Dragonfly Effect - Řetězové zlo

Bitva o Králův kopec

Standarty a vlajky Paltavanských vzbouřenců vlály v nočním větru. Během několika hodin po odjezdu prince Malekitha z Litánie se kolem hradu Králův kopec shromáždily armády šlechticů, kteří odešli uprostřed králova jednání. Sermont a jeho družina dorazili jako první. Benedikt nedokázal pochopit, jak se jim všem mohlo povést všechny vojáky připravit tak rychle - jako by to bylo snad předem naplánované.

Benedikt seděl ve své studovně a vyčkával. Havrana poslal již před hodinou, takže již určitě doletěl na své předem určené místo. Zničeho nic začal psát další prosebnou zprávu, tentokrát ještě zoufalejší, ale ruka se mu třásla již tak moc, že inkoustem jenom počmáral celý papír. Vztekle pak odhodil svůj brk a jeho tvář mu padla do dlaní.

Já tu nechci umřít. I kdybych se vzdal, co pro ně bude znamenat život jednoho knihovníka, který celý svůj život pouze vykonával rozkazy krále, kterým opovrhují? Z jeho myšlenek ho vytrhlo zakrákání a zašumění křídel.

Když vykoukl zpoza svých dlaní uviděl, že na okenním rámu přistál havran s přivázanou zprávou. Benedikt vystřelil z místa a zprávu odvázal a rozmotal. Chvíli si ji četl a pak mu štěstím vyrazily slzy. Přitiskl si zprávu k hrudi, jako by to byl jeho prvorozený a hluboce si oddechl.

To, co se hodlal udělat, by mohlo být považováno za zbabělé, nebo snad zrádcovské, ale v jeho současné situaci mu bylo naprosto jedno, jak ho svět poté bude vnímat. Vyběhl z jeho studovny a zamířil do hradní věže úplně nalevo.

Cestou narazil na několik strážných, kteří velice podobně sdíleli jeho strach. Byli dvakrát nebo třikrát přečísleni. Samozřejmě, mají hrad, ale Králův kopec není žádná pevnost, která odolá každému útoku, ba naopak.

Konečně dorazil do věže. Byla malá a velice neudržovaná, protože si z ní udělal Benedikt svojí osobní astronomickou věž. Nepořádek zde téměř protékal okny, takže se Benedikt ani nedivil, že tu žádní strážní nejsou. Sebral jednu ze svíček a seběhl dolů do laboratorního sklepení.

 Zde bylo mnoho aparatur od jeho studentských let, které již dlouho nepoužil, ale kvůli nim tu zde nebyl. Došel až k nejzadnějším dveřím sklepení, které byly ze všech v nejhorším stavu.              Dodával si odvahy, ale vždycky když se o to pokusil, rozklepaly se mu panicky nohy. Postával přede dveřmi a zoufale oddechoval. 

Nevěděl kolik času již uteklo, ale náhle se dveře rozklepaly pod údery z druhé strany. Benedikt poskočil, rychle zacinkal klíči a odemkl.

Ve dveřích stál muž, co byl o hlavu větší, samý sval a celý obal ve velkém brnění a kulatou helmou. Odstrčil Benedikta silou a pozorně si začal prohlížet celou laboratoř. Jistě, oni si mohli myslet, že to je jen past. Když pak voják zavrčel do kamsi do pozadí tunelu, hned za pár momentů se vynořili i jiné postavy. Hrabě Sermont ozbrojen  od krku až po chodidla v blyštivém brnění a odhodlaným krokem vyrazil proti Benediktovi. Ten se začal zbaběle plazit co nejdál od něj.

"Benedikte!" Zavrčel Sermont "Vstávejte! Já jsem vám přeci nepřišel ublížit!" Benedikt se na hraběte zadíval, ale nakonec se pomalu postavil na nohy.

"Naopak!  Přišel jsem ti osobně poděkovat! Králův kopec za chvíli bude můj!" usmál se zpoza knírku Sermont, během toho v pozadí začali vybíhat schody po zuby ozbrojení zbrojnoši.

Benedikt stále roztřeseně pomrkával po místnosti. "V-váš? Já myslel, že necháte korunovat vašeho Litánského spojence"

"Cože? Aby se ten kluk Malekith stal mým králem? To zrovna. Celý svůj život jsem žil pod vládou slabých lidí, nechci to opakovat" pronesl rázně.