Černé stříbro

Co když se změnil?

Ve čtvrtek ráno Sirius nešel ani na snídani, místo toho se válel v posteli a utápěl se v sebelítosti. Na vyučování vstal pouze proto, že mu Remus vyhrožoval školním trestem a i když Sirius věděl, že by mu ho nikdy nedal, poslechl ho.

Raději měl však zůstat v posteli, prtože lektvary zvládl horko těžko a to jen proto, že nad ním starý Křik přivřel oko, jinak by nemohl být hodnocen za svůj výkon vůbec. Bylinkářství jen proseděl v koutě a když si ho profesorka Prýtová všimla připravil Nebelvír o pár bodů. Oběda se sotva dotkl, neměl na jídlo chuť. James si z něho utahoval. Sám byl radostí bez sebe, protože se mu podařilo ráno normálně mluvit s Lily, zdálo se, že aspoň u něj je to na dobré cestě. Po obědě měli hodinu Dějin čar a kouzel s Mrzimorem. Hodina s Binssem mu přišla delší než jindy a to ji poprvé celou probděl.

Když se blížila čtvrtá hodina Sirius se pomalu loudal ke knihovně. Christin už seděla u jejich stolku u okna, obklopená knihami a soustředěně psala na pergamen. Sirius pocítil kámen v žaludku, nohy mu vypověděli službu, zíral na ní a na nic jiného se nevzmohl. Postával tam dobrých pět nebo deset minut, za tu dobu si ho naštěstí nevšimla. Vzpamatoval se tedy, rozhýbal své údy a vykročil ke stolku kde seděla. Musí se soustředit na jejich spolupráci.

Christin spolkla poznámku o tom, že jde pozdě, přistrčila mu knihu a řekla mu co má vyhledat. Zítra budou mít již jistě dopsanou teorii a o víkendu by mohli začít s praktickým cvičením. Byla překvapena ze Siriusova chování, neměl žádné zbytečné řeči ani poznámky, vlastně nemluvil vůbec. Vše co mu řekla tak udělal. Zřejmě jí pochopil, když jí dále nepřemlouval ani se o nic nesnažil. Byla tomu jen ráda, ale někde hluboko uvnitř cítila něco jiného. Před večeří se rozloučili a domluvili se na zítřek. Christin se cítila podivně ochuzená, jako by jí Sirius zapomněl něco dát.

Když Christin odcházela z knihovny tak se Sirius musel hodně držet, aby jí nepolíbil nebo aspoň nechytil za ruku. Místo do Velké síně zamířil na astronomickou věž, protože ve společenské místnosti by ho James opět škádlil ať na takovou holku jakou je Christiane Silverová zapomene. A to právě Sirius nechtěl. Jenže momentálně s tím nemohl nic víc dělat.

Pátek proběhl jako každý jiný den a odpolední společná práce Christin a Siriuse jako předchozího večera. Opravdu dokončili teoretickou část o vodní magii a jejich kouzlu a domluvili se, že se sejdou zítra v prázdné učebně ve čtvrtém patře a tam budou zkoušet kouzlo vodní magie.

Severus seděl v koutě společenské místnosti opět obklopen známými kamarády, Christin se proto proplížila do ložnice bez rozloučení, natáhla se na své posteli, okolo ní si zatáhla závěsy a přemýšlela. Sirius jí nesmírně přitahoval. Nejen vzhledem, ale hlavně jeho vnitřní krásou. Ano, někdy se choval jako pitomec, ale uměl jí i překvapit svojí racionalitou a inteligencí. Severuse měla moc ráda, znala ho odmalička, ale v poslední době byl úplně jiný, divný. Musí si s ním o tom v neděli až budou spolu o samotě promluvit.

V sobotu dopoledne Christiane pracovala na domácích úkolech, po obědě se měla sejít se Siriusem, aby mohli začít cvičit.

Prázdná učebna ve čtvrtém patře byla menší než na které byly zvyklí z hodin, ale pro jejich nacvičování to bohatě stačilo.

„Takže, musíme se soustředit na vodu a říct kouzelnou formuli Querace, z naší hůlky by měla vystřelit vodní koule a podle libosti můžeme měnit její velikost." Naposledy opakovala Christin a vytáhla hůlku a začala se soustředit.

Představovala si potok, zurčící vodu a naplnila jí celou svoji mysl. Pak napřáhla hůlku a vyřkla kouzlo. Z její hůlky vytryskla voda, ale nic dalšího. Zkusila to znovu a z hůlky vyšla vodní bublina.

„No na začátek to není špatný." Pochválil jí Sirius a začal zkoušet kouzlo on. Neměl o nic větší úspěch. Jak si myslel, Christin ve vodní magii bude lepší, protože k ní má blíž.

Zkoušeli opravdu až do večeře, postoupili tak daleko, že vykouzlili vodní kruh, který ale po pár sekundách zmizel.

V neděli si Christin přispala. Dopoledne měli naplánovanou procházku po podzimních školních pozemcích se Severusem. Po obědě si ve společenské místnosti četli a večer místo na večeři zamířili do jejich učebny v prvním patře. Severus vykouzlil stůl se svíčkami, kyticí a večeří. Christiane zabezpečila dveře a přisedla si k Severusovi. Podal jí kytici růží s mírně provinilým úsměvem.

„To je omluva za tento týden, moc jsem se ti nevěnoval."

Christin se rozzářili oči. „Seve to jsi nemusel, vždyť každý pracujeme na tom společném domácím úkolu do obrany, a zabírá to hrozně moc času."

Severus přikývl.

„Moc děkuji Severusi." Naklonila se, aby ho mohla políbit a konečně se pustili do jídla. Když dojedli Severus nechal zmizet stolek a nahradila ho postel s mnoha polštáři. Severus k ní přistoupil, začal jí líbat a pomalu jí odstrojoval. Christin tentokrát plně přenechala iniciativu na něm, nějak neměla náladu. Potom když spolu leželi v objetí schoulení pod dekou, Christin sebrala odvahu a znovu se ho zeptala na ty podivné rozhovory s klukama.

„Chris když ti to řeknu nesmíš o tom s nikým mluvit, slibuješ?" Severus se nadzvedl na lokty, aby jí lépe viděl do tváře. Christin přikývla.

„Tak dobře. Povstává nový mocný pán. Říká si lord Voldemort a hledá své stoupence."

Christin čekala cokoli, ale tohle jí překvapilo. „Mocný pán? A o co mu jde?"

Severus se nervózně zavrtěl. „Chce pomoct čistokrevným čarodějům, ...chce lepší život pro vznešené kouzelnické rody."

Christin se zamračila a nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Takže očista od mudlů a všech nečistého původu? To je další Grindewald, Seve!"

„Tak to není Chris, on má vznešenější cíle než Gellert Grindewald."

„Nemyslím Severusi." Christin se od něj odtáhla. „A on hledá spojence?"

„Ano. Chris, nemusíš se ničeho bát. Jasný?" Mazlivě si jí zase přitáhl. Christiane se nechala, ale její pochybnosti to nezahnalo. Právě naopak začínala mít strach. Strach o budoucnost a nakonec i o Severuse.