Danger is more DANGEROUS | Vkook|

14. EPILOG

V ten moment, se všechno zastavilo. Dech šesti chlapců naprosto utichl. Vzlyky, které vypouštěli z úst též utichly. Jediné co bylo slyšet byl poslední výdech, chlapce, který se zhroutil k zemi. Yoongi, který stál s nataženou rukou před sebou padl na kolena a vzal mladíka do své náruče. Hladil jeho vlasy, slzy, stékající po tváři dopadávaly na chlapcovo tělo. "Yoongi rozvaž nás!"  vyhrkl Namjoon, který jako jediný byl schopný slova. 

"Jen odpočívej." vydechl Yoongi a položil chlapcovo tělo zpět na zem. Postupně rozvazoval jednoho po druhém, a společně se sešli u těla Jungkook-a. 

"Co jsi to udělal!" vyhrkl Taehyung, který když ho Yoongi rozvázal neváhal a popadl Yoong-iho za tričko. "Zabil jsi ho!" 

"Udělal jsem to co pro něho bylo nejlepší!" vyhrkl zpět. 

"To, že jsi ho zabil!" 

"Sám by jsi měl vědět nejlépe co s tebou drogy udělají!" strčil do něho a rozešel se zpět k tělu, ležící na zemi. "Věř mi, nechtěl jsem to, ale viděl jsem svého otce. Nechtěl jsem aby dopadl jako on." pokroutil hlavou. "Doufám, že mi to odpustíš Jungkook-ie." podíval se vzhůru a zavřel oči. 

"Byl to ještě malý kluk!" vyhrkl Jin, který seděl u Namjoona a společně hleděli na bezvládné tělo. 

"Už dávno ne." pokroutil hlavou Hoseok, který si položil jeho hlavu na klín a hrál si s jeho vlasy. Všem stékaly slzy po tvářích, však ani jeden nevypustil ze sebe hlásku. Vládlo mezi nimi ticho. Nikdo z nich nechtěl mluvit. Každý se s Jungkook-em loučil pouze ve své hlavě. Jimin, stále seděl na své židli s lanem v ruce a hleděl do země. Nebyl schopný k tělu přijít, naposledy ho obejmout, pohladit nebo se na něj jenom podívat. Byl znechucen celou touhle věcí, že bez rozmyšlení došel k Yoongi-mu, a lano, které měl v ruce obmotal kolem jeho krku. 

"C-co blbneš!"

"Budeš teď taky prosit o to abych tě zabil?! Huh! Kurva, co to do tebe vjelo!" křičel mu do ucha. 

Všichni se okamžitě postavily a hleděli na Jimina, jako na cizího člověka, nikdy tohle u něho neviděli. "Jimine, uklidni se!"

"Neříkej mi co mám dělat! Byl to náš kamarád! Jak jsi mohl jenom zmáčknout tu spoušť!"

"On chtěl umřít." vydechl Yoongi, který se snažil lano jak si, alespoň toršku dostat z jeho kůže na krku. 

"Jak to můžeš vědět!" 

"Viděl jsem mu to na očích. Jimine. Věř mi, měl jsem ho rád, tak jako mám rád tebe, Namjoon-a, a ostatní. Kdybych se koukal takhle na jednoho z vás, a proběhlo vám v očích to co Jungkook-ovi, taky bych to udělal. Podívej se jako by měl život. Byl by v bolestech, než by si odvykl na drogy, trvalo by to hrozně dlouho, než by se z toho dostal. Navíc, dostal smrtící dávku drog, museli by jsme s ním do nemocnice, co by jsme jim tam asi tak řekli, navíc, jsme hledáni, za vraždu, takže by na nás zavolali policii a byly by jsme v piči!"

Jimin lano kolem jeho krku povolil a nakonec ho přetáhl zpět k sobě. Sklopil hlavu a okamžitě objal svého kamaráda. "Omlouvám se." zašeptal a přitlačil si ho na svou hruď ještě více. Chlapec nějak neodpověděl, pouze své ruce obmotal kolem jeho trupu též. 

"Měli bychom odejít, vezmeme jeho tělo domů, dáme ho do sklepa a napíšeme jeho rodině." 

"Co jim chceš jako napsat!" vyhrkl Taehyung.

"Nevím, ale něco musíme. Jungkook tam měl za dva týdny přijet na návštěvu. Musíme jim to říct!" vyhrkl Namjoon. Všichni přikývly. Po hodinové cestě zpět domů, vládl mezi nini opět klid a ticho. Taehyung, seděl na zadních sedačkách, společně s Jungkookem, kterého stále hladil po tváři. Jak mile se auto zastavili před jejich domem, první osoba která vystoupila a vběhla dovnitř domu byl Taehyung. Běžel do svého pokoje, kde se zamkl a propadl hysterickému pláči. Až dolů, byl slyšet jeho hlasitý křik, a rány předmětů, které rozbíjel. Hoseok a Jin odnesli Jungkook-ovo tělo do sklepa, kam ho položily na stůl a překryli černou plachtou. 

"Odpočívej v pokoji."Vydechl Jin a společně s Hoseokem opustily místnost. 

A zrovna v tento moment, si Taehyung uvědomil co všechno ztratil. Pochopil, že nikdy nemůže brát svou drahou polovičku jako samozřejmost, protože může nastane chvíle, kdy odejde tak jako dnes. 

Uvědomil si, co to znamená milovat, přišel na to jaký je to pocit. Začal si uvědomovat, že mu chtěl toho tolik říci, ale kvůli tomu, že bral Jungkook-a jako věc, která tu vždy byla, si s ním nikdy pořádně o ničem nepromluvil. Začal litovat toho, že se choval jak naprostý kretén, začal litovat toho, že se mu více nevěnoval. Nejvíce ze všeho, ale litoval toho, jak málo mu říkal ty dvě slůvka, která cítil hluboko v srdci. 

Miluji tě.

*

Takže, tohle je úplný konec Dangera. Já vím, není to happyend, ale ten v plánu ani nebyl. Chtěla jsem poukázat spíše na to, jaká je dneska láska. Lidé se berou jako věc, jenže, když jí ztratí, uvědomí si o co přišli. 

Bože, nemůžu stále uvěřit tomu, že je tohle opravdu konec trilogie DANGERA! Chce se mi z toho až brečet. Tolik jsem do toho příběhu dala. Tolik jsem s ním zápasila. (Je pravda, že se objevují hodně chyb, ale to mám v plánu opravit.) :D 

Doufám, že budete se mnou pokračovat i v dalších příbězích, které mám pro vás připravené! Jestli všechno půjde tak jak má, tak bych dneska přidala nový příběh.

Moc děkuji za vaší velkou podporu, kterou jsem v některých chvílích opravdu potřebovala! Jste úžasní! 

Kdyby jste měl někdo nějaké otázky, jak ohledně příběhu tak i mě, můžete se zeptat ve zprávách, ráda na všechno odepíšu! 

#DangerFOREVER

Děkuji za vše. 

S láskou xxVKxx97