Osudových patnáct

Kemp!

Začala jsem se balit a přitáhla doprostřed obrovský puntikatý kufr. Vhazovala jsem do tašky tolik věcí co to šlo, napsala Verče jak jí je a jak to vypadá.

O 2 dny později . . .

,, Do autobusu se nežente a nezapomeňte že dívky, mají přednost!" ,,Kiki já se hrozně těším, až na ty chatky.",, Nojo ty chatky budou hrozný." Dodala jsem. ,, Nojo no, achjo." A vstoupily jsme to autobusu. Sedli jsme si do posledních sedadel v první části busu. Za námi byla budka se záchodem a kávovar. Verča otevřela okno a já spolkla kinedril, který jsem pak zapila bezinkovou domácí šťávou. Před námi seděli naše třídní, úchylný šprtky. Byly tři. Adriana, Izabela a ta nejtlustší Líza. Jsou hrozný už tak ale tohle se prostě nedalo vydržet. My s Verčou si v autobuse nikdy nepovídáme a když tak jen když nám není blbě. Což je málokdy. Ony jen kecaly, jedlý, pily a chychotaly se tak že Izabele vypadli z pusy rovnátka. Jak jsem ale zjistila, nebyla jsem jediná který to vadilo. Luckovy taky lezli nervy až k ponožkám a tak to vzal šupem. ,,Sakra holky mužete se uklidnit!? Nic proti ale začíná mi pohledem na vás být blbě a co vím tak sedačky jsou po dvou ne po třech. V tom zavelila paní učitelka a posadila je přez uličku. Hluk ale neustával. Šťouchla jsem do Verči která očividně tvrdě spala. Vytáhla jsem sluchátka a dala si je do uší. V tom se Luck otočil a pousmál se na mě. V tu chvíli mi naskočila husina a já mu úsměv jen oplatila. Nejsem ten typ holky kterej je nadšenějším bez sebe z toho že se tohle stane. Vždy znervozním a uvnitř zpanikařím. Proto jsem jen otočila hlavu k Verče co ležela u okna.

. . .

Mě vzbudila už jen Verča se slovy:,, Kiki vstávej už jsme tady." Zbírala jsem všechno okolo sebe, ale pořád jsem měla pocit že mi něco chybí. Tak jsem sice s pocitem nedůvěru v sebe sama opustila bus a dala mu zbohem. Dál jsme se už musely vydat pěšky. Šli jsme nejmíň dvě hodiny když jsme dorazili na místo nekonečného čekání. Rozhlíželi jsme se a já si v duchu řekla "wow".