The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

21. "Je to moje jediná rodina."

"Takže tu letos na Vánoce zůstáváš?" zeptala se Caitlyn, na tváři její perfektní úsměv, který se ani nepokoušela skrýt.
Lily se pousmála a pokývala hlavou na znamení souhlasu. Černovláska jí nadšeně padla kolem krku, a pak se opatrně podívala na třetí dívku. Ta teď zamyšleně seděla a shlížela na za oknem padající vločky. Dívky si vyměnily ustaraný výraz. Už to byly dva týdny od jejich vítězného večírku a Becky jim stále odmítala říct, kam se tu noc poděla.
"Becky?" řekla Lily opatrně a blondýnka se na ni (stále nepřítomně) otočila. "Těšíš se na Vánoce domů?"
Dívka ještě chvíli přemýšlela, než odpověděla: "Víte, co mě opravdu vytáčí? Kluci. Když už si myslíte, že to vypadá nadějně, tak vás vyvedou z omylu a takhle pořád dokola..." zarazila se ve chvíli, kdy se ve vchodu objevily tři klučičí hlavy.

"Takže tu na Vánoce zůstáváš?" zeptal se James zachmuřeně svého světlovlasého kamaráda.
"Shodli jsme se s Adele, že doma by se nám teď nelíbilo. Vánoce mají být přecejen svátky štěstí." odvětil Remus a snažil se udržet neutrální tón.
"Neboj, já tu zůstanu s tebou. U nás doma jsou Vánoce všechno, jen ne šťastné." zapletl se do rozhovoru Sirius a to ještě než si James stihl všimnout Lily, která se pokoušela nenápadně schovat za Caitlyn.
"Nazdárek, Evansová." usmál se James svým nejsvůdnějším úsměvem.
"Je mi to líto, holky." omluvila se Lily a rychlým krokem, pronásledována černovlasým chlapcem, opustila místnost.
"Takže..." zabručel Remus, který se zoufale snažil vymyslet nějakou plnohodnotnou výmluvu.
"Domácí úkoly?" pomohla mu Becky, která se teď mračila zpoza knihy Přeměňování.
"Domácí úkoly." přikývl chlapec a urychleně se vydal obrazem Buclaté dámy do knihovny. Becky, očividně vytočená jeho chováním, se zvedla a s hlasitým bouchnutím dveří se zavřela v pokoji.
A tak tu zůstali dva lidé, kteří neměli ani ponětí, co se teď před jejich zraky událo.
"Věděl jsi, že siderický rok je 23 hodin 56 minut a 4 sekundy dlouhý?" zeptala se rozhozeně Caitlyn, kterou ani ve snu nenapadlo, že by mohla zůstat sama v místnosti s tímto člověkem.
"Takhle začínáš každou konverzaci?" podivil se Sirius s mírným úsměvem na tváři. "Co takhle sázka?"
"A předpokládám, že takhle TY začínáš každou konverzaci." odfrkla si dívka a chystala se k odchodu, když ji chlapec chytil za ruku: "Prosím, pojď se se mnou projít. Taková procházka ještě nikomu neuškodila."
Caitlyn ho chvíli rozčarovaně pozorovala, srdce jí divoce bušilo a  ona věděla, že by měla odmítnout. Zároveň se jí však v hlavě ozývala vzpomínka: "Možná jsem se v té době pletla. Možná nejsou všichni kluci tak zkažení, jak jsem si myslela."
"Fajn." řekla a snažila se vyznít co nejvíce nadřazeně, přestože to Siriusův samolibý úsměv v podstatě nedovoloval.
Vyšli do zasněženého dvora a vydali se pěšinkou k Hagridově hájovně, ze které byla teď vidět jen špička střechy, kterou lepkavý sníh nestihl zahalit.
Caitlyn se otřásla zimou a vzápětí se za to nenáviděla. Sirius si zcela okamžitě sundal kabát a přehodil ho přes ni.
"Hraješ si na gentlemana, Blacku?" zeptala se dívka a snažila se nečichat k té vůni, která z jeho kabátu vycházela a až neuvěřitelně moc připomínala psa.
"Na holky to zabírá." usmál se Sirius a chtěl něco dodat, když uklouzl na čerstvě udělané námraze. V druhé chvíli leželi oba dva na zemi a váleli se smíchy.
"Tys mě srazil sebou! To gentleman nedělá!" stěžovala si Caitlyn nacházející se k chlapci až nebezpečně blízko.
"Takže..." řekl Sirius a jeho rty se začali přibližovat k těm jejím.
Jestli by se políbili se už nedozvíme, protože v tu chvíli se ozval výkřik.
Sirius vyskočil a rozhlédl se po zasněžené krajině. V dálce se pohybovali tři postavy. Caitlyn se rozeběhla a Sirius za ní. Už po prvních krocích bylo vše jasné.
"Lily." zamumlala brunetka a zrychlila.
Co tam ten vůl dělá, pomyslel si Sirius ve chvíli, kdy se jeho kamarád skácel k zemi.

Lily po druhé vykřikla, spíše že zvyku než ze strachu.
V dálce uviděla další postavy. Vyslala jejich směrem jedno Expelliarmus a dál se věnovala tomu, co je napadlo. Sama pořádně nedokázala určit, co to vlastně bylo a to ji ještě více znervózňovalo. Bylo to velké a chlupaté, ani pes ani medvěd, mělo to velké drápy a ze špičatých zubů mu odkapávala zelená tekutina. V tu chvíli dorazil Sirius s Caitlyn.
Oba dva okamžitě vyslali nějakou kletbu, která se do chlupáče zabořila a on ucouvnul dva kroky zpět. Když opět nabral rovnováhu, rozzuřeně se postavil na všechny čtyři nohy a rozběhl se.
Rozběhl se přímo na Caitlyn, která zoufale zamumlala nějaké slovo a vyslala kletbu, která jakoby se tvora ani nedotkla.
Teď už Lily křičela zběsile a plna strachu a snažila se tím křikem srovnat si vše v hlavě, ujasnit si, co má dělat.
Zvíře už bylo skoro u Caitlyn, která teď již taky křičela, nebylo úniku. Sežraná obří příšerou, to jsem to dopadla, pomyslela si dívka, když Lily a Sirius vykřikli. Bylo to slovo, které dívka neslyšela. To poslední, co viděla, bylo, jak tvor padá k zemi a ona padala s ním.

"Caitlyn!" vykřikla Lily a hnala se k hordě chlupů.
"Jsem v pořádku." dostalo se ji odpovědi.
Rudovláska se sehnula pro dívku, jejíž noha teď byla zavalená hlavou té chlupatiny a odkapávaly na ni kapky zelených slin.
"Mobilicorpus." zamumlala Lily a odklidila tělo stranou. Dívky si padly okolo krku.
"Moje noha." zaskučela Caitlyn. Pak ale uslyšeli mumlání vycházející zpoza jejich zad.

"Siriusi?" zeptala se Lily a zamířila k nim.
"Jamesi." znovu zamumlal Sirius a pokusil se chlapce probrat.
"Jamesi." zopakoval, teď už víc naléhavě a přitiskl ucho k jeho hrudi.
"On nedýchá." řekl a zmrzl v tichém klidu.
"Siriusi?" řekla Lily víc naléhavě a přiblížila se k chlapcům ještě blíž.
"On nedýchá." křikl chlapec a po tváři mu skanula slza.
"On nedýchá." zopakoval šíleně a začal s chlapcem třást.
Pak už moc nevnímal, někdo ho z Jamese shodil, vzal jeho tělo a odnášel ho, ale Sirius se nezmohl na nic jiného, než ztuhle sedět ve studeném sněhu, nedbaje na hlasy, které k němu promlouvaly a snažily se ho vrátit do reality.
"Siriusi?" uslyšel po chvíli těsně u svého ucha. Otočil se za tím hlasem a zaostřil.
"Nemůže umřít. Je to moje jediná rodina." zašeptal skrz drkotající zuby.
"Já vím." odpověděla Caitlyn a pevně ho stiskla ve svém objetí.

"Adele?" zeptal se Remus sestry, která právě zběsile vrazila do knihovny.
"James, jde o Jamese." řekla mezi hlubokými výdechy a Remus pochopil.

Ahojky, nová kapitolka je tu. Musím přiznat, že mám teď nějakou spisovatelskou krizi, kterou asi zažil už každý z nás 😁 určitě mi napište svůj názor, moc mě to motivuje při psaní 😀 Užijte si čtení a snad brzy nashledanou ❤