Hřaničařův učeň - Prastaré tajemství

Tři

Arris se schovával ve křoví. V chatce se ještě svítilo. Arris zatím nebyl úplně rozhodnutý, ale s každým okamžikem jeho zvědavost rostla. Choulil se mezi keři a vyčkával. Po chvilce se dočkal. Madiina silueta sfoukla svíčku a něco uvnitř chaty zaharašilo. Nejspíš luk, dovtípil se Arris.

Sice už mohl jít, ale on ještě vyčkával. Byl opatrný. Jenom si to přečtu a zmizím, rozhodl se. Madie to ani nezjistí, řekl si v duchu, aby si dodal odvahy. Počkal ještě zhruba půl hodiny a pak se zvedl. V chatě bylo úplné ticho. Měsíc a mraky vytvářeli pohybující se stíny. Arris se jim přizpůsobil. Plul s nimi. Jakoby byl jejich nedílnou součástí. Když se dostal k chatce, přikrčil se. Nestál o to, aby ho Madie načapala. Chatka ale byla tichá. Nikde se nic nepohnulo.

Arris se naposled rozhlédl a trávou se rozběhl k verandě. Jeho boty z měkké kůže nedělaly skoro žádný hluk. Před vstupem do chatky se opět rozhlédl a nadzvedl dveře. Bylo zamčeno. Arris se tedy vydal k pootevřenému oknu. Tiše ho trochu víc rozevřel a odrazil se. Potichoučku se přehoupl přes parapet a měkce přistál na podlaze. Rozhlédl se. Na stole před ním ležel svitek, vlevo byly dveře, vpravo dva závěsy a v opačném rohu místnosti malá kuchyňka. Arris se ještě jednou ujistil, že ho nikdo nesleduje a sáhl po pergamenu.

,,To bych, být tebou, nedělala," ozvalo se z přítmí. Vzápětí vystoupila Madie a chytila Arrise. Bránil se, ale Madie ho držela pevně. Arris se nakonec vzdal. Když se tak stalo, hraničářka znovu promluvila.

,,Není slušné krást důležitý svitek. A není slušné vplížit se v noci do cizího domu," řekla a bedlivě se na chlapce podívala.

,,Já jsem......" začal, ale něco v Madiině pohledu ho zarazilo.

,,Co jsi?" vybídla ho hraničářka, aby pokračoval.

,,Nekradl," hlesl a přikrčil se.

,,Aha. A co jsi tedy dělal?" chtěla vědět Madie. Odpověď už předem znala, ale stejně to chtěla vědět od něj.

,,Jen bych se podíval. Stojí tam moje jméno." Madie povytáhla obočí. Chvilku přemýšlela. Nakonec si přistrčila židli a sedla si. Arrise pustila a pokynula mu, aby se taky posadil. Arris byl překvapený. Takovou reakci nečekal. Myslel si, že Madie mu vynadá, vydá ho baronovi Araldovi a ten ho potrestá. Ale ona mu říkala, aby se posadil. Nervózně poslechl.

,,Dobře. A nechceš si to tedy přečíst, když už jsi kvůli tomu včera odpoledne strávil půl hodiny ve křoví, dneska hodinu číháním a dalších deset minut vnikáním do mé chaty?" Tak tohle Arrise usadilo. On jí vnikne do chaty s úmyslem přečíst si něco, co není jeho, a ona mu nabízí, aby si to přečetl? Nejvíc ho ale zarazilo, že Madie věděla, kde a jak dlouho byl. Zmohl se jenom na chabé kývnutí.

Madie vzala do ruky pergamen a podávala ho ohromnému chlapci. Ten ho opatrně uchopil. Velice pomalu, jakoby se bál, že se rozplyne, ho začal rozrolovávat. Na pergamenu se začala objevovat písmena. Arrisovi chvíli trvalo, než Madiin škrabopis přečetl. Poté na něj hleděl s otevřenou pusou.

,,Madie?" zeptal se opatrně. Měl pocit, že je to jenom sen. Madie ho pokynem ruky vyzvala, aby pokračoval. Nadechl se a vyhověl jí.

,,Co to má znamenat?" Svitek ještě trochu víc rozroloval. Vykulil oči. Nemohl jim věřit. To přece nemohla být pravda. Nervózně polkl.

,,Jak jste věděla, že přijdu?" zeptal se nakonec. Chtěl sice vědět něco jiného, ale tohle taky.

,,Mám své metody," odpověděla bez sebemenšího zaváhání. Arrise to ani moc nepřekvapilo. Ještě jednou si pořádně přečetl svitek. Stálo na něm:

Arrisi!! Není slušné vplížit se do cizího domu!! Ani krást důležitý pergamen!! Ale když už jsi tady, tak ti řeknu, proč vedle tebe sedím a neřeknu ti to sama, ale prostřednictvím tohoto svitku. Jenom jsem chtěla vyzkoušet tvoji zvědavost. Dobře. Máš vlohy pro to, stát se hraničářem. Nenápadné plížení, jízda na koni, střelba z luku a tak dále. To vše patří k našim dovednostem. Máš pro všechno pozitivní předpoklady. Vím, že dobře jezdíš, střílíš z luku a umíš docela dobře splynout s okolím. Máš odvahu a dobré, čestné srdce. Viděla jsem, jak jsi nechal běžet toho jelena. Vím, že si občas půjčuješ v Jennyině hostinci chleba, sýr nebo jablka. A vím, že to vždy vrátíš nebo tam necháš pár mincí. A proto se tě ptám, chceš se stát mým učněm?

Poslední věta se ukázala, až když Arris pergamen odložil. Zůstal na tu větu civět. Neodvažoval se nic říkat.

,,Chceš?" zeptala se ho trpělivě Madie. Byla nedočkavá, ale za ty roky strávené s Willem se toho hodně naučila.

,,Já......" začal, ale pak se zarazil. Hraničáři byli tajemní. A navíc by se tím odtrhl od každodenního života. Jenže....... Bylo tu něco, co Arrise k hraničářům lákalo. Představa, že bude mít pláštěnku, mohutný luk, dva nože a toho malého, houževnatého a vytrvalého ponyho se mu zamlouvala. Otevřel pusu, že Madie odpoví, ale slova se mu v krku zadrhla. Jenom tedy bezmocně kývl.

Sroloval pergamen a podávala ho Madie. Ta si ho vzala.

,,Zítra se tu hlaš přesně...... v šest hodin," nakázala mu a ukázala ke dveřím. ,,Nyní bych se potřebovala prospat. A použij, prosím tě, dveře, ano?" pokračovala. Arris znovu kývl a vydal se ven. Dveře ale byly zamčené. Trochu do nich zatlačil. Nic.

,,Madie......" začal, ale dál se nedostal. Za sebou zaslechl špatně dušený smích. Otočil se. Madie se třásla ramena. S úsměvem od ucha k uchu se zvedla a přešla k bezradnému chlapci. Vzala za kliku, stiskla ji a zatáhla. Dveře se otevřely. Směrem dovnitř. A nevydaly při tom ani sebemenší zvuk.

Teď už to Madie nevydržela a rozesmála se. ,,Otvírají se dovnitř, hlupáčku. Jak tak koukám, nejspíš s tebou bude ještě dost práce." Na to Arrise vyšoupla ven, zavřela dveře a zamířila do postele. Arris stál celý zkoprnělý před chatou a studem se červenal. Po chvilce se vzpamatoval a vyrazil domů.

Ahojky!! Jak se vám líbí vývoj situace? Další kapitolka trochu dřív. Doufáme že nevadí a u další opět nasch.........

Ne, to už je takový odrbaný. Máme návrh.

Adié Diego!!!!!!!!!!!!!!!!