Real Face (Sterek FF) ✔

5. Tajná cigareta

Takže takhle to je. Na tomhle táboře nejsou stejní lidé jako on. Na tomhle táboře je jen on narušený a psycholog, před kterým nemá kam utéct. Dlouhou dobu se ho jeho otec snažil dostat k psychologovi, ale všechny jeho snahy ztroskotaly, když Stiles začal jančit. Jenže teď je jeho syn v pasti. Ať chce nebo ne, bude se muset stýkat s člověkem, který po něm bude chtít, aby vzpomínal na tu nejhorší část z jeho života. A proč? Co se tím změní? Přece neexistuje žádná šance na to, aby ho zbavili jeho traumatu. Traumatu tak silného, že ovlivnil celé dva roky jeho života.

Podíval se na Dereka. Do těch jeho zelených očí. Uviděl v nich jasné poselství, které před tím nemohl rozpoznat. Značilo se tam Chci ti pomoct! Jenže Stilesovi už není pomoci. Ne po tom, co se stalo. Co se mu stále děje.

"Nepotřebuji vaši pomoc! Nehodlám se zpovídat člověku, kterého neznám. Který ví jenom to, jak se jmenuju a jaký mám problém. Nechci žádné terapie a nechci s vámi být sám," odporuje Stiles klidně a propaluje Dereka pohledem. Nemíní se vzdát. Nikdy se nevzdá. Tak jako se nevzdal před dvěma roky v nemocnici.

"A proto je lepší se nejprve poznat. Nebudeš tomu věřit, ale i já mám trauma. A pokud se dobře díváš, usmívám se, ale sžírá mě bolest tak veliká, že si někdy myslím, že to nezvládnu. Ty dáváš svým přístupem jen jedno. Dovolíš ostatním, aby viděli, co se s tebou děje. Proto na tebe všichni koukají tak špatně. A já ti chci pomoct to alespoň zamaskovat lépe, než kamennou tváří a nepříjemnými odsekávkami!" Celou tu dobu se Derek díval Stilesovi do očí a potetovaný věděl, že má v něčem pravdu, a že rozhodně nelže. Poznal to právě podle toho pohledu. Plný bolesti a strachu. Jenže, když domluvil, jeho pohled se změnil opět v ten šťastný a bezstarostný. Jak to sakra dělá?

"Dobře," šeptne Stiles a kývne souhlasně hlavou. Chce to umět maskovat tak, jako to umí Derek. Chce, aby se ho nejbližší stále neptali na to samé. Jestli mu něco je. Samozřejmě, že mu něco je. Znásilnili ho. Zmlátili ho. Nechali ho od pasu dolů svlečeného. Pošpinili jeho tělo, zničili duši, proměnili srdce v kámen.

"Po večeři je každý den oddychový čas na hodinu, během té se budeme scházet v mém pokoji. Bydlí se mnou Isaac, ale ten tam během té doby nebude, takže se nemusíš bát, že se něco dozví," mrkne Derek šibalsky a utvrdí ho v tom, že potřebuje znát tuhle maskovací taktiku, která by aspoň mohla přinutit jeho přátele, aby si mysleli, že se změnil, a že je jiný.

Dál už nic nepokračovalo, a tak Stiles běžel až do třetího patra, kde měl sdílet pokoj se třemi kluky. A v tu chvíli mu to došlo. Oni se tam budou převlíkat. Budou tam funět. Budou mu blíž, než kdo jiný. Mohlo by se stát, že na něj omylem sáhnou. Co by potom dělal? Složil by se? Určitě. Mužský dotek snese pouze od dvou mužů. Od Scotta a svého otce a vždy má co dělat, aby to ustál. Ani si nevšiml, že stojí před tím pokojem a otevřel dveře.

Před ním se objevil menší pokoj, vybavený pouze o dvě palandy a tři malé skříňky na oblečení. Mezi palandami bylo celkem velké okno. Když Stiles vešel dovnitř a zavřel dveře, za nimi se objevily nové, které vedly do menší koupelny, která měla pouze sprchový kout, záchod vedle něj a naproti umyvadlo.

Ve všech pokojích bylo bíle vymalováno a parkety měly stejnou barvu, jako jeho kuchyňská linka doma. Ihned se z těch barev oklepal a přešel k jediné volné posteli na levo dole. Postel nad ním měl zabranou Theo a škádlil Stilese úsměvem. Ovšem Stiles nebyl dětinský. Nikdy netoužil spát na palandách nahoře, protože se bojí výšek. Ovšem to dodnes neví ani jeho nejlepší kamarádi.

"Jak se ti tu zatím líbí nováčku?" ozval se hlas z horní postele. Byl to Theo, koho to zajímalo. Stiles se podíval po Liamovi a Masonovi, kteří palandu měli spolu. Liam si zabral postel nahoře a Mason dole. Oba se koukali vykuleně, když Theo na Stilese promluvil.