We are different

Kapitola 8. [Omluva]

Další den byl čtvrtek a Já byla šťastná, jelikož zítra bude konečně Pátek a to znamená že bude následovat víkend. Vždycky jsem o víkendech trpěla, protože mým programem bylo sedět doma a nudit se, ale tentokrát jsem se toho nicnedělání nemohla dočkat. Znamenalo to totiž dva dny bez něj, bez nich, bez hnusného chování a bez toho pekla které ve škole zažívám.

Ráno mě probudilo bouchnoutí vchodových dveří, hodiny ukazovaly pět hodin a mě to bylo divné, vždy mě budil budík. Moje oči se zavřely a já se snažila znovu usnout ale vůbec mi to nešlo, proto jsem to po čtvrt hodině vzdala a vylezla z postele. V koupelně jsem si dala sprchu, delší než jiná rána. Snídat se mi nechtělo, můj žaludek byl stažený, mé tělo vibrovalo a já měla pocit, pocit že se dneska něco stane.

Také že můj pocit byl oprávněný, hned co jsem se objevila ve škole, u mé skříňky, byl o ni opřený Nikolas a čekal na mě. Bála jsem se ho a tak jsem se otočila a chtěla odejít, ale jeho ruka mě popadla za rameno a já byla přinucena podívat se mu do očí.

"Promiň prosím."  Omluvil se mi a já na něj dál koukala. "Omlouvám se za včerejšek, nechtěl jsem se takhle zachovat."  Pokračoval a já se mu vymanila ze sevření, jeho stisk mě bolel. "Ale zachoval."  Podíval se mi ještě hlouběji do očí. "Já vím, ale až teď jsem si uvědomil jedno."  Sklopil zrak. "Co?"  Zeptala jsem se zvedavě. "Že tou holkou jsi ty, tou kterou šikanuje moje ex."  Pronesl a já na něj šokovaně koukala. "Ty nejsi zas tak hloupý jak si učitel myslí."  Náznak ironie v mém hlase byl až značně velký. "Nesnáším ji, nechápu jak ti mohla ublížit."  Řekl a vtáhl mou dlaň do té jeho. Moje tělo se roztřáslo. "Ptej se i sám sebe, protože to ty jsi mi taky ublížil, mnohem více než ona, víš, Já už měla pocit že jsem našla kamaráda, že mě máš rád, byla jsem naivní."  Pronesla jsem potichu a cítila slzy které mě začaly štípat v očích. "Nechtěl jsem ti ublížit, opravdu ne, Prosím dej mi ještě jednu šanci, nechci ti ubližovat. Chci jen aby si mě doučovala, chci se bavit a ano, chci být tvůj kamarád, co ty na to?"  Zeptal se zvedavě a natáhl ke mě ruku. Beze slova jsem ji přijala, potřásla si s ní a pak si konečně odemknula skříňku.

Jeho náhlá změna nálady byla zvláštní, až moc, ale já věřila že mi nelže, že není zlý.