FAME [JungKook]

32. kapitola

Kate's pov, Soul

Po sprše mi bylo přece jen o něco líp, no unavená jsem byla pořád. Převlékla jsem se do pyžama, a pak zalehla do peřin. V pokoji bylo docela vedro, protože byl v patře a venku teď řádily třicítky. Naštěstí jsem na to byla připravená a měla dost letního oblečení i letního pyžama.

„Vážně tu chceš zůstávat? Určitě se ti spát nechce a budeš se tu nudit." Poukázala jsem na fakt, že je teprve ráno. On spal celou noc ve své vlastní posteli mezitím, co já se snažila na chvíli zabrat v letadle. Bylo to ale marné.

„Popravdě... moc jsem toho nenaspal." Zasmál se, a pak se svalil vedle mě.

Trochu jsem nazvedla hlavu, když pod ní strčil svou ruku a nechala ho, ať se ke mně přitulí. Když jednu nohu vložil mezi moje a zapletl je tak do sebe, zatřásla jsem se, protože mě zalechtaly jemné chloupky na jeho lýtku.

Byla jsem trochu nesvá, přiznávám. Už jen proto, že mě objímal tak silně a já měla na chvíli pocit, že se nemůžu hnout. Došlo mi ale, že to přece nemusím, ne? On mi nic neudělá, spíš naopak... ochrání mě. Doufám.

Po tomhle malém monologu se můj dech zase zpomalil a já zavřela oči.

„Jakto?" zeptala jsem se.

„Moc jsem se na tebe těšil." Šeptl, a pak jsem pro změnu ucítila jeho dech u pravého ucha.

Bože jak to dělá? Že vždycky ví, co má říct, a já po tom taju jak ledovec. Není fér, jaký vliv to na mě má.

„A ty na mě?" ozval se, když jsem nějakou dobu neodpovídala a začal jemně pusinkovat místo za mým uchem.

Jak mám asi normálně odpovědět, když tohle dělá?!

„Taky." Popravdě, docela mi povolily nervy a chtěla jsem se odtáhnout, no chytil mě i svou druhou rukou a já teď byla doslova v pasti.

„Kam jdeš." Fňuknul rozkošně.

„No ták, taky se mi stýskalo, ale jsem hrozně unavená." Povzdychla jsem si.

„A není to spíš v tom, že máš strach?" zaskočil mě otázkou.

Zamračila jsem se a otočila k němu svou hlavu. Sledoval mě přivřenýma očima a naše obličeje byly tak blízko, že jsme se málem srazili nosy.

„Teď... ani ne." Přiznala jsem. Jo, trošku nejistá jsem si byla, ale spíš mě od takových činností odrazovala vážně ta únava. Oči mě pálily a tělo bolelo. Potřebuju alespoň pár hodin spánku.

„Jsi si jistá?" propaloval mě pohledem.

„Jsem, jen si chci teď na chvíli zdřímnout." Víc jsem se naklonila a dala mu malou pusinku na nos.

„A řekneš mi, když jo?" naléhal dál.

„Neboj se. Jsem v pohodě a teď spi." Celá jsem se přetočila k němu čelem a hlavu položila výš až na jeho hrudník, který mi dělal vcelku slušný polštář. Nebyl sice tak měkký, no nic by mě nedonutilo, abych se od něj teď odtáhla na svou půlku.

„Dobře, dobrou." Začal mě hladit ve vlasech. Odpověděla jsem mu, a pak mě ty jemné pohyby prsty zcela uspaly.

**

„Vezmi si normální oblečení, vůbec nic formálního. Pravděpodobně budeme u jídla sedět na zemi." Smál se mi JungKook, když jsem prohrabovala svůj kufr.

„Bože, to není tak jednoduché, jasný?" chtěla jsem udělat dobrý první dojem a můj šatník, který jsem si tu částečně dovezla, opravdu neobsahuje pouze černé a bílé trička a jeany několikrát jinak jak tomu je u něj.