Selekce // rpg

První seznámení 1.část

Koukal jsem se z okna na nádvoří, kde jsme se měli seznámit s dívkami. Byl jsem tak nervózní. Od rána jsem radši nejedl, kvůli bolesti břicha. Matka s otcem mi říkali, že vše bude v pořádku a pořad dokola mi říkali jak by to mělo probíhat. Skoro vůbec jsem je neposlouchal a jen zíral z okna na nádvoří.

,, Musíš být milý, slušný a zdvořilý. Posloucháš vůbec Sebastiane?" ptala se mě moje matka již trochu rozsupeně. I přes její lehké váčky pod očima, vypadala moje matka nádherně. Její samětově rudé nadýchané šaty se jí snášely na zem, okolo pasu a hrudi měla látku velmi upnutou a od prsou až po zápěstí se jí táhly krajkované rukávy stejné barvy jako šaty. Své světle hnědé vlasy měla zapletené v povoleném, ale stejně elegantním copu, který jí sahal až pod lopatky.

,, Ano mami, poslouchám tě," odpověděl jsem jí a trochu nervózně se na ní usmál. Celé ty měsíční přípravy byli strašně náročné. Ochutnávka pokrmů pro první večeři, výběr tapet a nábytků do pokojů až po rozdělení služebnictva. Myslel jsem si, že to teď bude lepší, ale mýlil jsem se.

,, Tak dobře. Jdeme dolů," řekla a nastavila ruku, abych ji chytl. Dole na nádvoří jsme se všichni sešli. Moje matka a otec, sestra Clare, bratr Jeremy a rádce Klementýn. Všichni skvostně oblečeni a upraveni. Clare měla na tváři obří úsměv. Chápu, že ona z téhle soutěže bude mít srandu. Moc dívek k nám do paláce nejezdilo, až na španělskou princeznu Marianu, s kterou jsem se přátelil víc já než-li ona.

Jeden sluha nám řekl, že vozy už jsou kousek od paláce. Hezky jsem se připravili a usmívali se. Černá auta začala přijíždět a s nimi i má nervozita. Nevěděl jsem, co mám dělat a co mám očekávat. Teď to bylo jako by mi rodiče nic neřekli. Ze zastavených auta začaly vycházet ty dívky, které se mnou měly trávit čas. Každá byla něčím zajímavá. Světle modré vlasy a nádherné šaty, výrazné obočí, vlasy v barvě plamenů, pihatý obličej, dívka s francouzským buldočkem. Ale nejvíc mě překvapila dívka se slepeckou holí. Vypadala tak vyrovnaně, i přes její nedostatek. Dívky si začaly stoupat do řady a jakmile všechno utichlo, věděl jsem, že se už začne.

Otec si odkašlal a začal svůj připravený monolog: ,, Vítejte u nás účastnice Selekce. Byly jste vybrány z celého národa, abyste se ucházely o našeho prince Sebastiana. Doufám, že si však uvědomujete, co to znamená a obnáší. Budete sledovány a nakonec z Vás zbyde jen jedna, která zvítězí. Dále.... jedna účastnice Rachel Chaya Simmons byla vyloučena za nedovolený poměr s jiným mužem po přihlášení a vyhlášení selekce a také byla řádně potrestaná. Pokud se to bude opakovat i zde budete zostuzeni před celým národem jako varování. Nesmíte do levého křídla v pátém patře, tak je královská rodina. Princ má pokoj v pravém křídle. To je vše. Hodně štěstí."

Otec domluvil a řada přišla na mě. Nádechl jsem se a mohl začít.
,, Hezké odpoledne dámy. Jsem princ Sebastián Reynolds. Vítám Vás v paláci a doufám, že se vám u nás bude líbit. Teď bude náš rádce Klementýn vyvolávat vaše jména a vy vystoupíte z řady a řeknete nám něco o sobě, " dořekl jsem a byl aspoň z části rád, že už mám kus za sebou. Starý, ale příjemný muž vedle mě byl náš rádce a o on měl svou úlohu zde. Jako první vyhlasil jméno Louisa Hayley. Z řady vyšla dlouhovlasá blondýna se zelenými oči a výrazným obočím. Na sobě měla bílé šaty končící na stehnech.

,, Vaše veličenstvo... volám sa Louisa Hayley a mám 17. Veľmi rada maľujem, jazdím na koni ale zo všetkého najviac, rada tancujem balet. Nemám rada neúprimných ľudí, ľudí čo nemajú radi knihy a nemám rada... malé priestory. Nevydržím tam ani chvíľu!" poslouchal jsem blonďatou dívku a usmíval se na ní. Chápu, že jsou nervózní, ale co teprve já?