Laboratoř A-01

6 1 0
                                    

Měli jsme hromadu laboratoří a výzkumných center. Jedním z nich byla laboratoř A-01, písmeno značilo podlaží a písmeno označení dveří. Menší místnost nebyla příliš velká, ale i tak byla dosti důležitá. Měl jsem tam rozdělaný svůj projekt jménem krystalová technologie. Zkoumal jsem využití krystalů na různé aplikace v technologie, ať už výpočetní, jako nové druhy čipů pro zařízení nebo pro energetické manipulace. Jejich pravidelná struktura byla velmi zajímavá a popravdě měl jsem pocit, že se budou dát využít na ledacos pro tuto vlastnost. Jiné byli zase velmi tvrdé, další zase po nabíjení energii zrychleně rostli. První co jsem zkoumal tak zrychlený růst krystalů napadlo mě, že při kombinaci s kovem by se dala vytvořit vysoce pevný a lehký materiál, který by při nabíjení energií, buď z generátoru štítů nebo rozvodů v trupu lodi mohl samovolně dorůst a loď by byla pro vesmírný provoz daleko lepší, nebyli by téměř žádné náklady na opravy trupu a vnitřní struktury lodi. V laboratoři z krystaly jsem se zdržel až do 12:30. Potom pro mě přišel Lee "Wille už toho nech pojď si dát oběd, ostatní čekají vždy na všechny lidi ze základny, aby se jedlo společně." Otočím se k němu na sobě hromadu vodičů a za mnou změť krystalů a různých zařízení na zkoumání. Lee se zájmem a trochu i úsměvem spokojeným na mě podívá pak na pracovní místo a pak zase na mě "Popravdě, já mám trochu toho technického vzdělání, ale na tom stole rozeznám tak akorát elektronový mikroskop měřič základních elektrických veličin a tamhle to generátor vysokého napětí" Pokyvují hlavou a koukám na Leeho "Jo trefil jste se, mám pocit, že jedno jaké je století, ale tyto základní věci se budou používat už navždy u lidí." Zanechávám tedy laboratoř, hlavním spínačem vše vypnu a jdu s Lee pomaličku chodbou k jídelně, ještě že jsem si ji zvolil v těchto místech, je to nejblíže k jídelně a všem dobrotám. Přijdu do jídelny, dron mi zaletí k výdejnímu sálu do poličky pro jídlo, v mžiku je zpět. Usednu do rohu místnosti, kde je vidět z oken na okolní vesmír a také po celé místnosti. Lee sedne vedle mě, přidá se k nám pracovník číslo 2, když ho Lee zbystří, jak si sedá ke stolu, trhne a pak trošku přísnějším tónem říká "U tohoto stolu sedíme už my, sedni si k ostatním a nech vyšší hodnosti mezi sebou probrat důležité věci" Obrátím oči v sloup rukou naznačím ať nikam nechodí, podívám se na Lee lehce vtipným pohledem "Děláš, jak kdyby jsme někdy u oběda řešili něco závažného" Lee se trošku zmateně rozhlédne a pak řekne hlasem, jako by nebyl duchem přítomný "Jooo pravda.... sedej člověče." Pracovník číslo 2 jukne na mě, já na něj, okamžitě jsem pochopil, že se to nezdá jen mě. Lee je něčím ustaraný, vždy byl klidný, ale pozorný a mluvil jistě a srozumitelně. "Lee ? Trápí tě něco ??? Víš, že přede mojí myslí nic moc nikdo neschová, už dopoledne mi bylo divné, že nevykládáte s Adamem ve středisku a byl navíc i nezvykle nervózní." Lee se pomaličku na nás otočil a potichu "nikomu o tom neříkejte... nechci paniku mezi nižším personálem, ale hlavně taky jde o to, že nevíme co přesně to je" Zvednu obočí, dvojka vedle mě protáhne obličej pokrčí rameny jukne na mě a zpět na Leeho. "Na dálkových senzorech jsme zaznamenali podivné energetické stopy a jiné základny hlouběji ve vesmírů hlásí nezvyklé maskované lodě a podobné energetické stopy" Já a můj přísedící vyhrkneme, ale potichu "Hlásí to i jiné rasy ???" Lee se smutně podívá a odvětí "Bohužel ano Krenimské impérium dokonce přišlo už o tři civilní lodě, naštěstí zatím nejsou objeti na životech, jednalo se o automaticky pilotované nákladní lodě počítačem" První jsem snědl oběd a řekl jsem "Vzkažte na Zem ke mě domů ať Žán a Elen poberou z přízemní garáže v poličce vše a vezmou si to nejrychlejší co je u mě doma a letí sem zamnou. Polička má na sobě cedulku šílenosti Willa" Spolusedící se podívá na Leeho oba pokrčí rameny a Lee se zvedne a hned jde říci radiovému středisku moje sdělení. Do 30 minut jsou tady oba a mezi sebou se hádají o tom jestli existuje nadsvětelný pohon III třídy a nebo ne. Lee se na mě podívá a jenom "S tímhle fakt žiješ doma ?!" Žán sebou trhne a odvětí "Joo jistě, je na tom něco divného ?!!" V tom mu budík vylétne na hlavu a začne pronikavě zvonit a svítit a blikat a říká "My jsme s Willem spokojení a on s námi taky !!" Lee se podívá rozpačitě na mě "To jako fakt ???" Já se zeptám "Hoši přivezli jste to co vám bylo řečeno" A oba najednou "No jistě ! Za koho nás máš ?! Za blbouny ??" Lee se usměje podrbe za uchem "Jsou sice mírně drzí, ale jinak jsou určitě dobrým prostředek proti nudě" Vybuchnu smíchy "No proto je taky mám a další důvod je jistá technologická pomoc při mém bádání" Řekl jsem ať nejsme rušení a dotáhli jsme všichni tři do laboratoře A-01 to co se přivezlo. A začali dělat, jako blázní nespali jsme tak dvě noci. Pak jsme usnuli a probrali se za dalších 7 hodin a pokračovali. Utvořili jsme prototyp lodě jménem KVANTA. Trup byl z krystalově pryskyřicového kovu. Byl neuvěřitelně odolný, pevný a dokonce i pružný. Po testech se navíc ukázalo, že díky částečné pružnosti je materiál nečekaně odolný vůči kinetickému působení. Tedy vše, jako náraz kamenů, kulek a projektilů z klasických konvenčních zbraních. Materiál tlumil nárazy fyzických objektů až o 99,1% což nás překvapovalo opravdu dosti. Dále jsme za pomocí tohoto materiálu stvořili i všechny systémy lodi a záležet jsme si dali se zbraněmi a nejvíce asi generátorem štítů. 
Zbraně byli ze strachu, proti komu nebo čemu budeme muset stát dělané opravdu na vysoké technologické úrovni. Jednalo se o použití měniče hmoty a normálních hmotových zbraních s krystaly. Pak další mírné úpravy. Díky tomu vznikli krystalová fázová děla. Po energetickém pulzu do krystalu byl vybuzen projektil složený z energie, který nesl strktůru krystalu a taky napůl zkyrstalizovaná hmota, celá střela se šířila v odstpuňovaných fázých, takže ji bylo téměř nemožné pohlit energetickou bariérou a lodními štíty. Na kov měla prudký oxidační vliv, narušovala vazby mezi molekulama a místo kam dopadla se nevěřitelně hodně rozžhavilo a další příchozí krystalový náboj urychlil účinky předešlého, který už devastoval trup lodi. Štíty byli fázové hmotové. Štít dokázal zjistit co za druh náboje a energie na něj letí a tím se adaptoval, aby eliminoval co nejvíce škod. Byl navíc zdvojený a rotoval kolem lodi takovou rychlostí, že vytvářel rušivé elektromagnetické pole, které už je při přiblížení redukovalo očinky okolní energie. Po několika dnech práce, kdy jsme nevylézali s Elenem, Žánem vůbec z laboratoře, šel za náma Lee, chtěl zděšeně se rozkřiknul co tu děláme. Jeho oči, když uviděli opravdu podivnou loď. No nejprve adi koukal, jak jsme si zvětšili laborku tím, že jsme odstranili horninu a vypadalo to než místnost, jako obří sál. Lee udiveně a s otevřenými ústy koukal" Tak toho jste dělali, nejen že je laboratoř větší, ale stojím tu v ní i nejpodivnější vesmírná loď, jakou kdy moje oči viděli, Wille a tvý společníci jsou opravdu šílení" Otočil jsem se a odvětil, tato loď je asi první, která má nadsvětelný pohon III třídy. Dá se pomocí ní létat v řádech minut až hodin do jiné galaxie. Lee se mě ptá velmi zvědavě "už byla testovaná ???" odvětím "No ještě ne, ale měli by jsme." opět se na mě otáčí mohu si jí zkusit pilotovat. Pousměji se a dodám"No podívejte se na ovládání, fakt jste si jist, že jí zvládnete ??" Lee zvědavě příjde do kabiny a vyděšeně řiká"K..k..KDE t..to má nějaké čudlíky, páčky nic tu skoru není jen holo desky, které se promítají z... A ANI NEVIDÍM ODKUD !... co to má proboha být, akorát to křeslo, je divné" Skočil jsem mu do řeči a myšlenek "Počkej Lee, ono to bude vlastně i je divné... tato loď má mentální ovládání" Lee naprosto nechápavě se na mě koukl a zmohl se na obyčejné "COŽE ??" Začal jsem mu vysvětlovat "Znamená to, že usednete do křesla, které se napojí na nervový systém jedince a celá loď je řízena myslí." Lee se strachem a strnule odvětí "To pilotovat nebudu, na to musí být někdo dobrý psychicky a udržet s v hlavě jasně, jinak tu loď neuřídí." Noo vypadá to, že tu loď budu řídit asi já. Lee na to utvrzeným pohledem říká "No vypadá to už tak, tak jen do toho nezdžujme už, chci vidět, jak toto vaše dílo létá, ještě dodám nezabíjte sebe a nezničte sebe a vše v okolo sebe... JASNÉ ?" Žán a Elen se dusili smíchy a říkali "Za co nás máš za magory nebo nemehla." Otočil jsem se na ně také s mírným smíchem nechte toho nebo budem opravdu za magory. Lee "Jo jste, ale asi ti nejlepší co jsem, kdy měl na základně tak už honem, chci vidět, jak magoři lítají." S úsměvem jsem souhlasil a Elen a Žán už byli uvnitř lodi a přychtli se do zadních obyč sedadel.

DALŠÍ KAPITOLKA BUDE O TESTU LODI, KTERÝ SE ZVRTNE V OSTROU AKCI.

Rok 2701Kde žijí příběhy. Začni objevovat