Když jsem s trhnutím zijstila, že bude sedm hodin večer, urychleně jsem vstala z Chrisovy postele, na které jsem oba leželi a už dvě hodiny si povídali.
,,Musím jít, promiň" omluvně jsem se usmála a šla si pro svetr.
,,Nechoď" zaškemral Chris a stáhl mě zpátky na postel, kde jsem se začli líbat.
Pleskla jsem ho po ruce, která mě držela za pas a se smíchem křikla: ,,Nechtěj po mě abych ti podlehla!"
,,Já to po tobě nechcu, to ty prostě nemůžeš odolat. Já se ti ani nedivím" zašklebil se a tentokrát mě pustil.
,,Ty si pako" protočila jsem oči a oblékla si svetr.
,,Hm, nechceš tu přespat?" zeptal se mě, i když odpověd už určitě znal.
,,Ne, nemám tady učebnice na zítřek a ani náhradní oblečení."
,,Od kdy tě prosím tě zajmá učení?" zamračil se.
,,Od teď" podívala jsem se mu do očí aby pochopil, že tohle se mi nechce teďka rozebírat. Rodiče by šíleli, kde jsem a přespat by mě tu stejně nenechali.
,,Prostě to nejde Chrisi" zašeptala jsem ,,a ty to víš."
Pochopil to, vstal a sevřel mě do svého objetí. Nikdy bych neřekla, že budu jednou fetovat svého kluka, ale Chrisově vůni prostě nešlo odolat. Nebyla to žadná specifická vůně jak se píse v knihách. Žadná vanilka, skořice nebo voňavka PlayBoy.
Byly to čerstvě upečené domácí housky, trocha kakaového pudinku a hodně dětské vůně. Dětská vůně. Nejenom vůně dětských plínek. Tam se mísila i radost, smutek, první dětské krůčky, smích a být šťastný z každé maličkosti. To byla ta dětská vůně.
,,Fetuješ mě?" zeptal se se smíchem ten klučina, který mě svíral ve své náruči odhodlaný mě nikam nepustit.
,,Jo, si tak neodolatelný, to ještě nevíš?" dělala jsem překvapenou.
,,Ale prosím tě, samozřejmě, že vím."
Povzdechla jsem si. ,,Chrisi, já už fakt budu muset jít."
Ten mlčky přikývl a šel mě vyprovodit.
Sotva jsme se rozloučili a slíbili si, že si ještě napíšeme, začalo pršet. Stála jsem u jejich vchodových dveří a podívala jsem se na Chrise, který se někam oblíkal.
,,Kam jdeš?" zaptala jsem se.
,,Doprovodím tě" odvětil rozhodně.
,,Zmokneš."
,,To ty taky."
A pak uhodil blesk a já v tu chvíli věděla co se stalo.
Musela jsem přespat u Chrise. Já bych do bouřky nikdy v životě nevkročila. I v baráku jsem se bála a Chris to věděl.
,,Takže...?" nechala jsem otázku ve vzduchu.
,,Přespíš u nás" zašklebil se a zavřel vchodové dveře.
loranette- tobě bych chtěla věnovat tuto kapitolku za nápad bouřky😄
Katty_Unicorn-CZ- tobě za úžasné a vtipné komentáře, a taky pro štěstí na vymýšlení pomst😄😘😘
VOCÊ ESTÁ LENDO
.YOU OWN
Teen Fiction,,Nešálí mě zrak? Opravdu vidím paní Nedostupnou brečet?" pronesl Chris posměšným tónem. ,,Musíš se pořád chovat jako největší debil?" vykoktala jsem ze sebe, snažíce se potlačit pláč. Rozhodně jsem nechtěla dát tomu idiotovi další záminku k posměch...
