A Starlight Night | CZ

#2: Zásnubní večírek

Následující den byli Minkiho rodiče zaneprázdnění přípravami na svatbu Minkiho a Jonghyuna. Ale Minki se s pomocí jeho hyunga rozhodl říct rodičům, že vdavky nechce, dokud nedokončí školu.

To stejně nedokázalo zastavit jeho matku od uspořádání oslavy zásnub pro Minkiho a Jonghyuna. Pozvala všechny její přátele a zařídila jim jednoduchý večírek.

Přestože Minki o Jonghyunovi stále nic nevěděl, rozhodl se souhlasit, pokud nemá jinou možnost.

Pro jejich rodiče jsou pěkný a roztomilý pár, ale mezi tím si Minki stále drží od Jonghyuna určitý odstup.

Minki zíral na muže před sebou, když mu na prst nasazoval na prst stříbrný prsten. Ačkoli je pro něj absolutní cizinec, Minki musel uznat, že se mu líbí Jonghyunův úsměv. Jonghyun vypadal tak mužně v černém obleku, který měl teď na sobě.

Hluboko uvnitř byl stále z Jonghyuna zmatený. Proč se pro tohle rozhodl? Minki věděl, že Jonghyun byl unavený jeho matkou, ale vážně šlo jen o tohle?

Ne každý normální muž, navíc heterosexuál, by tohle udělal.

Být zasnouben a oženěn s mužem, musí to pro něj být těžké. Ale nyní jsou na jedné lodi. Výhoda tohoto všeho je, že se konečně dostanou od vlastních matek, což znamená, že Minki může být konečně svobodný bez všeho obtěžování a hraní, které musel doposud snášet.

Minki nasadil stříbrný prsten na Jonghyunův prst.

Nyní jsou oficiálně zasnoubení.

Hleděl do Jonghyunových očí, tváříc se jako plachá dívka, která konečně našla svoji spřízněnou duši, ale pak si uvědomil, že ačkoli Jonghyun stojí před ním, stále se na Minkiho vychytrale usmívá.

Minki na něj na vteřinku zíral, avšak Jonghyun se na něj jen ušklíbnul.

Takový vtipálek, Minki byl trochu naštvaný, kvůli tomu, jak se choval.

Poté Jonghyun vklouzl prsty do Minkiho dlaně, propletl je a přitáhl si Minkiho blíže.

„Poslouchej, tohle je jenom hra, nepřibližuj se ke mně víc, než jsi teď." Řekl Minki velmi potichu, tak, že to mohl slyšet jen Jonghyun.

„Jako bys mě mohl porazit," Jonghyun upozornil škádlivým tónem, využil výhody jejich blízkosti a krátce políbil Minkiho na tvář.

To bylo pro Minkiho něco tak nečekaného, že na něj pouze zíral.

„Prostě hraj, okay?" Jonghyun konečně přestal s tím škádlivým úsměvem, když mu Minki šlápl na nohu vysokým podpatkem.

Minki se znovu usmál, když mu hosté gratulovali, zatím co se Jonghyun snažil ignorovat bolest v jeho noze a dál se usmívat.

„Drahá Minki, gratuluji, konečně jsi našla svoji druhou polovičku." Jedna Minkiho teta jej tiskla v objetí, gratulujíc mu.

„Děkuji, tetičko," usmál se Minki, snažil se vypadat šťastně a spokojeně, zatím co Jonghyun, stojící za ním, si udržoval svůj přirozený úsměv.

„Brzy se budeš vdávat. Čas letí opravdu rychle." Minkiho teta jej poplácala po zádech a objetí uvolnila.

„A máš taky pěkného manžela, velmi pohledný a okouzlující." Jeho teta hleděla na Jonghyuna, který skromně odpověděl na její slova.

Někdy Minkiho udivovalo, že Jonghyun, jenž dokáže být milý a skromný před ostatními lidmi, Minkiho dříve štval tak, že ho chtěl Minki skoro praštit.

Oslava se chýlila ke konci.

Minki vypustil úlevný vzdech, že si konečně může odpočnout, protože nesnášel, když si na párty musel oblékat róby a podpatky.

Jistě, tohle je něco, co si musel oblékat i dříve, ale podpatky mu stále způsobovaly bolest nohou.

Odešel na místo za vilou, ve které se oslava konala.

Byla zde malá zahrada s fontánou a jezírkem, nyní ozářené světlem zahradních lamp. Některé květiny zrovna nádherně kvetly.

Minki odešel do prostor zahrady, sundal si boty, jakmile došel k jedné z laviček v blízkosti fontány.

Minki seděl na lavičce, šaty trochu vyhrnuté, když roztáhnul nohy od sebe. „Konečně to skončilo!" Mumlal si pro sebe, cítíc se trochu uvolněně, teď když byla oslava konečně u konce.

Kdyby jen jeho matka přijala, že je normální muž, nemuselo to pro něj být tak těžké.

To byla chvíle, kdy si uvědomil, že v zahradě není sám, osoba seděla na kraji malého rybníka, zády k němu.

Nejdříve panikařil, protože moc lidí nevědělo, o tom, že Minki je muž, a pokud to cizinec zjistil, může být v průšvihu. Pomalu se posunul k pravé straně lavičky, odkud mohl vidět, kdo je cizinec, který tu sedí.

„Ach!" Slovo mu uniklo, ale rychle si zacpal pusu rukou.

To je Jonghyun.

Jonghyun vypadal ztracen ve vlastních myšlenkách, takže si pravděpodobně neuvědomil, že je Minki blízko něj.

Dobře, nechám ho být, pomyslel si Minki, když natáhl ruku. Bude předstírat, že tu Jonghyuna neviděl. Ale přece jen se na něj podíval ještě jednou, snažíc se zapamatovat si lépe jeho vzhled.

S mdlým světlem zahradní lampy osvětlujícím jeho tvář, Jonghyun vypadal tak přitažlivě v tom drahém obleku, který měl nyní oblečený. Minki se podivil, nad čím může Jonghyun přemýšlet, když tu sedí tak sám. Je snad smutný nebo zklamaný? Nelituje svého rozhodnutí?

Ne!

Měl by přestat přemýšlet o tomto muži. Nad čímkoli Jonghyun přemýšlí, rozhodně to nemá nic společného s ním.

Minki se zhluboka nadechl a pomalu se zvedl z lavičky, snažil se opustit toto místo, když najednou uslyšel Jonghyunův těžký povzdech.

„Vím, že jsi tady, Choi Minki."

Minki zamrznul, když slyšel Jonghyunova slova. „Och. Jen jsem šel na vzduch."

Jonghyun se otočil a usmál se na něj. Potom se zvedl a šel přímo k Minkimu. „Připozdívá se."

„Jo, a já zítra musím do školy." Minki postil svoje boty zpět na zem a obul si je.

„Jonghyune! Tady jsi!" Hlas Jonghyunovy matky byl tak hlasitý, že Minki málem vyskočil z jeho sedátka.

„Matko, děje se něco?"

„Je pozdě, měl bys vzít Minki domů."

„Udělám to, neboj se."

Potom paní Kim přešla k Minkimu, položila mu ruce na ramena. „Minki, drahá, doufám, že si budeš užívat bydlení v jeho bytě. Až se oficiálně vezmete, koupím vám větší dům, pro vás oba."

Minki byl nejprve zmatený. „Počkat, v jeho bytě?"

„Ano, když jste teď zasnoubeni, já a tvoje matka, jsme se rozhodly, že můžete žít s Jonghyunem společně v jeho bytě." Paní Kim se na ně usmála.

Cože??! Minki nedokázal skrýt překvapení stejně jako Jonghyun. Ale co mohli dělat, už to bylo rozhodnuto.

A tak, v tu noc začal Minkiho život s Jonghyunem po boku.