Karmen Writiola

VI. - B E N N Y

Od doby, co jsem tam poprvé jela s Bel a Martinem, uplynulo už pěkných pár dní a mně začal další týden ve škole. Už je květen, takže co nevidět začne zadávání závěrečných prací a odevzdávání všech projektů, které jsme měli za tenhle školní rok udělat. Já už mám samozřejmě všechny projekty udělané, protože stejně nemám co jiného na práci, ale pochybuju, že taková indiviua, jako jsou například Alyson a Noell, ještě nemají ani čárku a uplácejí šprty, aby to dělali za ně.

Vjedu do budovy nemocnice a jako každý den se ohlásím u sestry na recepci. Dneska jdu sama, protože jdu rovnou ze školy a posledních pár dní jezdím ze školy s Chels. Každý den spolu chodíme ze třídy do třídy a upřímně? Jsem neskutečně ráda, že jsem si na škole někoho našla. Samota mi sice nikdy nevadila, protože posledních pár dní mám i několik online přátel, hlavně Grace a Jase, se kterými si píšu i mimo chat, ale mít i někoho, s kým si můžete povídat je výhoda.

Právě jedu směrem k jednotce intenzivní péče, ovšem před tím, než na to oddělení vjedu, musím projet dlouhou chodbou, ze které jsou odbočky na porodní a dětské. Nechápu, proč je JIPka tak vzdálená od chirurgie, když hned po operaci většina pacientů na JIPku míří. Asi proto, aby ti lidé na to neměli tak špatné vzpomínky, protože já je na většinu svých operací mám.

Jak jsem ale zahloubaná do myšlenek, nedávám pozor na cestu. Tím pádem vrazím hned do první osoby, která se mi dostane pod nohy. Naštěstí ona osoba jen na chvilku ztratí rovnováhu. Za pár vteřinek už je zase na nohou a podívá se na mě. Já bych ovšem byla radši, kdyby to nedělala. Nechci vidět někoho že školy vyjma Chels jinde než ve škole!

"Ahoj," podívá se na mě s trochu tázavým a nechápavým výrazem v obličeji. "Co tady děláš?"

"A co tady děláš ty?" zeptám se ho na oplátku já a přejedu ho pohledem odshora až dolů.

Každý den vypadá stejně. Černé džíny, červené tenisky, bílé tričko a červená mikina, která je minimálně o číslo větší, než je jeho pravá velikost. Dneska je ovšem nějaký zvláštní den, protože na něm nevidím nic z toho, co obvykle nosí, vyjma těch jeho červených tenisek. Docela začínám mít pocit, že jiné tenisky nemá. Ani jiné boty obecně, protože celý rok chodí jen v nich. Dnes má na sobě ovšem bílou košili a obyčejné MODRÉ džíny. To mě na chvilku zarazí, protože si v tu chvíli nejsem jistá, jestli to je opravdu on.

Naštěstí i teď má na hlavě to svoje hrozné vabčí hnízdo, které už docela volá po zásahu holiče. Vždycky nosí vlasy rozcuchané směrem nahoru, jako kdyby se snažil podobat klukům z Noellovy partičky, ale já si spíš myslím, že se jen ráno nechce česat. Neznám toho o něm moc, ale aspoň od pohledu mi je totiž jasné, že Noellovi se rozhodně podobat nechce.

"Přišel jsem na návštěvu," pokrčí rameny a ukáže za sebe. Asi tím chtěl naznačit, že někoho navštěvuje na porodním, ale co tak vím, tak jeho máma vypadá dost staře na to, aby mohla mít děti, a má jen samé mladší bratry. Je snad on otcem dítěte? Jestli ano, tak koho mohl tak hnusně nechat, aby měl dítě na střední?! Pokud ho tedy nemá s nějakou vysokoškolačkou, jak je občas na středních školách zvykem. Mít kluky nebo holky z vejšky, jaký to je trend. Osobně ten trend ani nechápu a radši ani chápat nechci. "A co tu děláš ty?"

"Taky tak, jdu na návštěvu."

"Na porodní?" zeptá se zmateně a podívá se na dveře za sebou.

"Ne, jdu ještě dál, můj cíl je na JIPce," zavrtím hlavou a podívám se na něj. Vypadá to, že dlouho nespal, protože pod očima má šílené kruhy. Nebo jen patří mezi ty lidi, kteří mají kruhy přirozeně.