Love /CZ/

Třicátá

Ophelia si všimla muže za sebou až bylo pozdě, tou dobou už totiž každého z členů posádky ze zálohy napadl jeden muž. Křikla a ohnala se loktem, otočila se a kolenem se trefila útočníkovi do slabin. Neměla nejmenší tušení, kde se to v ní vzalo, ale najednou, jakoby to nebyla ona. Ohnala se po muži ještě jednou a tím ho složila na zem, ale podle všeho jen dočasně.

Napadli je až ve chvíli, kdy bylo jasné, že všichni jsou na lodi. Bylo to podlé a naprosto nečekané, ale při zpětném pohledu to dávalo smysl. Chtěli si být jistí, že se jich zbaví.

Ophelii chytil ten muž za kotník a stáhl ji dolů. Ona vykřikla a ohnala se, tentokrát pěstí a přímo jemu do obličeje. Křičela a máchala kolem sebe rukama, zoufale se snažila bránit se. Raději zemřít než se vzdát. Musí se dostat do Londýna cokoli to bude stát. Už ji to stálo vlasy, čest, deset kilo, které ztratila za tu dobu co byla na cestě a část jejího psychického zdraví. Teď cítila jak se jí na tváři kolem oka tvoří monokl od toho, jak se neznámý útočník bránil.

Kdyby měla čas se rozhlédnout okolo, mohla by vidět, jak se její kolegové poněkud úspěšněji vypořádávají s ostatními. Jako první porazil svého nepřítele Jack, ohnal se a přehodil ho přes zábradlí do moře. Pak se rozhlédl a uviděl jak Ophelia zoufale buší pěstmi do obličeje muže před sebou, protože ji škrtil. Zelenej chytil mop a jeho násadou praštil útočníka, takže dívka se mohla konečně zhluboka nadechnout. "Díky."

"Ále. To nestojí za řeč." řekl a rozhlédl se. Pod Derenem už se taky válel bezvládný útočník, Nick a Thomas právě přehazovali přes palubu dalšího a celé už to vypadalo optimističtěji.

"Copelie?" ozval se Thomas a otočil se na dívku. "Ophelia." opravila ho a pokusila se o úsměv. "Promiň. Ale máš něco s okem, měla by sis to schladit. Derene, skočíš pro něco?" přešel až k ní a usmál se. "Takže ty potřebuješ do Londýna za svým manželem?"

"Tak nějak?" přikývla a cítila jak jí jedno oko natéká. "Ty jsi vdaná? Proboha kolik ti je? Patnáct?"

"Dvacet. A kdyby tě to zajímalo jsem Lady Ophelia z Lairg. Za lepších časů byl můj muž jedním z nejbohatších mužů ve Skotsku." Thomas na ni zíral s vykulenýma očima a pak se usmál. "Když si uvědomím co všechno...."

Dívka ho ovšem přerušila. "Pozor!" křikla a vrhla se za něj. Protože muž, kterého předtím tak těžko porazila se sebral a skočil vpřed. Ji odhodil jednou rukou a druhou sebral kapitánovi zbraň. Ophelia odletěla stranou a s vyraženým dechem se otočila, aby viděla, jak muž odjišťuje zbraň. "Pohněte se a já ho zastřelím. I když. Nejspíš to udělám i tak."

Je zvláštní, že si naše hrdinka uvědomila tak pozdě, že má za pasem dýku. Vytáhla ji a pevně sevřela rukojeť. V tu chvíli si neuvědomovala co dělá, jen věděla čeho chce dosáhnout. Thomas má rodinu, musí se k ní vrátit. A ona měla možnost. A tak udělala.

Čepel letěla vzduchem a zabodla se přímo do zad útočníka. Ten chvíli nevěděl co se stalo a pak pustil zbraň. Padl na kolena a pokusil se zjistit co se děje.

Ophelia se postavila.

Muž začal kašlat krev a zhroutil se na zem. Chvíli se ještě svíjel a pak už nic.

Ophelia začala zrychleně dýchat, když si uvědomila co právě udělala. Podívala se na své společníky a padla na kolena. Lokty se zapřela o dřevěná prkna a z úst se jí vydral nelidský výkřik.

Jak říkám, Ophelia měla velmi silné morální zásady. A když už podváděla a kradla, zapřísáhla se, že nikdy nikoho nezabije. A to se teď stalo.