Dramione - THE GAME ✔

1. - Prolog...Něco se děje

Hermiona

A bylo to tu. Před námi byl již šestý ročník v Bradavicích. Byla jsem ráda, že zase uvidím Bradavice, ale zároveň mou hlavu naplňovaly různé starosti a nejasnosti. Voldemort se vrátil a s ním přišly i problémy. Seděla jsem v kupé Bradavického expresu společně s Harrym, Ronem a Ginny. Před odjezdem jsem strávila pár dní u Weasleyových a Ginny se stala mou nejlepší kamarádkou. Mohla jsem jí říct cokoliv.

,,Nedá mi to spát. Zajímalo by mě, co má Malfoy za lubem." začal najednou Harry a tím prolomil ticho, které v našem kupé panovalo. Ron se nervózně zavrtěl, já zvedla oči od své rozečtené knihy a Ginny, která nic nevěděla se zeptala:

,,Co máš na mysli?"

,,Když jsme byli včera v Příčné ulici, viděli jsme Draca Malfoye, jak se se svou matkou odplížil směrem k Obrtlé ulice k Borginu a Barkseovi...obchodu s nábytkem." vysvětlil Ron pohotově, ale Ginny měla asi stále nejasno.

,,Co je na tom divného?" divila se. V tom sebou Harry trhl a řekl:

,,Jako vážně?! Jeho rodiče jsou Smrtijedi!" Došlo mi, co si Harry myslel. Ron byl ale asi stejně zaražen jako Ginny, protože se k tomu v zápětí hned vyjádřil:

,,No, to sice jo, ale stejně tě moc nechápu." To jsem se už naklonila směrem k Ronovi.

,,Harry se domnívá, že Draco Malfoy je Smrtijed." konstantovala jsem a v tom Ginny nevěřícně otevřela pusu.

,,Přeskočilo ti?" zeptal se náhle Harryho. ,,Je sice pravda, že nikdy nevíš, co můžeš od Malfoye čekat...Ale tohle?! To je moc i na něj!" přemýšlel nad tím Ron. V tom se Harry zvedl, popadl svůj neviditelný plášť a zmizel se slovy:

,,Jdu na vzduch." Harry mohl mít pravdu, ale taky nemusel. Přemýšlela jsem zda mi přijde smysluplnější Harryho nebo Ronova verze. Hlavou mi také vrtalo, co chce provést Harry. Vzal si s sebou svůj neviditelný plášť a ten využíval jen v krajních situacích. No, určitě to dříve či později zjistím.

Draco

Seděl jsem ve vlaku spolu s Pansy Parkinsonovou a Blaisem Zabinim. Tak moc jsem se netěšil do Bradavic! Chtěl jsem jako malý chodit do Kruvalu, ale to matka zatrhla, protože bych byl prý od ní odloučen a byl bych daleko. Odloučen jsem od ní ty roky byl tak či tak a ta dálka je to poslední, co by mi opravdu vadilo! Najednou se ve vlaku objevil černý kouř a já nic neviděl. Vstal jsem a snažil se zjistit, co to má znamenat.

,,Co se to děje?" rozhlížel jsem se zmateně. Kouř pomalu ustával a já slyšel Pansy, jak řekla:

,,Nejspíš zase nějaký prvák tropí hlouposti. Pojď jsi sednout, Draco." Uposlechl jsem ji a posadil se zpět k malému stolku, který se ve vlaku nacházel.

,,Bradavice...Horší školu si neumím představit. Skočil bych z Astronomický věže kdybych myslel, že tam budu ještě dva roky chodit!" zanadával jsem nahlas. Pansy se zeptala:

,,Co tím chceš říct?"

,,Letos nejspíš neuvidíš, jak trávím čas na hodinách kouzelných formulí." odpověděl jsem. Její hloupé a vtíravé otázky mě otravovaly už od té doby, co jsme se potkali na nástupišti. Pansy mi přišla někdy až moc vlezlá a věděl jsem, že se jí líbím. To znamenalo jen jedno...uháněla vás k šílenství a doufala, že se líbí i ona vám. Blaise se uchechtl mé poznámce, kterou jsem vmetl Pansy. To mě docela nahodilo.

,,Bavíš se Blaiesi? Kdo se asi bude smát naposled?" odfrkl jsem si. Všechno mi přišlo úděsný. Chování mých "přátel", můj otec, škola a...můj úkol. Toho jsem se bál. Nikdy jsem nepočítal s tím, že pokud se stanu...no...tím, čím je můj otec, že budu mít hned ze začátku tak těžký úkol.
Zvedl jsem trochu hlavu a všiml si, že se nad našimi hlavami, na místě kde třímala naše zavazadla. něco pohnulo. To snad nemyslí vážně! Spojil jsem si ten kouř s tímto pohybem a došlo mi to! Odposlouchává nás Potter! Od té chvíle jsem držel jazyk za zuby. Ještě bych řekl něco, co by fakt Potter slyšet nemusel.

* * *

Dorazili jsme do Bradavic a ač už se skoro všichni vytratili z vagónů, já stále seděl na místě. Pansy s Blaisem na mě upřeli pohled.

,,Běžte napřed. Něco zkontroluju." řekl jsem jim a doufal, že se jich zbavím. Blaise kývl hlavou na náznak pochopení a odtáhl pryč Pansy, které se zřejmě beze mě jít nechtělo. Když všichni vystoupili, zavřel jsem dveře a zatáhl rolety, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl. Za tohle si totiž Potter vysloužil problém...pěkný problém.

Hermiona

Když jsme vycházeli z kupé, nevycházela jsem jen s Ronem a Ginny, ale také s Lenkou. Přisedla si k nám během cesty a povídala nám o svých růžových brýlích, které měla nasazené a které toho spoustu uměly. Nepoznávala jsem Rona. Jindy mu Lenka přišla jako trochu cvok, ale teď si spolu hodně povídali a smáli se.

,,Kde je Harry?" zeptala jsem se, když jsem v uličce vagónu nikde nezahlédla svého kamaráda s brýlemi.

,,Asi už vystoupil. Půjdeme?" řekl Ron a já kývla na souhlas.

,,Jo jasně. Jdeme." Stejně mi to ale nesedělo. Měla jsem v sobě neklidný vnitřní pocit a ten jsem mívala často. Vždy když jsem tento pocit měla, tak se něco nepěkného stalo. Když jsme byli pár metrů od Bradavického expresu, zasekla jsem se. Můj vnitřní hlásek se spolčil s neklidným svědomím a já se otočila za Lenkou. ,,Lenko?" oslovila jsem ji.

,,Ano, Hermiono?" zeptala se mile.

,,Potřebovala bych s něčím pomoct." řekla jsem, popadla ji za ruku a běžela zpět k vlaku. Nevěděla jsem, jak je možné, že jsem si byla skoro jistá tím, že je tam, ale prostě to tak bylo. Také jsem doufala v to, že nejsem blázen, ale měla jsem pocit, že mu hrozí nebezpečí.

Ahoj! ;) ❤
Všechny vás moc zdravím u nového příběhu Dramione - THE GAME!!!❤
Doufám, že se vám prolog tohoto příběhu líbil! :)
Děkuji moc za každý hlas či komentář!!!❤❤❤

Vaše Helen ❤