KIDNAPPED [Justin Bieber] Dokončeno ✔

10. - to nemůže být pravda

,,Beth...tvoji rodiče....zemřeli" takový šok jsem nikdy nedostala. Právě se mi srdce rozdělilo na milion částí. To nemůže být pravda.

,,Ne,ne,ne" Začala jsem brečet. Můj život s nimi. Kde je?

,,Je mi to líto" objal mě. Přitiskla jsem se k němu a brečela mu na hrudi. Měl mokré tričko. Jednou rukou mě hladil po vlasech a druhou po zádech. Pak se odtáhl a chtěl jít pryč.

,,Nechám tě tu o samotě. Bude to asi teď lepší"

,,Justine..."

,,Ano baby?" Udělal nadržený výraz. Teď?

,,Jak umřeli?"

,,Prý je někdo zastřelil" najednou mu zazvonil mobil. Odešel dolů do kuchyně. Šla jsem za ním poslouchat hovor. Jo vím, že se to nedělá, ale já musela.

,,Brečí....já vím...a co mám dělat? Jestli se dozví, že jsem je zabil já, bude mě nenávidět.....nezáleží mi na ní....fajn, nějak se mi dostává pod kůži...dobře, Ahoj, o půlnoci tam budu" to on zabil moje rodiče? On mi zničil život a teď i rodinu. Nenávidím ho. Nenávidím.

,,Beth co ty tu? Máš hlad? Chceš ně-"

,,Ty zasranej hajzle, to ty jsi je zabil. Ty jsi mi zničil život. Znásilnil jsi mě a pak zabil rodinu. Ty nejsi člověk. Ty jsi stvůra"

,,Ale ale...zase si poslouchala?"

,,Jdi doprdele Justine" Odcházela jsem do pokoje. Já musím utéct. Měla jsem hysterický pláč. Nejdříve Bryan a teď rodiče...abych vám konečně řekla kdo je Bryan...je to můj, tedy spíše byl, nevlastní bratr. Nikde o něm nemluvím. Měl autonehodu a umřel. Bylo mu 21 a měl holku. Chtěl si ji vzít. Já ho milovala a moji rodiče taky. A teď? Jsem jediná, kdo zůstal naživu. Má to cenu být naživu?

Šla jsem po chodbě. Všimla jsem si schodů nahoru na střechu. Potichu jsem otevřela dveře a šla tam. Stála jsem na střeše a přemýšlela...skočit nebo ne?

Vyřeším tím něco? Uvidím svoje rodiče a Bryana, ale nemůžu tu nechat Williama, Tess a Sebastiana. Najednou jsem uslyšela kroky za mnou.

,,Tak tady jsi Bethany"

Justin

Asi se ptáte proč jsem je zabil...bylo to tak, že můj kolega byl opilý a oni dva šli zrovna domů. Já šel vedle něj. Oni měli ustaraný výraz a bylo vidět, že brečeli. Ale já jim nemůžu Beth vrátit. Ona by se ke mně už nevrátila a to já nechci. Já ji chci mít u sebe napořád. Nejen, že dobře šuká, ale je krásná a nedokážu ji nechat někomu jinému. Jenže teď mě nenávidí. Nenáviděla mě předtím a teď jsem si to posral ještě víc.

Abych to dopověděl...kolega, neboli Fredo, byl tak na mol, že vytáhl zbraň a chtěl vystřelit na ně. Jenže já ho zastavil dvěma výstřely do jeho ruky. Teda měla to být ruka. Střelil jsem do nich. Nevěděl jsem co dělat, tak jsme s Fredem utekli. Nechtěl jsem, aby se to dozvěděla takhle. Šel jsem k ní do pokoje, ale nebyla tam. Nikam jinam nemůže, než na střechu. Šel jsem za ní. Dostává se mi pod kůži a mně se to nelíbí. Nikdy mi nevadilo dělat zle věci, ale u ní mi je líto jejich rodičů.

Šel jsem pomalu k ní. Otočila se a koukla na mě uplakanýma očima.

,,Tak tady jsi Bethany" kousl jsem se nervózně do rtu.

,,Vypadni chci být sama"

,,Jak tě tu můžu takhle nechat, když nevím, jestli skočíš nebo ne?"

,,Chci za nima. Bryan, ptal jsi se kdo to je. Byl to můj nevlastní bratr. Milovala jsem ho moc. Jediný sourozenec mi umřel. A teď jsi mi zabil i rodiče bez jediného rozloučení. Ty nevíš jaké to je. Ty nemáš city. Nenávidím tě Justine" byla tak naštvaná. Chtěl jsem jít k ní a obejmout ji. Nevěděl jsem, co dělat. Najednou se otočila zády ke mně a nahla se. Nohu měla ve vzduchu. A pak se to stalo. Jenže jsem ji zkazil plán. Stihl jsem ji chytit za ruku, tím pádem spadla na mě, ale díky bohu na střeše.

Další díl je tu. Snad se vám líbil a pokračování příště papa Ann ☺❤