Warriors- V oku bouře

prolog

Prolog

Malý hnědý kocourek spěchal zablácenou loukou směrem k táboru. Sníh z doby bezlistí už pomalu roztával a období nového listí už se hlásilo o slovo. Jeho běh rozhodně nebyl tichý, ale jemu to bylo jedno. Byl na území klanu, kam patřil, neměl se čeho bát. I přesto bylo vidět, že je nervózní a srst na hřbetu měl zježenou. Brzy dorazil k „hradbám" z větví ostružiníku a listí. Zastavil před vchodem a nastražil uši. Zpoza opevnění bylo slyšet normální zvuky doprovázející život klanu. Slyšel naříkající koťata i jejich matky, které je utěšovali a také kočky povídající si nad svými úlovky. Zaslechl taky zástupce velitele-Brokenheart- jak rozděluje hlídky. Učedník párkrát nervózně mrskl ocasem a pak vešel do tábora. Jako první si ho všimla jeho sestra Littlepaw. „Jé už si tady Sweetpaw!!" vykřikla a utíkala za ním. Byl pryč celkem 2 dny a taky tak vypadal. Srst měl celou neupravenou, vypadal hladově a hlavně, jakoby za celou dobu vůbec nespal. Což teda byla pravda. Sweetpaw nevěděl, co Snowstar řekl zbytku klanu o jeho nepřítomnosti. Pravděpodobně že řeší něco velice důležitého pro jeho klan. Silně pochyboval, že by řekl podrobnosti. Nejistě přešlápl a mňoukl. „Taky tě rád vidím Littlepaw" „Pojď honem najdu ti něco pořádného k jídlu, myš nebo pěnkavu!! Vypadáš jako bys celé ty dva dny nejedl." Vyhrkla jeho sestra a už utíkala k hromadě úlovků. To byla taky pravda, celé dva dny nic nejedl. Sweetpaw se pomalu vydal za jeho sestrou a vyhýbal se ostatním válečníkům, kteří na něj upírali zvědavé pohledy. Najednou mu něco velkého tmavě hnědého zahradilo cestu. Sweetpaw zaklonil hlavu a pohlédl do očí Brokenheart. „Aaaa tady si Sweetpaw. Jsme rád, že jsi konečně v pořádku dorazil. Jak to že jsi ještě nešel za Snowstar??" zeptal se ho zástupce s náznakem netrpělivosti v hlase. Byl to totiž jeho vlastní učedník a než odešel, řekl mu, že jakmile se vrátí z výpravy, musí hned za Snowstar. „Nooo já se chtěl nejdřív najíst. Snowstar řekl, že to spěchá a že pokud možno nemám spát ani se zdržovat lovením. Tak jsem ho poslechl a teď mám hrozný hlad" řekl celkem hrdě a podíval se Brokenheart do očí. Cítil se velice pyšný, na to že právě jeho Snowstar vybral na výpravu. „Můžeš se najíst potom. Teď běž za Snowstar a řekni mu, co jsi se dozvěděl." Mňoukl nekompromisně zástupce a mrskl ocasem směrem ke keři, kde měl Snowstar svoje doupě. Littlepaw se s pěnkavou v tlamičce blížila k nim. Když však spatřila Brokenheart, jak je netrpělivý, otočila se na tlapce a šla za Flameheart. Sweetpaw smutně svěsil ocas. Vážně měl hlad, ale není dobré odporovat Brokenheart. „Dobře" zamumlal jenom a rozešel se k doupěti jejich velitele. Cestou minul Stripepelt, která na něj upírala její zelené oči. Bylo to docela dlouho, co ztratila svoje jediné kotě, ale stále nečekala další. Všichni ji teď od sebe odstrkovali, za to že měla kotě s tulákem. Sweetpaw jenom zavrtěl hlavou a otřel se srstí o větve keře. „Pojď dál Sweetpaw, už na tebe čekám" ozval se hlas velitele. Učedník pomalu a celkem nejistě vlezl do doupěte. Byl tu teprve podruhé. Poprvé to bylo, když si ho velitel zavolal, aby mu dal důležitý úkol. V přítmí keře jasně zelené oči Snowstar zářili. Mohutný svalnatý kocour se zvedl do sedu a upřeně se na Sweetpaw zahleděl. „Tak jak odpověděli" Učedník nervózně přešlápl, ale pohled veliteli opětoval. „Přijímají tvojí nabídku." Mňoukl „Jako první chtějí odvést sem matky s koťaty a také mladé kočky, vhodné jako učedníky. Očekávají, že jim vyšleme někoho naproti. Dále by přišli zbylé silné kočky, tedy spíš ty, co jsou schopny jít tak dlouhou cestu s minimálními zastávkami. Zraněné a staré kočky nechají tam. Byli by jenom přítěž." Snowstar chvilku zpracovával, co mu právě učedník řekl. Nakonec se zvedl do stoje. Tehdy bylo pěkně vidět jeho svaly, ale také jeho jizvy z mnoha bitev, které zažil. „To je lepší než jsem očekával. Byl jsem si jist, že spolu s novými válečníky, učedníky, matkami a koťaty dostaneme i několik starých hladových krků na starost. Neodmítl bych je. O Starší je potřeba se starat, ale když tu nebudou, bude o starost méně." Mňoukl bílý velitel spíše pro sebe s hlavou odkloněnou od Sweetpaw. „Mám ještě nějaké zásady." Pak se obrátil znovu na učedníka, jakoby si znovu vzpomněl, že tam je. „Vedl sis dobře Sweetpaw. Za odměnu tě ještě udělám válečníkem" Učedník vyzdvihl ocas do výše. Konečně budu válečníkem. Už se těším, až to řeknu Littlepaw Náhle mu při vzpomínce na sestru ocas znovu poklesl. Chtěl, aby jeho Littlepaw byla jmenována válečníkem spolu s ním. „Ehm.... Mohla by se moje sestra také stát válečníkem?? Jsme si blízcí a začali jsme trénovat spolu. Bylo by nespravedlivé, abych se já stal válečníkem, zatímco ona bude ještě učedníkem" řekl tichým hlasem a s velkou dávkou nervozity. Věděl, že by neměl veliteli mňoukat do toho, kdo bude válečníkem a kdo ne. Snowstar se jenom tiše zasmál a položil mu ocas na rameno. „Když si to přeješ..... Budiž" Pak se znovu otočil a lehl si do svého pelíšku „A teď běž tu užasnou novinu říct svojí sestře, ale nikomu o svém úkolu neříkej. Chci, aby se to klan dozvěděl ode mě."

Sweetpaw nadšeně vyběhl z doupěte velitele. Ihned běžel za Littlepaw a jejich otcem Flameheart. "Ještě dneska se staneme s válečníky!!!!!" vykřikl nadšeně a začal poskakovat. „To je úžasné!!!" vykřikla Littlepaw a vyskočila do stoje. „Blahopřeji. Zasloužili jste si to." Mňoukl Flameheart a olízl Sweetpaw hlavu. „Tak a teď už se pořádně najez. Vypadáš jako kdyby jsi týden nejedl. A ta tvoje srst se tváří jako kdybys lezl v norách jako nějaká liška nebo krtek" uklidnil ho pak. Sweetpaw na ni nečekal a pustil se do pěnkavy, kterou mu přinesla jeho sestra. „Tu jsem chytila já!!" pochlubila se. „A vlastně.... Proč tě Moonstar poslal na výpravu někam ssssstttrrrrrraaaaaaašnnnnnnněěěěěě daleko?" Slovo strašně opravdu hodně protáhla. Mladý učedník polkl sousto a mrsknul ocasem. Chtěl Littlepaw říct, co bylo jeho úkolem, ale zároveň nechtěl porušit slovo, které dal Snowstar. Zamrskal fousky a řekl tak tiše, že to znělo pomalu jako mručení. „No nemůžu ti říct podrobnosti, ale Moonclan a Sunclan se mají na co těšit......."