Tunel nicoty

Část 1 Počátek

           

Když se ohlédnu zpatky na své činy mám chuť se okamžitě jakkoliv najít zpusob jak navštívit své 16 leté já a říct mu co přesně jsem udělal špatně a čeho se vyvarovat. Spusta z vás si teď řekně ,že to asi chce spousta dospívajících dětí ,ale zžili jste se s tím nebo vás to tak moc netrápí. Jo kéž bych mohl patřit do této skupiny. Většína z vás ani neví jaké je to mít stále opakující se sny o dnu kdy jste pochybili nejvíce ,kdy jste nechali na holičkách někoho a on si po té ublížil. To se stane málokomu a někomu se stanou zas věci ,které já zas nepochopím ,protože jsem je nezažil já a díky bohu snad nikdy nebudu muset jinak by to asi moje zdraví nezvládlo. Jak uvést tento příběh tak ,aby jste ho co nejlépe ze začátku pochopili a aby jste se do mého vědomí trochu vžili ? Ano už vím. Po tento příběh jsem se rozhodl změnit jsména všech postav včetně mého ,aby tu nedošlo k nějakému ohrožení někoho soukromí. Mé jméno tedy Lukáš Maják zůstane zachováno ,ale ostatní budou přepsani.

Tento pčíběh se odehrává v době ,kdy je mi skoro 16 let , průměrná víšška , vlasy po ramena (hnědé) a takový nevýrazný hnědý knírek ,který mi od 14 let nepovyrostl ani o chlup. Vždy oblečený v černém a v tehdejším stavu ,kdy jsem si myl vlasy jednou týdně jsem nebyl zrovna milovníkem 15 letých děvčat ,ale i okrem toho jsem měl spoustu dívčích kamaradek. Přesněji řečeno 4 ,které mě potupně místama pojmenovávali BBFF neboli best boyfriend forever ,ale to jsem si v té době moc neuvědomoval a bral jsem to spíše jako takovou nevinnou přezdívku. Co se týká kluků tak to jsem moc úspěšný nebyl. Dělali si ze mě srandu a šikanovyli mě takže jsem měl jen jednoho kámoše Davida Telce ,který byl asi takový vyvrhel jako já.

Tento příběh začíná 5. května roku 2014 aspon myslím. Vykračuji si jako každý páteční den do školy s lehkou nechutí a naštvaný s myšlenkou „proč nemohu být vlastně doma?" Tehdy jsem bydlel kousek od školy takže jsem šel asi tak 10 minut a stál jsem před školou. Prohlídl jsem si každou osobu a viděl jsem ,že holky čekají venku a povídají si ,ihned jsem zamíříl k nim. „Ahoj holky." Řekl jsem a usmál se na ně. „Čau Lukáši." Usmáli se a pak jsem kazdou z nich obejmul na znamení pozdravu nového dne. „Planujes dneska něco Lukáši ?" Zeptala se mě Nikola (první z holek. Drobná,hnědé dlouhé vlasy, roztomilé obličej a malá prsa). „Vlastně nic." Odvětil jsem s lehkým nezájmem ,protože jsem věděl ,že jakmile se dostanu domů tak zapnu počíátač a budu hrát online hry s kamarády na internetu. „Super tak pojedeš se Šárkou do obchodáku, Moc tě potřebuje." A pak na mě Nikola lehce mrkla. (Šárka ,druhá z holek. Menší ,lehce tmavší pleť, obličej s širšíma rysama a velká prsa) Napadla mě v tedhdy každá kladná verze jak by to mohlo dopadnout ,jelikož jsem v té době měl na Šárku zálusk. Jako asi na každou dívku z této čtveřice. Na Šárce bylo prostě něco co mě nesmírně přitahovalo. Asi to jak uměla být milá ke mně jako jediná ,když se ode mě všichni snažili spíše utect. To ona mě seznámila s ostatníma holkama a tak mě vytáhla z takové té první bezmoci. „Samozřejmě ,že půjdu." Pčitakal jsem a usmál jsem se. Zbytek dne probíhal tak normálně. O přestávkých jsem si povídal s holkama a Davidem. Snažil jsem se nevšímat si těch posměšků a vrážení ,které mi přichystávali den co den ti parchanti z mé třídy. Pátek byl vždy takový klidny. Měli jsme málo hodin a tak jsem vypadl domů dřív. Chvilka hraní na pc ,pak umytí vlasů ,usušení ,vybrání co nejlepšího oblečení a byl jsem ready na schůzku se Šárkou.

Měli jsme sraz myslim kolem sedmé ,ale já tam byl už v půl ,abych nic nezameškal. Šárka se ukázala o dvacet minut později a tak jsem zůstal chvilku se svýma myšlenkama. „Tak vyrazíme?" Vyhrkla hned Šárka jakmile k mě přišla. „Co budem teda dělat ?" Zeptal jsem se nervozně ,jelikož jsem v tento čas vůbec nebyl zvyklí jak takové dvoření se hlce funguje a tak jsem chtěl dělat to co chtěla ona a já bych se jen vezl , s lehkou myšlenkou kam by to dneska až mohlo dojít. „Chtěla bych abys mi pomohl něco vybrat." Odvětila Šárka. „Ok. Zvláštní ,ale proč ne uvidíme kam se to až vyvrbí." A tak jsme šli. Myslím že jsme se zastavili v jednou obchodě se sportovním oblečení a hned zamířili do částni se sportovníma taškama. „Potřebuji ,aby si mi vybral tašku ,která by se ti nejvíce líbila Lukáši?" Zeptala se mě a pohlědla na mě těma svýma karamelovýma očima. „Asi tuhle !" Zachoval jsem chladnou hlavu ,ikdyž v mé mysli byl hotový bordel v ten moment. „Jo taky myslím ,že se mu bude líbit." Usmála se. Teď už uplně zmaten jsem Šárku pozval na zmrzku ,kterou jsme snědli v pátem patře parkingu obchodního centra. Nedalo mi to a zeptal jsem se. „Pro koho je ten batoh ?"

„Pro mého kluka." A smutně se usmála. „Ty máš kluka ?" Zeptal jsem se a lehce mě píchlo u srdce. „Ano už asi 4 měsíce."

„Proč jste mi nic neřekli ?" Vyhrknul jsem ze sebe. „To proto ,že si holky mysleli ,že mě miluješ a tak ti nechtěli ublížit." V tento moment jsem jakoby o vše přišel. Poprvé jsem ucítil tuhle velkou díru v srdci ,kterou ještě mnohokrát během tohoto příběhu pocítím. Byl jsem v ten moment zoufalej. Uvědomil jsem si jak moc slabě jsem na tom byl ,ale nenašel jsem v sobě zatím sílu větší než se potichu utápět. To by ale nesměla přijít její otázka. „Ty mě nemiluješ ne ?" Zadívala se smutně na mě. Neudržel jsem se a s lehkým vyšším hlasem jsem vyhrkl „Ale ano miluju tě." Nutno podotknout ,že tehdy jsem s pocitami lásky neměl žádné zkušenosti a toto byla spíše moje smíchanina pocitů ,že nechci být sám a sexualní flustrace. Nezapomenu na ten smutný výraz když ode mě Šárka odvrátila hlavu. „Omlouvám se ,že jsem tě tomuto vystavila snad můžem být stále kamarádi." Seskočila z římsi na ,které jsme seděli a utekla pryč.

Po této situaci jsem se doma cítil mizerně. Jen jsem seděl u pc a přemýšlel nad tím „proč se tohle sakra děje vždy mě ?" Myslím že už tehdy ve mně někde byla ta odpověd ,že jsem se každé holce ,prostě přirozeně hnusil a měl bych s tím něco dělat ,ale v tomhle věku bylo mnohem snažší to házet na ostatní. Ano tohle byl přesně první moment kdybych svému mladšímu já řekl co udělat jinak ,aby mu věechno vyšlo. Dále mi chodili zprávy od holek. Nikola ,Katka i Iva mi psali „Co se se Šárkou děje ,že je celá smutná ?" a „Co jsem ji provedl" Nejlepší kámošky holek vždy hledají vyníka ,když pčijde o jejich nejlepší kámošku. Neodpovídal jsem jen jsem tak doma seděl a řikal si jak je svět nespravedlivý ,že i dobrým klukům nedá trochu světla ,ale to vše se mělo ještě zhoršovat ,ale i vylepšovat.