Chat s psychopatem

Kapitola 1.

*Crrr*
Zase ten otravný zvuk budíku hlásící nový den. Kdo ten krám vlastně vymyslel? (Pokud vás to zajímá, tak to v roce 1559 byl Taqi al-Din Muhammad ibn Ma'ruf al-Shami al-Asadi :D) Sakra! Vyjekla jsem, když jsem se praštila o dřevěnou poličku připevněnou nad mou postelí. Zvláštní, že se mi takovéhle věci dějí jen v pondělí. Je to prokletý den... Řekla jsem si spíše sama pro sebe, jelikož máma byla už dávno v práci a tátu zabily přeřezané brzdy na jeho vždy naleštěném Lamborghini. Už je to skoro pět let...
Měla bych už konečně opustit své myšlenky a začít se chystat, abych zase nepřišla pozdě. Paní Johanssonová nemá pozdní příchody ráda. Vylezla jsem z postele a jen tak v pyžamu jsem se po mramorových schodech vydala do přízemí, kde se nacházela kuchyně. Připravila jsem si toasty a pomalu jsem se pustila do jídla. Vyučování mi sice začíná už za deset minut, ale koho to zajímá? Paní Johanssonová sice nemá ráda pozdní příchody, ale já zase nemám ráda paní Johanssonovou. Pokud chce, abych já akceptovala ji, bude muset ona akceptovat pozdní příchody. Jinak to nejde, no ne?
Hodila jsem do sebe poslední toast a vyšla jsem nahoru po stejných schodech, po kterých jsem se dostala dolů. Vešla jsem do obrovské koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a učesala se. Make-up nepoužívám. Vrátila jsem se zpět do pokoje a rychle jsem na sebe hodila flanelovou košili a uplé džíny, které se válely u postele. Na záda jsem si hodila školní batoh a i s klíči a jablkem v ruce jsem vyběhla před dům. Už tam na mě čekala Ann v naleštěné Audině. Jak já jí ten řidičák závidím. Rychle jsem nastoupila do auta a se zabouchnutím dveří jsme se vydali vstříc útrapám, které sebou přinášel pondělní pobyt ve škole. S Ann jsme byly nejlepší kamarádky. Opravdu dlouho. Chvílemi to možná i vypadalo, že mezi námi je něco víc než přátelství. Ale nebylo. Ann zaparkovala u školy a se mnou v závěsu vběhla do budovy. Hned jakmile jsem překročila práh školy, zazvonilo na hodinu. Ještě že je naše učebna tak blízko. Usadily jsme se úplně do poslední lavice, ostatně jako vždy, nachystaly jsme si na lavici chemii, kterou jsme teď měly a vyčkávaly jsme na příchod učitelky. Teda alespoň Ann... Já byla plně zaměstnána nově příchozí zprávou.