Tomlinson,Please! l.s. (Cz)

End

"O velké přestávce v hale!" Cinkla mi zpráva uprostřed vyučování. Naštěstí jsem měl mobil v režimu vibrace, takže jsem nevzbudil pozornost ostatních žáků a učitele.

Ani jsem se nemusel dívat, od koho zpráva přišla. Poslední dobou mi píše pouze Louis. Když už jsme u něj, náš vztah se posunul, dá se říct, na vyšší úroveň.
Už to není jen že jdem ven, po cestě si dáváme letmé polibky a říkáme si, jak se bezhlavě milujeme.
Dospěli jsme. Oba dva.

"Co jsme říkali o smskování při vyučování, pane učiteli?" v duchu jsem se zasmál a telefon uklidil do přední kapsy na mých kalhotech.

Hodina matematiky ubíhala velice pomalu a tak jsme si ji s Niallem zkrátili hraním piškvorek pod lavicí.

Když konečně zazvonilo, šel jsem si koupit do haly toast k obědu a poté si sednul na lavičku, čekajíc na příchod mého přítele.

Čekal jsem docela dlouho, spíš jsem počítal s tím, že už na mě bude Lou netrpělivě čekat, ale mýlil jsem se.

Pro zkrácení dlouhé chvíle jsem pročítal složení mého oběda, když v tom jsem viděl jak se davem studentů prodírá můj přítel.

"Promiň za zdržení, ale podepisoval jsem papíry. " omluvil se a věnoval mi rychlý polibek.

"Jaký papíry? Zase něco -" v půlce věty mi došlo, co právě udělal. Podle výrazu mého přítele, jemu očividně ještě ne.

On mě políbil přede všemi.
V hale.
Plné studentů.

Čekal jsem že vytáhne zase něco s mou teplotou nebo smyšleným omdlíváním, ale on ne.
On se usmíval.

"Víš Hazz, mám novinku. " pronesl docela nahlas a přitom propletl své konečky prstů s těmi mými.

Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech a mé dlaně se rychle potily.

Všimnul jsem si, že jsme se stali středem pozornosti. Ještě aby ne.

"Nebudu to prodlužovat. Dal jsem výpověď. Našel jsem si práci v lékárně. Nedokážu skrývat to, co cítím. Chci s tebou chodit za ruce aniž bych se musel bát, že nás uvidí někdo ze školy. Chci tě přede všemi líbat a říkat ti, jak tě miluji, protože přesně tak to je." pronesl a celé to zakončil procítěným polibkem.

"Výpověď? To jsi ale neměl -"

"Musel jsem. Práci mám, o to se neboj. Dnes mám poslední den vyučování."

Stále jsem tomu nemohl uvěřit.

Jen jsme stáli uprostřed školní haly, držíc se za ruce a pohledem si vzájemně vyměňovali naši lásku,ignorujíc nechápavé pohledy ostatních.

×××
Konec