One Direction Bromances One Shots (cz)│SLOW UPDATE│

Kráska a zvíře II. část (poděkování za 100 sledování) │LARRY│

Druhý den ráno se Louis vzbudil k tácku s teplým čajem a pečivem.

Louis se usmál, protřel si oči a posnídal.

Poté si oblékl oblečení, které mu paní skříň vybrala a vyšel ven.

Procházel se zahradou a zpíval si, netušíc, že ho pán pozoruje z okna.

"Na co čekáte, bežte tam!" poradil mu Niall.

"Měl bych?" zeptal se nejistě pán.

"Nesmíte ztrácet naději." pobídnul ho Liam, a tak se pán vydal za Louisem.

"Nevěděl jsem, že umíš tak krásně zpívat." ozvalo se za Louisem a ten přestal.

Zastavil se, ale neotáčel se, protože věděl, že si pán nepřeje, aby ho viděl.

"Děkuji. Má matka mi vždy zpívala před spaním. Už je to dlouho...." zašeptal.

"Dlouho?" zeptal se pán.

"Když mi bylo čtrnáct, zemřela...." sdělil mu Louis.

"To je mi líto...." řekl pán a odmlčel se.

"Má.... má matka mi také zpívala před spaním...." prozradil potichu.

"Byla to chytrá žena." pousmál se. "Zemřela, když mi bylo sedmnáct....."

"Omlouvám se-"

"Není za co." přerušil Louise pán.

"Chci vám něco ukázat." řekl pán po chvíli ticha.

Odvedl Louise dovnitř a zastavil se před dvojitými dveřmi.

Otevřel je, poodstoupil a nechal Louise vejít a prohlédnout si pokoj.

"Co to je?" zeptal se Louis, když koutkem oka zahlédl klavír.

"Hudební místnost." vysvětlil pán.

"Hrajete?" ukázal Louis na klavír.

"Občasně. Vy?"

Louis přikývl. "Smím?"

"Ano."

Louis si sednul za klavír, uvědomujíc si oči pána, které ho pálily na zádech.

Začal hrát pomalou písničku.

"Umíte dokonale hrát." sklonil mu pán poklonu, když přestal hrát.

"Děkuji." zčervenal Louis.

"Odteď je toto váš pokoj. Můžete si tu hrát, kdy chcete." řekl po chvíli pán.

"To není nutné-"

"Chci, aby se ti tady aspoň trošku líbilo." překvapil pán Louise.

Louisovo srdce poskočilo.

Toho večera jedl Louis zase sám.

"Kdy vás budu moct vidět?" zeptal se, když vycítil pánovu přítomnost.

"Nevím."

"A řeknete mi alespoň vaše jméno?"

"...... Říkej mi H."

******

Louis už žil na zámku měsíc a deset dní.

Upřímně, nebylo to tak hrozné.

H byl ve skutečnosti rozený gentleman a Louis se díky němu nejednou červenal.

Louisovo srdce nechtěně poskočilo nad myšlenkou o H.

Jeho urozený způsob mluvení.

Fakt, že většinou Louisovi vykal, ale když přišlo na důležité a osobní věci mu tykal.