"Kookie vstávej!" ozval se hlas mojí mamky z kuchyně.
Zamžoural jsem očima a následně si je rukama otřel.
Opláchl jsem si obličej. Vykonal hygienu. Převlékl se a šel do kuchyně kde jsem měl nachystanou snídani. "Máš vše sbaleno?" Zeptala se mě mamka prokouřeným hlasem.
"Kontroloval jsem to nejméně dvakrát. Nic mi nechybí." Odpověděl jsem a podíval se na cestovní tašku u hlavních dveří.
Když jsem dojedl odnesl jsem si tašku do kufru. Potom jsem čekal na mamku vedle sedačky řidiče.
Když se konečně dostala do auta, nastartovala a jelo se. Dělila mě hodina od mého nového začátku na nové škole. Daleko od mé minulosti.
Dojeli jsme na místo kde jsem měl bydlet. "Počkej chvíli hned jsem zpátky." Řekl jsem mamce a tahal za sebou tašku do dvou patrového domku, vešel jsem dovnitř.
Za chodbou napravo jsem spatřil nádhernou kuchyň a přede mnou byla menší chodba se čtyřmi dveřmi. "Já mám bydlet v čísle jedna." Zamumlal si sám pro sebe. Moje oblíbené číslo, Pomyslel jsem si a pousmál se.
Vešel jsem do větší místnost, dvě skříně, dvě postele. Jedna strana už byla obydlená mým spolubydlícím, který byl zřejmě na cestě do školy. Ještě jsem si prohlédl koupelnu než jsem popadl batoh a šel zpátky za mámou do auta.
🌹
ČTEŠ
Umřel bych pro tebe; 뷔국 ✔️
FanfictionRukama jsem se opíral o zábradlí mostu. Přemýšlel jsem jestli si vzít život, u toho jsem se díval dolů na projíždějící auta. Přesunul jsem svůj zrak na moje zjizvené ruce po sebepoškozování, nebyl jsem na to vůbec pyšný, ale dokázalo mě to na chvíli...
