In the grip of love (season 1)

Do not believe me? Well, in that case, you'll learn

Boj mezi Harrym a Niallem začínám a všem je určitě jasné, že Harry nebude hrát fér, tak kdopak vyhraje? :D :D :D

 Spokojeně se usmál. „Věděl jsem to.“ Zašeptal a přiblížil se ke mně…

Ucukla jsem, ale jeho to nezastavilo. Jednou rukou sklouzl k mému pasu, zatímco druhou stále držel moji tvář. Nepatrně se pousmál a lehce se dotkl mých rtů. Bral si co chtěl, bez ohledu na ostatní. Jeho polibek byl hladový a nedočkavý, přesto jsem ho od sebe neodstrčila, a když jemně skousl můj spodní ret, cosi se ve mně vzedmulo. Rukama jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si ho blíž k sobě, oplácející mu polibky. Netušila jsem, co to do mě vjelo, Harry ve mně probudil jakousi neukojitelnou touhu, chtěla jsem ho, v tu chvíli jsem netoužila po ničem jiném, než po něm. Odtrhnout se od něj mě stálo opravdu velké úsilí, ale musela jsem to udělat, nemohla jsem si ho k sobě pustit, nesměla jsem si jím nechat poplést hlavu! „Na to rande s Niallem stejně půjdu.“ Vydechla jsem, když jsem se od Harryho konečně odtáhla, hledící mu upřeně do očí. „Hodláš mě naschvál provokovat? Fajn, ale nečekej, že se budu držet zpátky.“ Zašeptal mi do ucha, načež mě chytl za ruce a lehce vytáhl na nohy. „Jelikož jsi celé dopoledne trucovala a nechala mě tu samotného, musíš mi to teď vynahradit.“ Ušklíbl se. „Co si pod tím vynahrazováním mám představit?“ Zeptala jsem se opatrně. „Uvidíš.“ Mrkl na mě.

Před hotelem na nás čekala limuzína, zdržela jsem se jízlivých komentářů, které mě při pohledu na nablýskaný lak luxusního auta napadaly, a mlčky jsem nasedla dovnitř. Šofér nás dovezl do luxusní restaurace, kde měl Harry rezervovaný stůl. „Harry?“ Vzhlédl od jídelního lístku a věnoval mi okouzlující úsměv. „Ano?“ Zpozorněl. „Nevím, co tu se mnou hraješ za hru. Pravděpodobně ses rozhodl, že z téhle smlouvy vytřískáš, co nejvíc to půjde, a když nemůžeš šukat každou druhou holku, která se namane, vystačíš si ten rok se mnou.“ Zatvářil se zmateně a šokovaně, už chtěl něco namítnout, ale přerušila jsem ho. „Jen bys měl vědět, že se mnou ztrácíš čas, nebudu ti dělat nafukovací pannu a žádné sladké řečičky mě nepřesvědčí o tom, že ti jde o něco jiného, než se jen pobavit.“ Pronesla jsem odhodlaně a vrátila se k vybírání si oběda. „Proč mi nevěříš?“ Zněl dotčeně. Zasmála jsem se. „Věřit tobě? Po tom co jsi mi ukázal na oslavě narozenin premiéra? Ne Harry, ty jsi ta poslední osoba, které budu kdy důvěřovat.“ Odfrkla jsem si a mile se usmála na číšníka. „Dám si žampiónovou polévku, kuřecí salát s mozzarellou a jako dezert čokoládový dort.“ Vrátila jsem mu jídelní lístek a otočila se zpět na Harryho. V rychlosti zamumlal svoji objednávku a nepřestával mi upřeně hledět do očí. „Nevěřím ti. Nemyslíš to vážně, jen si zmatená, vyčítáš si to, že jsi mě políbila, i když děláš oči na Nialla a proto se mě od sebe snažíš odehnat.“ Povzdechla jsem. „Mám tě ráda Harry, to nepopírám a taky ti hodně dlužím, zachránil jsi mě před mojí matkou, když jsem si zlomila ruku, chováš ke mně mile a vzal si mě sem. Být na mém místě jakákoli jiná holka, pravděpodobně ti dojatě skočí kolem krku a bude ti děkovat. Ode mě ale nic takového nečekej. Ráda bych uchovala naše přátelství a to nepůjde, když mě využiješ a odkopneš, tak to prosím nedělej.“ Nevěřícně na mě hleděl a i já sama jsem byla ze svých slov zmatená. Nechtěla jsem to na něj takhle vybalit, ale po tom polibku už jsem nemohla dál. Bála jsem se toho, že bych se do něj mohla skutečně zamilovat. „Chápu, proč si to myslíš, ale i tak to bolí. Nikdy bych ti neublížil. Nechci tě kvůli sexu, chci tebe. Celou a se vším všudy. S tvojí tvrdohlavostí, nedůvěřivostí i s tvým občas nepochopitelným smyslem pro humor.“ Ne Harry, nedělej to! Nenič můj ideál o namyšleném, sebestředném, nadrženém Harrym Stylesovi, prosím! „Nevěříš mi? Dobře, v tom případě ti dokážu, že k tomu není důvod.“

Po obědě mě vzal Harry na prohlídku Paříže, nebyl tam poprvé, takže přesně věděl, kam mě vzít. Tentokrát už jsme neunikli pozornosti fanynek, ani novinářů, kteří nás přepadli u Eiffelovky. Harry rozdal snad sto podpisů a s každou fanynkou se ochotně vyfotil. Byl neskutečně milý a zlatý, čímž zbořil mé iluze o špatném Harrym úplně. Tušila jsem, že až na mě příště Harry něco zkusí, už ho nedokážu odmítnout a to mě neskutečně děsilo. Nemohla jsem si s ním nic začít, ne když na mě v Londýně čekal sladký Niall, kterému jsem toho tolik naslibovala. Ach Nialle, proč?! Proč jsem raději nezůstala v Londýně s tebou? Tohle by se nikdy nestalo a Harry by se mi nikdy nevkradl do srdce.

„Podepíšeš se mi?“ Oslovila mě jedna z Harryho fanynek lámanou angličtinou. Překvapeně jsem se usmála. „Já? Vážně?“ Nadzvedla jsem obočí. „Ano, jsi Harryho přítelkyně ne?“ Přikývla jsem a vzala si od ní fixu i dívčí časopis se svojí a Harryho fotkou na titulní stránce. „Sluší vám to spolu.“ Usmála se na mě, když jsem ji časopis vrátila. „Děkuju, jsem Alexis a ty?“ „Lola.“ Představila se. „Harry je tvůj oblíbenec?“ Snažila jsem se mluvit pomaleji, aby mě stíhala. „Mám ráda všechny, ale nejradši mám Nialla, znáš se s ním?“ Přikývla jsem. „Je to zlatíčko.“ „A já jsem co?“ Objevil se vedle mě Harry, objal mě kolem pasu a vtiskl mi polibek do vlasů. „Ty? Ty jsi moje zlatíčko.“ Ušklíbl se. „To se mi líbí.“ Naklonil se ke mně a jemně mě políbil, což u fanynek vyvolalo vlnu jekotu. „Myslím, že jsi nejoblíbenější Direction girl.“ Zašeptal Harry, propletl si se mnou prsty, zamával fanynkám a vedl mě k Eiffelovce.

Na hotel jsme se vrátili až večer a večeři si nechali donést na pokoj. Chvíli jsme se dívali na film a kolem půlnoci šli do postele, usnuli jsme ale až za další hodinu. „Harry! Vrať mi tu peřinu!“ Smála jsem se a zatáhla za cíp svojí deky, kterou mi Harry kradl. „Pojď ke mně blíž a já ti půjčím svoji.“ Provokoval. „Trhni si!“ Vyplázla jsem na něj jazyk a škubla peřinou. „Tak to asi budeš muset dneska spát bez peřiny.“ Ušklíbl se. „Ale to mi bude zima.“ Zakňourala jsem. „Když půjdeš ke mně, zahřeju tě.“ Protočila jsem oči, pustila deku a vstala z postele. „Kam jdeš?!“ Zasmála jsem se a začala se hrabat v Harryho kufru. „Vůbec nikam.“ Pousmála jsem se škodolibě a začala na sebe navlíkat jednotlivé kousky Harryho oblečení, trika, mikiny a džínsy. Když mu došlo, co dělám, propukl v hlasitý smích. Když jsem mu sebrala téměř všechno oblečení, vrátila jsem se zpátky do postele. „Vrátím ti oblečení, když mi vrátíš deku.“ Vyjednávala jsem. „A co když si to oblečení prostě jednoduše vezmu.“ „To si zkus.“ Zkusil, vyhrabal se z peřin a začal ze mě stahovat jedny z pěti jeho džínsů, které jsem na sebe narvala. Začala jsem ječet a kopat, ale přisedl mi nohy a najednou mi sundal všechny džínsy, načež se přesunul k vrškům. Nechala jsem ho, aby si vzal zpátky i svoje trika, když ale přišlo na moje, zarazila jsem ho. „Zapomeň, Harolde.“ Zašeptala jsem a shodila ho ze sebe. Uchechtl se. „Za pokus to stálo.“ Sáhl po dece a přehodil ji přese mě. „A takhle mi chceš dokázat, že ti můžu věřit?“ Zavrčela jsem, proč musel každou hezkou chvilku zkazit?! „Promiň.“ Zašeptal a přitulil se ke mně. „Měl sis sebou vzít plyšáka.“ Namítla jsem, když mě objal kolem pasu. „Možná příště.“ Zamumlala a během chvíle usnul.

Středu jsme strávili na nákupech. Harry se kupodivu vážně začal chovat slušně, i když před fanoušky a novináři si neodpustil držení za ruku a sladké polibky. Ale nevyčítala jsem mu to, nebyla to jeho chyba, jen plnil svoji část smlouvy. Ať se zdál začátek našeho výletu jako špatný nápad, nakonec se z něj vyklubal opravdu jeden z mých nejlepších zážitků. Harrho pozornost, kterou mi věnoval čtyřiadvacet hodin denně, mi z hlavy vyhnala všechny myšlenky na Nialla. Podle nepřijatých hovorů, které mi mobil večer ohlásil, se mi snažil několikrát dovolat. Chtěla jsem se mu ozvat, ale když jsem na jeho telefonáty přišla, bylo hodně pozdě, předpokládala jsem, že už spí,  proto jsem mu napsala jen krátkou zprávu a stejně jako předešlou noc, se odebrala do říše snů v Harryho objetí.

Čtvrtek proběhl vcelku chaoticky, celé ráno jsme balili, abychom stihli letadlo a dostali se včas zpátky do Londýna, večer nás čekal ples.