•3• ,, To ty jsi zakřičel to Hej!"

6.2K 278 4
                                    

Na obrázku Zachariach Collins

V minulé kapitole
Kass
V klidu jsem si malovala, když se ze zdola ozvalo: ,, Kassandro! Pojď dolů!“
Odložila jsem štětec a podívala se na své prsty, které byli zase od barvy. Je to tu. O čem to ten chlap mluvil? Co mi babička tají? Pošle pryč? Odešel ten chlap? Kdo to vůbec je?! Nadechla jsem se a zakřičela: ,, běžím!“ Poslední nádech a vyšla jsem z pokoje zjistit co mi tají.
################################
Kass
Šla jsem z pokoje po schodech dolů. Na svém pravém chodidle jsem cítila zvláštní mokro a ostrou bolest. Vzpomněla jsem si, že se mi do nohy zarazil střep a já na tu nohu šlapala celou vahou. Babička to nesměla zjistit a tak jsem na nohu šlapala dál, jako by se nic nestalo. ,, Jsem tady co se děje?“ zeptala jsem se, když jsem přišla do obýváku a sedla si na gauč. ,, Musím ti něco říct," řekla babička a podívala se na mě. ,, O co jde?" ptala jsem se. Babička nic neříkala, ale v jejích očích se leskly slzy. ,, O co teda jde?! Proč mi to neřekneš?" zeptala jsem se. ,, Musíš odjet. Jdou po tobě. Si tu v nebezpečí," řekla a už brečela. ,, Kam pojedu? Jak to myslíš?" zeptala jsem se. A než stihla odpovědět vyšel z jídelny vysoký chlap. Byl celý v černý. A taky byl pohledný. Jeho velmi tmavé vlasy na krátko stříhané, jeho mužské rysy na obličeji, oči temné jako jeho vlasy. Nebyli černé, ale hnědé, strašně tmavé. Pod koženým kabátem a černým trikem, byli vidět jeho svaly. Aww. ,, Pojedeš do Kanady,“ řekla babička. ,, Cože? Tak daleko?“ ptala jsem se. ,, Není to tak daleko. Je to pro tvé bezpečí," řekla babička. ,, Dnes je tvůj poslední den tady. Zítra odjedeš tady s,.." babička se odmlčela a podívala se na vysokého muže. ,, Zachariach Collins," řekl a já hned poznala, že on mluvil s babičkou o tom, aby jela pryč. ,, Kam přesně?“ zeptala jsem se. ,, Na jednu univerzitu, je to tam bezpečné, a když je to univerzita tak se tam i učí,“ pokračoval ten muž neboli Zachariach. ,, A to pojedu s vámi?“ ptala jsem se dál. Muž přikývl. ,, A co když mě ně někde zabijete? Jak vám můžu věřit?" zvýšila jsem hlas. ,, Znám ho. Tedy né osobně, ale na univerzitě jsou známy a on je zná taky. Musíš odjet. Prosím není tu pro tebe bezpečno,“ řekla babička a donutila mě se postavit. Opatrně jsem se postavila na tu nohu, jenže to se mi nepovedlo a velmi tiše jsem zakňučela. Babička to neslyšela, ale když jsem se otočila na toho muže měl pozvednutý obočí a díval se na mojí nohu. On to slyšel?! Jak sakra? Nadechla jsem se, poraženě jsem sklonila hlavu a odpověděla: ,, Dobře pojedu.“ ,, Dobře. Jak jsem říkala jedeš až zítra. Můžeš se rozloučit s Leeem,“ řekla babička a jal dořekla poslední větu do očí se mi vehnaly slzy. ,, Není potřeba. Odjel zpátky do Japonska. Někdo jeho tátovi vyhrožoval,“ řekla jsem. ,, Oh Aha. Tak si můžeš sbalit a já připravím večeři,“ řekla babička. ,, Dobře zítra v osm ráno jsem přijedu a pak pojedeme​, jdu si najít nějaký hotel," řekl Zachariach. ,, Nesmysl nebudete hledat hotel. Máme tu pokoj pro hosty. Budete spát tady. A jídla tu je dost,“ řekla babička a já jen otevřela pusu náznak údivu. ,, To není potřeba. Nebudu obtěžovat," řekl Zachariach a já jsem se snažila rozeznat jeho přízvuk. ,, Nebudete překážet. Máte nějaké věci?“ zeptala se babička. ,, Malý batoh s oblečením,“ řekl. ,, Dobře. Přineste si ho a Kass vám potom ukáže pokoj,“ řekla babička a odešla do kuchyně. ,, Kde máte batoh?“ zeptala jsem se. ,, Jdu pro něj,“ řekl hrubým hlasem a já poznala jeho přízvuk. ,, Rus,“ řekla jsem si pro sebe, on se nepatrně zasmál a odešel si pro batoh. Jak mě mohl sakra slyšet?! ,, Jsem tu,“ řekl. ,, Pojďte za mnou,“ řekla jsem a kulhavou chůzí se vydala do druhého patra. ,, Kdo byl Lee? Tvůj přítel? To kvůli němu ten pokoj a teď i noha?“ ptal se Zachariach. ,, Do toho ti nic není! Tady je pokoj a teď mi dej pokoj! Je to má věc!" zakřičela jsem na něj a mě slzy se už neudržely. Fakt super! On vypadal udiveně a pak se tam mihla i naštvanost. Otočila jsem se a šla jsem do pokoje. ,, Hej!“ slyšela jsem​ hrubé zavolání. Úplně to stejné co zastavilo to mlácení do mého těla. Přesně před dveřmi do pokoje jsem se ještě otočila a řekla: ,, To ty jsi zakřičel to Hej!" Se slzami v očích jsem se zavřela v pokoji. Sedla jsem si na postel a podívala jsem se na tu nohu. Sundala jsem svojí ponožku a hned mě vyděsil zakrvácený obvaz. Opatrně jsem vstala a šla jsem ke dveřím, které jsem potichu otevřela. Potom jsem rychle přeběhla do koupelny, kde jsem si vzala lékárničku a pozorně jsem se podívala na nohu. Měla jsem tam střípek, který musel hned ven. Našla jsem pinzetu a zkusila jsem ho vytáhnout a zároveň moc nekřičet. Nešlo ani jedno. Slzy tekly proudem, z bolesti a všude byla krev. ,, Můžu nějak pomoct?“ slyšela jsem hlas u dveří, ze kterého jsem se lekla. Stál tam Zachariach. Jen jsem přikývla a on se přiblížil. Všude okolo mě byli buď zkrvavené polštářky a nebo kapesníky. Dokonce i mé ruce byli od krve takže okraje vany, za které jsem se držela byli taky krvavé. ,, Proč to tak krvácí?“ zeptala jsem se zvlyknutím. ,, Ten střep co tam máš asi pořezal několik žilek,“ řekl a převzal si ode mě pinzetu. Sedl si vedle mě tak aby měl přístup k noze. ,, Opři se o mě. Bude ti líp,“ řekl a já hlavu položila na jeho rameno a rukama jsem omotala jeho břicho. ,, Na tři,“ řekl. ,, Jedna,“ řekl a vzal pořádně pinzetu. ,, Dvě," řekl a s pinzetou se přiblížil k noze. ,, Tři,“ řekl a já malém zakřičela bolestí. Hlavu jsem položila do prostoru mezi krkem a ramenem a rukama jsem mu chytila lem trička. ,, Je to venku,“ řekl a já se podívala na pinzetu, ve které byl střep větší než jsem si myslela. Zachariach si klek a vzal jeden z čistých polštářků a obvaz. Nohu jsem měla ošetřenou a potom mi pomohl uklidit koupelnu. ,, Děkuji," řekla jsem tiše. ,, Není za co. Ten střep byl celkem velký," řekl. ,, Za to taky děkuju," řekla jsem a on pozvedl obočí. Sakra byl ještě hezčí. ,, Vím, že si mě zachránil před umlácením k smrti. A za to ti děkuju. Zachránil si mi život. Jo a taky se omlouvám za to před chvíli,“ řekla jsem a podívala se na něho. ,, Není za co. Jsem rád, že jsem to udělal. Ber univerzitu jako jednu z výhod. Už je nikdy neuvidíš. A jinak bych se měl omluvit já. Vážně mi nic do toho nebylo,“ řekl. ,, Jinak oficiální představení: Jsem Zachariach Collins,“ řekl a nastavil ruku. ,, Kassandra La Fure," řekla jsem a ruku jsem přijala. Jakmile se naše dlaně střetli ucítila jsem nával podivné energie. ,, Mé jméno je divné na Rusa a tvé zase na Američanku,“ řekl a trochu se zasmál. Ten jeho hlubší smích mě skoro přiměl aby se mi podlomily nohy.
Zatraceně co mi ten chlap dělá?
################################
Ahoj tady zase a nová kapitola!
Co si myslíte o Zachariahu Collins?
A co na Kass?
No nic tak ahoj u další kapitoly!
Mám vás ráda vaše

#Bee#

Princess of vampires [DOKONČENO] ✓ - OPRAVAWhere stories live. Discover now