Baby Doll (CZECH)

Part 10 - Aggressive

V noci jsem nemohla pořádně spát. Spala jsem nanejvýš čtyři hodiny a ráno jsem vstala dříve než obvykle. Žaludek jsem měla jako na vodě, myslela jsem, že pomůže snídaně, ale cereálie a pečivo to spíše zhoršily. Došlo mi, že mi není špatně kvůli prázdnému žaludku. 

Vyšla jsem na verandu, v myšlenkách jsem se  stále vracela k včerejším událostem. Z toho pomyšlení mi vyschlo v ústech. 

Přesto, že to matka vždycky nazývala 'hloupé a zbytečné', často jsem si představovala jaké to je, když tě kluk políbí. Včerejšek mé očekávání dost zklamal, zřejmě proto, že to nebylo s tím správným člověkem. Asi je k tomu potřeba láska. 

Co jsem si myslela?

Nebyl to ten správný polibek. Ve skutečnosti, by se to dalo považovat za obtěžování. Pro Harryho to jistě nic neznamenalo, byl opilí. Právě kvůli tomu, bych měla mít pocit, že jsem byla zneužita, ne? 

Ale nebyla jsem naštvaná, ani jsem se necítila využitá. Potřebovala jsem vše zpracovat, ještě jsem si nebyla jistá, co vlastně cítím. 

"Bum rush the speaker that booms, I'm killin' your brain like a poisonous mushroom." Otočila jsem hlavu směrem, odkud přicházel tlumený zpěv. Zaplavil mě pocit štěstí, když jsem uviděla chlapce, zhruba v mém věku, s taškou přes rameno. Byl to pošťák.

Rychle jsem začala ohmatávat kalhoty, když jsem konečně vytáhla zmuchlaný dopis. "Vydrž!" zavolala jsem a rozeběhla se k bráně. Pravděpodobně mě vůbec neslyšel, protože si dál pomumlával text písničky a neodpovídal.

"Promiň," funěla jsem a opřela se o mříže brány. Brýlatý chlapec si vytáhl sluchátka z uší a napravil si brýle.

"Ahoj," nervózně se usmál a prohrábl si ulíznuté vlasy.

"Ahoj, potřebuju poslat dopis na tuhle adresu," ukázala jsem na adresu uvedenou na malé, zmačkané obálce.

"Jo, jasně. Proto tu jsme. Mohla jsi to dát do schránky," zasmál se. 

"Nemůžu. No... je to složité. Ale mohl bys, prosím?"

"Samozřejmě," ušklíbl se. "Mohl bych to dokonce doručit osobně."

Chlapec se najednou zadíval přes moje rameno a rysy v jeho tváři ztuhly. Otočila jsem se směrem, kterým se díval. Na okamžik se mi zatmělo před očima. Na verandě stál Harry, měl založené ruce, drsným pohledem nás oba probodával. Povzdechla jsem si. Proč se Harry vždycky objeví bez varování?

Rychle  jsem se otočila zpět k chlapci a šeptla "Jdi."

Harry se blížil k nám "To je dopis?" ukázal na obálku v chlapcově ruce. "Můžu se podívat?"

Mladý pošťak se zarazil, jeho oči nervózně těkaly mezi mnou a Harrym "Rád bych viděl ten dopis," požadoval Harry.

"S-samozřejmě," odpověděl, když mu podával dopis, byl docela vyděšený.  

___________________

"Chybíte mi, chybíte mi. Nemůžu se dočkat až se dostanu z tohohle místa a... " Harry se odmlčel, jak se jeho úsměv rozšířil, když otočil stránku. "Ale cože? padnout do jeho svalnatých pažích?" zesměšňoval mě pištivým hlasem. 

"Harry, myslím, že to stačilo," zasáhla paní Briffen, tváře měla rùžové, jak pospíchala.

"Přestaň!" zdůraznila jsem. Snažila jsem se, vytrhnout mu papíry z ruky, ale Harry je držel moc vysoko a já na ně nemohla dosáhnout.