mě podíval. Nevpadal vůbec unaveně. 

Najednou se ozvala pípnutí a Eliot se otočil zpátky k počítači. 

 Rok 4037 Americký sen (Temný svět)  8:32  

,,Jsi si vážně jistý že jsme tu správně." zeptala jsem se, protože jsme odjeli z krásného města budoucnosti do něčeho co vypadalo jako Las Vegas. Nebe bylo černé. Černé jako černá kočka.

,,Ano jsme. Nelekni se hnusné atmosféry. Takhle už to v temném světě chodí. Pojd za mnou a za žádných okolností na nic nešahej, na nikoho nemluv a jestly uvidíš někoho spát nedotíkej se ho. Může být mrtvej." řekl Eliot a vešel do baru jménem "Šufriop". Když jsem vešla dovnitř cítila jsem kouř od cigaret.  Zdi byli černé a věšeli na nich různé plakáty. Od dveří vedla cesta až k super modernímu baru ze skla a obsluhou s hlavou mouchy. Kolem cesty byli levitující stoly kde seděli lidé, roboti, lidé s hlavami much, zelené obludy s nohama jako pavouci a další mimozemšťané. Ze začátku jsem se bála udělat další krok že si všimnou že sem nepatřím, ale po druhém kroku jsem si začínala zvykat a řekla si že po tomhle mě už nepřekvapí. Kdybych jen tak věděla co se stane později nedovolila bych tyhle slovo vyjít z pusy. 

,,Hledám tady Quaryho." řekl Eliot barmanovi když došel k baru.

,,šhrrrfrhrrrt čmhrrz." řekl barman s muší hlavou.

,,Hedevigu. Nemám čas na tvoje hrátky. Mluv naším jazykem." řekl Eliot vážným hlasem

,,Dobře.... dobře. Quary sedí tám.... ááááá? Koho pak to tam máš. Náhrada za Lolu?" řekl barman a ukázal na mě.

,,Ne! A odmítám se s tebou o tom bavit. Řekni mi kde sedí Quary, nebo volám tvé ženě a řeknu jí o Kláře, Elizabeth, Anně, Tereze a mám pokračovat?!" zařval na něj Eliot.

,,V zadu za barem. Za zeleným závěsem." řekl barman vyděšeně.

,,Jdeme." řekl Eliot a praštil rukou do baru.

,,Změnil ses Eliote." řekl potichu barman když jsme mířili k zelenému závěsu. Eliot závěsem prošel a nechal mě venku čekat. Nechtěl abych šla za ním a ještě chtěl abych utekla když uslyším střelbu. Vrátila jsem se tedy k baru a posadila se na židli.

,,Co chceš? Zavoláš mé babičce a řekneš jí že jsem jí jako dítě plivl do pití?" řekl naštvaně barman.

,,Ne to nechci řekla jsem. chtěla bych jenom pití. Tedy pokud do něj neplivneš." řekla jsem