You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

29.kapitola - Sladký domov

Hope you like it ;)*

„Vážně si to nechceš rozmyslet?" Poznamenal Niall. 

„Nialle, už jsme na letišti. Chystám se jít odbavit si kufry a ty se mě ptáš, jestli jsem si to nerozmyslela?" Řekla jsem nechápavě.

"Tak zkusil jsem to," pokrčil rameny a nasadil roztomilý úsměv. Položila jsem kufry a nahnula se k Niallovi, abych ho mohla obejmout. 

„Budeš mi i celkem chybět," přemohla jsem se a vážně to řekla. 

Niall se usmál, „Ty mně taky," poznamenal a já se odtáhla. 

„Už radši půjdu," řekla jsem a znovu vzala kufry,  „A ty by jsi měl jet za klukama, abys nezmeškal váš první koncert v LA," dodala jsem. 

„Máš pravdu," povzdechl si Niall, „Ale nemysli si, že se mě takhle zbavíš," zašklebil se a já se zasmála. 

„Smířila jsem se s tím, že mi ve 3 ráno začne zvonit mobil, protože mi budeš volat, že se nudíš," zašklebila jsem ho. 

„Super, že jsi s tím smířená. Tak zítra ve 3 ráno," mrkl a já se usmála. 

„Tak já už půjdu," řekla jsem a rozešla se k odbavišti. 

„Ahoj," zavolal za mnou Niall. Sbohem moje milované LA.

++++

Došla jsem si pro své kufry a vyšla z letiště. Zase jsem byla v Sydney. Bylo přibližně tak půl desáté večer, tady v Sydney a před letištěm na mě měla čekat moje matka. Rozhlídla jsem se. 

„Piper, tady!" Uslyšela jsem zavolání a já jsem se otočila. Všimla jsem si matky a pomalu k ní šla. Nasadila jsem falešný úsměv.

„Ahoj," pozdravila jsem jí. „Ahoj Piper, proč sis to nakonec rozmyslela?" Zeptala se mě. 

„Prosím, neřeš to," řekla jsem a můj úsměv se z tváře vytratil. 

„Dobře, ale je to kvůli tomu blonďákovi?" Vyzvídala matka. 

„Kvůli Niallovi?" Uchechtla jsem se, „To rozhodně ne, ten za nic nemůže. Dokonce mi bude i chybět...možná," dodala jsem a matka přikývla. 

„Dobře, tak nastupuj," poznamenala a já nastoupila do auta. Uvnitř byl jen matčin muž. Celkem mi tu chyběla Mackanzie. 

„Ahoj Piper," pozdravil mne. 

„Ahoj," zamumlala jsem polohlasně.

„Jsem Josh," představil se mi. 

„Hm, já Piper, ale to víš," zabručela jsem. Neměla jsem chuť se s nimi bavit a proto jsem si dala na uši sluchátka a pustila písničky. Konečně jsme dojeli k jejich domu. Schovala jsem sluchátka do kapsy a vyběhla z auta rychlostí blesku. Matka šla odemknout a já vešla dovnitř. 

„Buď prosím potichu. Mackanzie už spí a tvůj pokoj...no je ten, jak jsi v něm byla minule," řekla mi a já přikývla a se svými kufry vyšla k tomu pokoji. Měla jsem v plánu ještě teď  zavolat otcovi, abych odtud co nejdřív vypadla. Odložila jsem kufry na zem v pokoji a zavřela za sebou. Sedla jsem si na postel a vzala do rukou mobil. V kontaktech jsem našla otcovo číslo a stiskla volat. Přiložila jsem si mobil k uchu. 

„Haló Piper? Proč voláš tak pozdě?" Ozval se v telefonu po chvíli otcům hlas. 

„Tati... Prosím, mohla bych jet domů? Slibuju, že se budu chovat líp, jen potřebuju domů," zakňučela jsem do telefonu.