Parkour Queen

*10*

V hlavě jsem si postupně přehrávala celý postup znovu. Přišlo mi to takto lehké, ale co vím od prvního pokusu, že jen tak se mi to nepovede.

"Zkusila bys to ?"
"Jo Jo jasně."
" Dobře, ale nezapomeň na rozběh."

Dala jsem si dostatečný odstup od zdi na rychlí běh, který potřebuji. I když jsem věděla, že tenhle pokus nevýjde musím to zkusit. Nesmím zoufat. Ještě jsem si promnula ruce a byla připravena začít.

Rozběhla jsem se a postupně přibírala na rychlosti. Na zeď jsem položila pravou nohu, tu levou jsem si dala o něco výš než tu pravou a chytla se rukama. Chvíli jsem tam tak vysela a snažila se přitáhnout, ale marně. Došla mi síla a moje levé koleno se krásně svezlo po zdi. Okamžitě mi začala z odřeného kolena téct krev.

To snad né. Nejen že mám na legínách malou dírku, ale mám i odřené koleno ze kterého mi teče krev. Ta krev už jen tak vyprat nepůjde. Byla jsem trochu v šoku. Dokonce jsem byla i překvapená z toho, že se mi Andy nesmál. Po chvíli ke mně přiběhl a pomohl mi si stoupnout.

"Jsi v pořádku..?"
"Jo jasně to nic není."
"Bohužel i takovéhle věci se v parkouru dějí...."
"Já vím."
"Pro dnešek to bude stačit."
"Né chci to zkusit znovů !"
"No fajn, ale opatrně."

Šla jsem zase zpět na dané místo od kterého se rozebíhám. Vyběhla jsem a udělala vše potřebné k zachycení okraje zdi. Zase jsem tam jen tak vysela a hledala cosi v mích silách, abych se tam vytáhla. Marně.

Najednou jsem na svém boku cítila něčí ruce. Byl to Andy. Postrčil mě nahoru. Konečně jsem se tam i přes jeho pomoc vyškrábala. Přišla jsem si tak veliká. Prostě jsem tam jen tak stála a rozhližela se okolo.

"Slezeš už dolů ?"
"A co když se mi nechce ?"
"Tak ti pomůžu."

Jen jsem na něj vyplázla jazyk a ušklíbla se. V tu chvíli se vyhoupl nahoru. Ani se nerzběhl. Vykulila jsem na něj oči, ale on se jen pousmál.

"Tak a teď tě shodím."
"Ne ne prosím, já už jdu."
"Já si myslím..!"

Rychle jsem seskočila. On se začal smát a ani nevím čemu.

"Můj bože ty paty !! Já umírám."
"No víš já to netrénuju roky jako ty."

Oklepala jsem si ze sebe trochu trávy a šla si sednout na obrubník. Za chvíli za mnou přišel i Andy. Sedl si vedle mě a podíval se na moje koleno. Krev byla už zaschlá.

"Půjdem už za ostatníma ?"
"Jo klidně, stejně už nemám sílu něco zdolat."

Přišli jsme ke Skateparku a všichni tam stáli v hloučku a něco si tam šuškali. Jedním uchem jsem uslyšela něco o mně. Hned jak nás spatřili přestali a šli nás přivítat.

"Už tady na vás čekáme jakou dobu, až jsme mysleli, že jste mrtví ."
"To tak...!"

"Hele kluci já už budu muset domů. Příjdu zase zítra."
"To je škoda..."
"Tak ahoj."

Přišla jsem k Andymu, objala ho a poděkovala mu. Potom ke mně přišel Joe a nahodil uražený obličej. Roztáhla jsem ruce a taky ho objala.

"Tak čau."
"Ahoj."

Ještě jsem na ně zavolala z dálky: " Jsem ráda, že jste mě přijali mezi sebe."
Nevím jestli mě slyšeli.

Máme tu další kapču, snad se líbila.
Děkuji za 💬 a ⭐️ moc mě to těší.😊
Vaše Nianka