Love Double Trouble |One Direction cz|

Is real, but I can't have it

Mám důležitou otázku! Už jsem se jednou ptala, ale teď potřebuji odpověď, abych mohla psát tak, aby jste byli spokojení :) takže, většina příběhu je psaná z pohledu Nikky a má otázka je, vyhovuje vám to? Nebo chcete, abych přidala víc pohledů Eliss? :) prosím koment:) 

„Doufám, že voláš proto, aby ses omluvil za to, že jsi ráno beze slova zmizel.“ S mobilem u ucha jsem se vrátila do ložnice za Liamem a opět se uvelebila na jeho posteli. „Nejen, abych se omluvil, ale abych ti to taky vynahradil.“ Pousmála jsem se a sledovala Liama, jak se přehrabuje v šuplíku svého nočního stolku. „A jak že si to u mě chceš vyžehlit?“ Zajímala jsem se, zatímco Liamovi se konečně podařilo najít to, co hledal. „Co třeba, kdybych tě pozval na předávání cen Brit Awards.“ Navrhl. „Nevím, nejsem si jistá, že se chci všem vystavit na očích a vysloužit si označení, ta která randí s Tomlinsonem.“ Provokovala jsem, zatímco Liam mi podal lístek do kina. „To znamená, že se mnou nepůjdeš?“ Polekal se a já se pobaveně zasmála. „Půjdu a moc ráda.“ Ujistila jsem ho a podívala se na datum na lístku, premiéra se konala už za dva dny, den před udílením cen. „Vážně?“ „Co se tak divíš? Nejsem Eliss, nemám problémy s davem lidí, ani s pomluvami. Za svůj život jsem si na ně už zvykla, nikdy jsem nepatřila mezi zrovna vzorné holčičky.“ Ušklíbla jsem se při vzpomínce na pubertu a všechny hlouposti, které jsem v tom období udělala. „Jsem rád, že se mnou půjdeš. Mohl bych tě teď pozvat na oběd?“ Zamyslela jsem se. „Mohl, ale jen pokud nepůjdeme do žádné snobské restaurace.“ „Platí, co by sis dala?“ „Sushi?“ Navrhla jsem. „Tvé přání je mi rozkazem. Za deset minut jsem u tebe.“ „To bude asi problém, nejsem totiž doma.“ „A kde jsi?“ „U vás. Šla jsem za Niallem, ráno se pohádal s Eliss a měla jsem pocit, že je z toho špatný.“ Povzdechla jsem a setkala se s Liamovým pohledem. Pozorně mě pozoroval, na tváři nepatrný úsměv. „Co se stalo, proč se hádali?“ „Niall pozval Eliss na předávání cen, odmítla, a když mu řekla důvod, naštval se a odešel. Na jednu stranu se ani nedivím.“ Hájila jsem Nialla. „Bude to fajn, oklepe se a zkusí to znova, uvidíš. Za chvíli jsem doma, zatím ahoj.“ „Ahoj.“ Ukončila jsem hovor a schovala si mobil do kapsy. „Takže, ještě k tvému vyzvánění…“ Uculil se Liam a já jen protočila oči. „Nemůžeš chodit se členem One Direction a mít u jeho kontaktu vyzvánění od The Wanted.“ Namítl. Nadzvedla jsem obočí. „Na to je snad nějaký zákon? Počkat! Já s Louisem nechodím!“ Namítla jsem. „To je jen otázka času.“ Mrkl na mě. „Rád se šťouráš v cizích vztazích?“ Rýpla jsem si, ale nepřestávala se usmívat. „Neskutečně rád.“ Přikývl, načež mu do obličeje narazil polštář, který jsem po něm hodila. „Tak ty takhle?“ Odpovědí na jeho otázku byl další polštář, letící jeho směrem, který stihl zachytit ještě ve vzduchu. „Chceš boj, máš ho mít.“ Ložnice se během vteřiny změnila v bitevní pole, do kterého bylo lepší nevstupovat, jenže to bohužel nikdo nevěděl, proto se k naší polštářové válce nedobrovolně přidali i Niall, Zayn s Harrym a později i Louis, který byl na bitevní pole vtažen doslova násilím, aby pomohl Niallovi a Zaynovi, kteří od naší trojky dostávali na frak. Bitva skončila až rezignací Niallova týmu, po které jsme se s Louisem nenápadně vypařili.

„Jsem rád, že s námi pojedeš na turné.“ Usmál se Louis a sváděl urputný boj s čínskými hůlkami. „Víš, ještě jsem se nerozhodla, jestli pojedu.“ Zamumlala jsem. „Nerozhodla? Ty s námi nechceš být?“ Posmutněl, byl neuvěřitelně citlivý, nechtěla jsem mu nijak ublížit, proto jsem si svoji odpověď pečlivě promyslela. „Nejde tu o vás Louisi, mám vás moc ráda, jde tu o mě. Londýn byl vždycky mým snem, chtěla jsem tu bydlet už odmalička a teď se můj sen splnil. Mám tu byt, práci a jsem šťastná, Bojím se to všechno zahodit.“ Svěřila jsem se mu a doufala, že to pochopí. „Nebudu ti lhát, chci, aby si jela s námi, ale taky chci, aby sis byla jistá tím, že tvoje rozhodnutí je pro tebe to nejlepší a že tě učiní šťastnou, protože to je nejdůležitější.“ Kouzelně se usmál a já ucítila náhlý nával štěstí. Louis byl dokonalý kluk mých snů. Měl všechno, co by si každá normální holka mohla přát. „Děkuju Louisi, jsi úžasný, víš to?“ Zavrtěl hlavou. „Nejsem, to ty. Nikdy jsem nikoho tobě podobného nepotkal.“ „To protože každý je originál.“ Mrkla jsem na něj a dál se věnovala jídlu.

Domů jsem se vrátila až krátce před půlnocí, Eliss byla kupodivu ještě vzhůru. Seděla na pohovce, zachumlaná v dece a sledovala nějakou komedii. „Ahoj.“ Otočila se mým směrem a usmála se. „Ahoj, kde jsi byla?“ Zajímala se. Zula jsem si boty a šla si k ní přisednout. „S Louisem. Šli jsme na oběd, pak jsme se procházeli v parku a večer jsme skočili na skleničku do baru.“ Přikývla a mlčky upírala zrak k televizi, ale byla jsem si jistá tím, že už film nesleduje. Byla nervózní, napjatá. Něco ji trápilo, a když něco trápí moji nejlepší kamarádku, zákonitě to trápí i mě. Typovala jsem, že si vyčítá tu ranní hádku. „Mluvila jsem s Niallem.“ Zpozorněla. „Mrzí ho, že jste se pohádali. Je z toho špatný. Nemůžeš ho přeci takhle trápit.“ Domlouvala jsem ji. „Já ho netrápím! Jen ho nechci tahat za nos a dávat mu nějaké naděje. My dva spolu nikdy nic mít nebudeme.“ Prohlásila odhodlaně. Proč jen byla tak tvrdohlavá a umanutá?! „A dost! Prober se už z těch svých dětinských ideálů! Tam venku na tebe žádný princ na bílém koni nečeká! Nenajdeš kluka, do kterého se na první pohled zamiluješ a prožiješ s ním pohádkový život! Musíš žít ve skutečném světě a víš co je skutečné?! Niall! Ten sladký, milý, hodný Niall, který se ti snaží dokázat svoji lásku, zatímco ty si hraješ na ledovou královnu a přehlížíš ho!“ Vyjeveně na mě civěla, nikdy jsme se Eliss nijak zvlášť nehádali a když, tak jen kvůli blbostem, na které jsme během chvíle zapomněli, ale tohle bylo vážné. Nemohla jsem ji nechat promarnit šanci, získat dokonalého kluka, který by ji miloval a rozmazloval. „Máš pravdu.“ Přikývla. „Máš naprostou pravdu, princ mě tam venku nečeká. Ale existuje, víš? A když jsem mu poprvé zpříma pohlédla do očí, věděla jsem, že je to on.“ Zamumlala a já na ni s pootevřenou pusou šokovaně hleděla. „Proč jsi mi to neřekla?!“ Nechápala jsem. „Proč bych ti to říkala? Na tom, že ho nemůžu mít, by se stejně nic nezměnilo.“ Pokrčila odevzdaně rameny. „To není pravda, můžeš mít jakéhokoli kluka, kterého si budeš přát.“ Zavrtěla hlavou. „Tohohle ne, miluje jinou.“ Povzdechla a věnovala mi nucený úsměv. „Nech to prosím být ano? Půjdu zavolat Niallovi, omluvím se mu za to, co jsem ráno řekla a budu doufat, že mi snad odpustí.“ Zvedla se z gauče a zmizela ve svém pokoji.