Osvobození [MenT]

,,Myslela jsem, že už nikdy nebudu šťastná..."

Je to asi týden co honza po 12 dnech opustil nemocnici. Jeho rodičům jen řekl, že jsme byli u Martina na chatě a dál to nikdo neřešil. Mezitím co Honza ležel v nemocnici jsem "bydlela" ve studiu právě kvůli jeho rodičům.
,,Jsi magor!" Řekla jsem Honzovi když mi dovypravěl, proč se vlastně přidal ke Gregorovi - Ano tak se můj nevlastní otec jmenuje- a proč tam vydržel tak dlouho. Vesměs ho tam držely peníze a taky prý miloval ten adrenalin co prožíval. ,,Jako bys to nevěděla už dřív!" Odpověděl a ukázal řadu bílých zubů. Jen jsem se ironicky uchechtla a dál si žmoulala tkaničku od tepláků. Podle toho co jsem slyšela Honzův úsměv poklesl a on mě teď upřeně sledoval. ,,Zlato, co s tebou je?"  Zvedl mi bradu tak, abych se mu dívala do očí. ,,Víš," odmlčela jsem se. ,,Když se mamka rozešla s tátou a ten zmizel neznámo kam, tak jsem myslela, že mám naprosto zníčený život a už nikdy nebudu šťastná. Typické puberťácké deprese." Znovu jsem se jen uchechtla. ,,Po nějaké době -když už jsem byla v pohodě- si našla Gregora a znovu jsem se vrátila do stavu, kdy jsem s nikým nemluvila, nikam nechodila, o nic nejevila zájem. Jen jsem byla zavřená u sebe a nechtěla mít jakoukoliv interakci s lidmi. A pak zničeho nic jsem přišla o matku a člověk u kterého jsem čekala, že mi pomůže -Gregor- mě začal akorat využívat ve prospěch svůj a své dcerušky." Honza nic neříkal, jen mě držel za ruku a palcem mě hladil na jejím hřbetě. ,,Pak ses objevil ty, všechno si zjistil a mě se zase rozsvítilo světélko naděje, že můj život přece jen nebude až tak hrozný. A pak jsem se dozvěděla, že moje matka vlastně nezemřela na rakovinu, ale zabil jí ten kretén, kterého tak milovala a celé to završí tím, že jsem skoro přišla o tebe." Cítila jsem slanou vodu, jak mi stékala po tvářích a Honzovo prst jak mi ji palce stírá. Nic neříkal, jen mě objal a do vladů mi sázel jemné polibky. On ví co dělá. Plakala jsem mu do trička a vnímala jak mě hladí po zádech.

Když jsem plakala, tak jsem asi musela usnout, protože teď jsem ležela na posteli v pokoji, ale úplně sama. Pomalu jsem se zvedla do sedu a rozhlédla se kolem, jako bych tu byla poprvé. Zaslechla jsem kroky po schodem a viděla, jak se otevírají dveře. Do pokoje přišel Honza se širokým úsměvem na tváři. ,,Jak ses vyspala Růženko." Zasmál se a lehl si vedle mě. ,,Jak dlouho jsem spala?" Zhrozila jsem se, když jsem viděla, že venku už je tma. ,,Asi tři hodiny." Odvětil Honza. ,,Ježiš..." plácla jsem sebou zpátky na postel.
Zbytek večera jsme sledovali filmy a jedli.
Vlastně takhle to probíhalo teď skoro pořád. Venku na to, že byl červenec bylo pěkně hnusně a tak se ani nic jiného dělat nedalo.
Zase jsem byla šťastná.

Tak tady je další díl! Naposled co jsem psala, tak jsem ležela doma s chřipkou a teď se skoro zlomenou nohou 😅 no co se dá dělat. Doufám, že se vám díl líbil 😊
P.S.- ty pozornější si možná všimli, že jsem si změnila jméno a profil celkově. Jednoduše už jsem nechtěla vystupovat pod "svým" jménem 😇