One Shoty /random/

#1 Novinář

Den první

,,Každý den jsem ho viděl na chodbě. Každý den mě nevědomě čím dál tím víc ničil.
Když jsem kolem něj procházel, připadal jsem si jako vzduch. Nic jsem pro něho neznamenal, jenom další nepodstatné smítko v jeho životě.

Ani já sám jsem nechápal, že jsem se zamiloval právě do tohoto kluka. Každý den někdo jiný v posteli, povýšené chování. Ale to je právě ono... Jiný opak mě samotného. Mohli bychom se doplňovat.

Sám jsem vzorný student, ne-li šprt. Sporty mi nejdou, spíše se o to nesnažím. Jedině hudba mi jde, ale sám se nedokážu prosadit.

On... Oblíbenec studentů, taková ta hvězdička školy. U učitelů méně oblíbený, ale stále to jde. Stačí jediný úsměv a všichni se z něho můžou posrat. Ehh... Právě jsem řekl sprosté slovo, že?"

,, Pokud chcete, tak ho tam nedám." Ušklíbl se na mě mladý novinář a čekal, na moje rozhodnutí.

,, Dodá to více dramatu a důrazu. Myslím, že v mé situaci je to velice výstižné."

Den druhý

,, Už od začátku jste k němu měl náklonnost? Nebo se to začalo rozvíjet později..." Sledoval jsem, jak začíná být nervózní, miluji to.

,, Když jsem nastoupil na školu, ještě jsem si nevšímal okolí a tudíž ani kluků. Řekněme... Že jsem věděl i před tím, že jsem gay. Neskrýval jsem to, ale on ano."

Novinář se zasmál a vše si bedlivě zapisoval i nahrával.
,, Jste šikovný, umíte se vyhýbat přímé odpovědi."

,, Zahodíme to vykání, co vy na to?"

,, Budu jedině rád, Kookie." Nad tím oslovením jsem se pousmál a poupravil si oblečení.

,, Takže... Jak jsem pochopil, tvoje láska k němu nebyla od začátku. Postupně se rozvíjela. Jak jsi to prožíval? Bránil ses tomu nebo jsi to vzal hned?"

,, Samozřejmě jsem jako ten vzorný student nebral fakt, že jsem se zamiloval do bad boye. To nikdy."

,, Vadilo ti, že si tě nevšímá? Dělá si z tebe srandu... Ojediněle se na tebe podívá?"

,, Myslím, že si to umíš představit. Cítil jsem se nechtěně, ale stále jsem měl naději. Jak se to říká... Naděje umírá poslední? Jak příhodné." Zasmál jsem se, ale můj novinář nějak pobledl.

,, D-dobře. Pro dnešek to stačí. Děkuji za spolupráci, zítra ve stejný čas zase tady."

Rychle si sbalil své papíry, dal je do kufříku. Neomaleně vstal, až skoro shodil židli a ještě neomaleněji bouchl dveřmi.

Den třetí

Čekal jsem na té stejné židli, ve stejné místnosti na mého novináře. Ještě to neví, ale je můj a už nikoho jiného. Mé představy se rozplynuly, když se otevřely těžké dveře a v nich člověk, na kterého tu tak bedlivě čekám. Odsunul si židli a pečlivě si všechno vyskládal na stůl, zapl nahrávání a odkašlal si.

,, Takže... Kde jsme to skončili?"

,, Naděje umírá poslední." Pohrál jsem si s větou na jazyku a ruce položil na stůl. Mé bystré oči propichovaly ty jeho.

,, Ach ano, naděje umírá poslední. Kdy jsi mu dal najevo svoji lásku, zalíbení v jeho osobnost?"

,, Jako vzorný žák jsem se nejdříve rozkoukával, poznával žáky a jejich osobnosti. To co uvnitř skrývají, ale nedávají to znát. Jeho jsem si nechal naposled... Takový zákusek."

V novinářovi se střídaly pocity. Zaujatí, znechucení, chtěl mě poznat celého. Bez jediného vynechaného místečka, i když jsem byl jakýkoliv.

,, Pořád jsi mi neodpověděl, Kookie." Párkrát zaťukal tužkou o blok, jako by byl nervózní... A taky byl. Můj pravý koutek úst se dal nahoru a tak vytvořil nádherný úšklebek.

,, Nevím. Jak by vzorný žák dal najevo lásku k někomu, kdo si myslí, že je něco víc? Mm? Pozoroval jsem ho každý den, někdy i v noci. Viděl jsem, co s nimi dělá v posteli a i přes to ho stále miloval."

,, Kooku. Nemám moc času, odpověz mi."

,, Ale. Kookie je hodný a dává ti více informací, rozvíjí příběh, který tak miluješ a proto o něm píšeš. Nemám pravdu?"

Viděl jsem, jak mu líčka začala hořet a proto sklopil hlavu a něco si zapsal.
,, P-povídej." Vyšlo z něho a já si spokojeně mlaskl a začal znovu vyprávět.

,, A jak plynul čas, chtěl jsem víc než pohledy na něj, nějaké jeho fotky v pokoji. Nad kterými jsem si mohl honit. Chtěl jsem jeho doteky po celém mém těle, jeho rty na mé kůži..."

Na chvíli jsem zastavil a natáhl se pro skleničku s vodou, je to velmi náročné. Když jsem byl rukou skoro u ní, novinář cukl a stáhl se.

,, Copak? Bojíš se mě?" Sladce jsem zamrkal a našpulil rty.

,, Já se tě nebojím! P-proč bych měl... Jsi stejný člověk, jako ostatní."

Dost chabé... Zvedl jsem se ze židle a došel si k němu. Jen tak jsem prstem přejížděl po stole, až jsem narazil na jeho samotný okraj. Natočil jsem hlavu na stranu, abych viděl jeho nebojácný pohled.

Odsunul jsem ho kousek dál od stolu a sedl si na něj obkročmo.

,, Víš... Měl by ses mě bát. Přeci jen jsem vrah. Nah, hezké slovo. Jeon Jungkook, vrah devatenáctiletého Taehyunga. On si to zasloužil... Skoro tři roky ignorace a opovržení. No nemám pravdu? Věříš, že si to zasloužil? Nebo si o mně myslíš, že jsem psychopat."

Vydechl jsem přebytečný vzduch a koukal se mu přímo do očí. Vypadal tak nevině a tak sladce... No škoda, že poznal mě.

,, N-nemyslím si, že si to zasloužil. A... Ale taky si nemyslím, že jsi psychopat."

,, Jen abychom si ujasnili situace, Baeku. Už jsi můj, od té doby co jsi vešel sem do té místnosti. Nedovolím, abys pláchl jako ostatní. Nene... Teď už k sobě patříme. Ano?"

Baek se pode mnou začal klepat, ne-li brečet. Viděl jsem tu beznaděj v očích, strach, ale i chtíč mě mít.

,, Měl jsem to úžasně vymyšlené... Zabít ho, než budu plnoletý. Svedli to na to, že mi jeblo, ale to je lež. Pro mé potřeby ale vyhovující lež. Za pár měsíců budu venku a najdu si tě... Patříme přeci k sobě."

Sehnul jsem se k němu a foukl mu do ksichtu, celý se ošil, ale zůstal pořád na tom stejném místě. Kdyby nechtěl... Dávno by utekl nebo aspoň pro to něco dělal.

Zase jsem se ušklíbl a spojil naše rty v jedno. Ach... Má je tak sladké a hebké. Těch se vážně nemůžu zbavit.
Sjel jsem mu i na krk, kde jsem utvořil tři viditelné značky, aspoň všichni budou vědět, že někoho má.

,, A teď... Teď jdi. Padej! Zítra zase tady, na stejném místě, ve stejný čas. Až do té doby než mě pustí..."

Slezl jsem z něho a na rozloučenou mu zamával. Příště... Tě tady ohnu o stůl a ošukám. To se neboj.

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

Hello~
Takže, ehm... One shoty. Asi nejlepší řešení pro mě, asi nedokážu zůstat déle u jednoho příběhu a tohle je aspoň takový kompromis.
Budou to příběhy na stejné bázi. Takže shitky a cancery. Čekejte u Novináře druhý díl, kde bude celá kapitola obsahovat smut. Jop :3
Dále vydávání... Holy shit. To ještě nevím, co mě napadne.. to napíšu a vydám.
Pokud by chtěl i někdo na nějaký ship, tak si řekněte a já to zkusím napsat. Haha... Kdo by to ode mě chtěl? Nikdo. Ale naděje umírá poslední, že? *-*
Luv ya all ♥♥
Danke za případné komenty, hlasování a přečtení. Doufám, že se nová "knížka" bude líbit a příběhy v ní taky ( I když pochybuji)
Miluju vás!
Vaše Kpop_girllover 😙♥