Přehlédnutý

11.

Uběhl týden a den. Bylo po škole.

„Hele, buzna jde!"

„Co chceš, ty teplouši?!"

Do očí se mi nahrnuly slzy. Už je to pár dní, co se to o mé osobě provalilo. Už týden jsem slýchal různé povídačky, ale poslední tři dny to je samá nadávka. Vzal jsem nohy na ramena a utekl na záchody. Zavřel jsem se do kabinky, opřel se zády o stěnu a pomaličku po ní sjel na zem.

Slzy se mi hrnuly z očí, ale byla tu věc, co jsem nepřehlédl. Byl to malý papírek, který mi někdo popostrčil po zemi. Vzal jsem ho a zmuchlaný ho strčil do kapsy. Beztak další nadávka, jako by jich bylo málo.

„Kai?"

Ten hlas bych poznal všude, byl to ten červenovlasý mladík.

„Nech mě na pokoji!" zakřičel jsem, „Mám toho už dost! To je tak velký problém být gay?" Můj hlas se zlomil, když jsem křičel, nebyl to normální křik, ale hysterický řev.

„Ale já-"

„Táhni k čertu!"

Dneska toho bylo moc. Moc dobře vím, jak z toho utéct. Jak zapomenout na tyhle zlé momenty.

Jen se musí chtít, pak to ani nebolí.