,, Do háje..." Řekla jsem, když moje pozornost přešla, teď už k spálenému jídlu. Tak to vypadá, že si něco budeme muset něco objednat. Ucítila jsem jak se kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže.
,, Víš, že tě mám rád, že jo?" A v tu chvíli si mě otočil čelem k němu a dal mi další pusu, ale tuhle jsem mu opětovala..... Pak mi to došlo co dělám.
,, Já promiň, ale mám přítele. To mu nemůžu udělat."
,, Jak se jmenuje? Možná ho budu znát..." ,, Kim Jong-Dae." Když jsem to vyslovila, jeho paže se stáhly k tělu. Takže ho musí znát.
,, Jak se znáte?" ,, Jsme ve stejné skupině. Slyšela jsi někdy o EXO?" EXO? On je můj sunbaenim....
,, A slyšel, ty, někdy o Red Velvet?" Kývl. Podala jsem mu ruku. Se nadzvednutým obočím moji ruku přijal a jemně ji stiskl. ,, Happiness! Annyeonghaseyo, Red Velvet's Joy imida."
,, Počkej? Co?!" Vyvalil na mě oči a brada mu spadla až na zem. Je jenom se smíchem otočila k té černé věci. ,, Vypadá to, že si budeme muset něco objednat, protože jsem líná to znova vařit." Oba jsme na sebe koukli a začali se smát. Chan mě objal kolem ramen.
,, Jdu teda objednat večeři, Generále. Nějaké speciální přání?" Přemýšlela jsem nad něčím, ale nic mě nenapadlo.
,, Dám si, to co ty." Řekla jsem a usmála jsem se. ,, Budu v pokoji. Potom pro mě přijď až tu bude jídlo." On jen kývl a vytáhl mobil a začal hledat číslo. Jen jsem se trochu pousmála a pokračovala na cestě do svého pokoje. Vyšla jsem poslední schod a pomalu šla k pokoji. Začala jsem přemýšlet ohledně Chanovi reakce, když jsem mu řekla o Chenovi. Nevypadal nějak moc potěšeně, když slyšel zrovna tohle jméno.
Proto mi to nedalo, a jen co jsem se dostala do pokoje vytáhla jsem mobil. Otevřela jsem display a zadala heslo. Pak jsem otevřela kontakty a našla Chenovu ikonu v oblíbených. Zmáčkla jsem na ikonu a vytočila jeho číslo. Nic, nebral to. Už to mi přišlo divný. Vždy mi to hned zvedl. Proto jsem našla ikonu BaekHyuna a též vytočila jeho číslo.
,, Ano?" Ozvalo se z druhé strany.
,, Ahoj Oppa... To jsem já, Lee."
,, Ahoj Lee. Děje se něco?"
,, No tak trochu jo. Je JongDae doma? Já, že jsem mu teď volala a nebral mi to.. Tak jsem se zajímala jestli si nezapomněl doma mobil?" Zeptala jsem se, ale potom bylo ticho.... Teda v pozadí bylo něco slyšet. Byl to holčičí hlas.... Ne úplně hlas, ale sténání?
,, No.... Jak ti to říct Lee...." Další ticho.
,, Chen..... Je teď...-" V tu chvíli jsem to típla. Jak jen mohl? Jak já ho nenávidím? Co jsem mu udělala, že mi to takhle oplácí? Sjela jsem po zdi, o kterou jsem se do teď opírala, až jsem si sedla a třískla mobilem o zem, od který se odrazil, až skončil na druhé straně pokoje. Začala jsem brečet.... Vzlyky byly čím dál tím hlasitější a hlasitější.
Začala jsem přemýšlet nad minulostí. Všechny ty vzpomínky se mi začaly přemítat před očima a pomalu mě začaly užírat. Všechno mi přišlo moc realistické, teda do doby než mě někdo objal. Jediný člověk co tu byl, byl Chan.... Ale tenhle člověk voněl jinak.... Štěně....
Pokračovala jsem v brečení, ale menší úsměv se mi rýsoval na tváři.
,, Baeku... Pust ji, potřebuje něco sníst." Podle hlasu typuji na Chana.
,, Ale když, mě se nechce.." Zakňoural a pořád mě objímal.
,, Oppa? Prosím můžeš mě pustit? Je pravda, že mám docela hlad." Jen co jsem to dopověděla moje břicho se ozvalo.
,, Mi vlk o vlku."Řekl Kai, kterého jsem si do teď nevšimla, s úšklebkem na tváři.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,, Kdo všechno tu je?" Koukla jsem na Chana
,, Všichni.... Až na něho." Odpověděla mi mamka Junmyeon. Kývla jsem, nic jsem neříkala. Prošla jsem kolem lidí co byli u mě v pokoji, což byli Suho, BaekHyun, ChanYeol a Kai. Zbytek, Xiumin, Lay, D.O a Sehun byli dole. Předtím než jsem prošla kolem nich tak mi Baek podal, teď už, rozbitý mobil.
